Přijímač vyráběný v průběhu celých sedmdesátých a osmdesátých let v závodě VEF v Rize. Vyráběl se v několika provedeních a typech, namátkou můžeme zmínit i VEF 204 a VEF 202. Odlišnosti byly ale z dnešniho pohledu minimální, často spíš vzhledové, nebo šlo o drobné úpravy podle požadavků jednotlivých trhů.
Přijímač na obrázku vypadá trochu neobvykle - pod plexisklovou stupnicí je v originálním stavu poze černě lakovaný podkladní plech. Protože původní stupnice je velmi hrubá a nepřesná, je vypodložena papírem s narýsovanou dodatečnou přesněji cejchovanou stupnicí
Rozhlasový přijímač VEF 206 je desetitranzistorový superheterodyn určený pro příjem rozhlasového vysílání v pásmech dlouhých, středních a krátkých vln. Příjem je možný pomocí vestavěné feritové antény pro střední a dlouhé vlny, nebo teleskopické antény pro krátké vlny. K přijímači je možné připojit venkovní drátovou anténu. Dále přijímač umožňuje připojení sluchátek nebo vnějšího reproduktoru s impedancí minimálně 8 Ohmů. Přes konektor na zadní stěně je možné připojit magnetofon.
Kmitočtové rozsahy:
Tolik popis a parametry podle originálního dodávaného návodu. Tím většina internetových článků končí. Jak možná správně tušíte, zde je to jen začátek a pokračujeme dále. VEF 206 je vděčným objektem jak pro původní využití k poslechu rozhlasu na klasických rozhlasových pásmech, tak i pro různá vylepšení a pokusy nebo v krajním případě jako dárce náhradních dílů pro "štastnější" kusy nebo i zdroj jinde dnes už nesehnatelných dílů a součástek. Proto se radiovému kutilovi vždy vyplatí jakýkoliv vrak tohoto přijímače dotáhnout domů :-)
VEFku můžeme sehnat dodnes poměrně snadno, ale v nejrůznějším stavu a ceně. Od opečovánaných kusů v originálním zachovalém stavu které začínají mít sběratelskou cenu, až po nejrůznější vraky a polovraky které občas leží někde na smetišti, u popelnic nebo je dostanete spolu s větou "tady máš ten krám a hlavně se s tím nevracej :-). VEFky mají totiž jednu velkou smůlu - neobsahují VKV FM díl. Pro většinu posluchačů jsou dnes proto nezajímavé.
Pokud se ale zajímáte o poslech na klasických rozhlasových pásmech, je VEF 206 tou nejlevnější a nejjednodušší možností alespoň pro začátek. Hned na úvod je ale nutné upozornit, že nejde o žádný špičkový přijímač. Spíš o sice robustní a spolehlivý přístroj, ale také jednoduchý a s ne zrovna nejlepšími technickými parametry, u kterého se musíme smířit s mnohými omezeními a nedostatky.
Takže jsme ukořistili VEFku a zkusíme ji zapnout. S velkou pravděpodobností nebude hrát, proto odmontujeme víčko baterií a potom celou zadní stěnu.
Celou levou spodní část zabírá deska s elektronikou. Nad ní vidíme osmipolohový buben s cívkami pro jednotlivá pásma. Vpravo nahoře je ladicí kondenzátor a dole prostor pro baterie. Jak už jsem napsal, celý přijímač je sice jednoduchý, ale robustní a postavený z poměrně kvalitních součástek. I když nehraje, v drtivé většině případů to není vážná závada a nejspíš se ji podaří odstranit.
Nejčastějším problémem jsou baterie. Velmi často narazíme na kus, který byl někdy začátkem devadesátých let odložený a zapomenutý i s bateriemi. Podle toho potom občas vypadá i bateriová skříňka i s nejbližším okolím. Pokud VEFka nehraje, kontrola, očištění a případně oprava bateriového prostoru jsou první věcí, kterou je třeba udělat. V nejhorším případě, kdy jsou kontakty baterií zcela zničené, je možné vytáhnout do skříňky kablík a buď přímo nebo přes kontaktní patentky ze staré 9V baterie připojit bateriový držák na 6 tužkových článků. Dnešní tužkové články si s poměrně úsporným rádiem hravě poradí. Pokud máme napájení v pořádku, na přepínači nastavíme střední vlny, rádio zapneme a proladíme pásmo. VEFka by se měla rozehrát.
Občas se může stát, že přijímač je od vyteklých baterií poškozený i vážněji, jako třeba zde. Elektrolyt téměř "sežral" stínicí kryty cívek, dále i jeden kondenzátor a nožičky tranzistoru. Tranzistor i kondenzátor bylo nutné vyměnit.
Potom musíme přijímač úplně vyndat ze skříně. K tomu musíme stáhnout všechny knoflíky, odmontovat špičku teleskopu, ten zasunout pod úroveň skříně, vyšroubovat tři šrouby v rozích šasi a jeden v bateriovém prostoru. Potom už vytáhneme celé šasi ze skříně a přijímač je přístupný pro opravy a prohlídku.
Důležité body jsou na přední straně bateriové skříňky. Sem můžeme připojit zmíněný kablík pro napájení, pokud jsou kontaktní pera v ní zničená. Kontakt + spojený s kostrou je na obrázku na holém drátu připojeném na spodní kontakt baterií, - pól je na červeném drátu mířícím k hornímu kontaktu v protilehlém rohu.
Pokud je napájení v pořádku, rádio i nadále zticha a není slyšet ani lupnutí v reproduktoru po otočení vypínačem, dalším místem na které se zaměříme je reproduktor. Tomu se někdy přeruší kmitačka a je nutné ho vyměnit. Pokud předchozí majitel často používal sluchátka, problém může být i ve sluchátkovém konektoru na zadní stěně. U modernějších kusů se souosým napájecím konektorem může být vadný i vypínací kontakt u něj.
Proto nejdříve zkontrolujeme voltmetrem přítomnost napájecího napětí na vývodech 8 (+, kostra) a 9 (-9V) na plošném spoji. Na vývodu 1 (signálová zem VF dílu) naměříme proti vývodu 8 (zem) nižší napětí. Když se zde ani po zapnutí vypínačem na knoflíku regulace hlasitosti napětí neobjeví, problém může být právě v tomto vypínači. je použitá jen jeho jedna polovina, s velkou pravděpodobností tak pomůže přepojení drátů na vedlejší segment. Jeden jeho vývod slouží jen jako montážní bod pro předřadný odpor stupnicových žárovek.
Na vývodech 8 a 10 zkontrolujeme sluchátky nebo druhým reproduktorem, zda se tam něco ozývá nebo je zde alespoň šum. Můžeme se také dotknout prstem vývodu 12 (vstup nf zesilovače) a měl by se ozvat brum. Podobně můžeme vyzkoušet i kontakt 11, vývod na tónovou clonu, vyvedenou o jeden zesilovací stupeň dál. Tím máme přezkoušený nízkofrekvenční zesilovač.
Zde vidíme vyskříňovaný přijímač shora. Na obrázku jsou dobře patrné kontakty na segmentech bubnu přepínače rozsahů, včetně tmavých šmouh. Kontakty na segmentech je dobré vyčistit. K tomu můžeme použít hadřík namočený v lihu nebo obyčejnou školní gumu. Nic jiného! Pozor - některé spreje na kontakty nebo agresivní rozpouštědla můžou napadat a nenávratně zničit plastový materiál segmentů nebo lišty s kontakty! V žádném případě také nepoužívame pilníky, které by obrousily postříbřenou vrstvu na kontaktech nebo dokonce smirek. Brusná zrníčka z něj jsou pro elektrické kontakty a jemnější mechaniku dokonalou zkázou.
Na dalším obrázku je pohled na šasi VEFky z pravého boku.
Posledním častějším problémem je ladicí kondenzátor. Na obrázku je starší provedení sovětské výroby,které občas trpí na posuv desek rotoru proti statoru. Desky se potom v menší nebo větší části ladění vzájemně zkratují. Někdy se tak stane jen na jedné polovině kondenzátoru. Po důkladném prohlédnutí směru a velikosti vzájemného posuvu se můžeme pokusit o nápravu změnou dotažení bočního šroubu rotoru. Je ale možné, že oprava tímto způsobem nebude možná a kondenzátor bude nutné vyměnit.
Na dalším obrázku je modernější provedení z osmdesátých let, kde je namontován ladicí kondenzátor Hopt. Nevím zda to byly všechny vyráběné VEFky nebo jen exportní série. Pokud ale máte rádio s tímto modernějším kondenzátorem, nejspíš nebudete mít problémy. Tento ladicí kondenzátor je velmi kvalitní a spolehlivý.
Jednoduchým vodítkem může být i zadní stěna. Na prvním obrázku je starší a rozšířenější provedení, které má pro anténu klasickou zdířku, nemá uzemnění a pro externí napájení má samostatné kontakty pro ploché nože. Zde zpravidla najdeme starší provedení kondenzátoru.
Na dalším obrázku je zadní stěna modernějšího provedení, kde jsou přívody pro anténu a uzemnění sdruženy do konektoru pro ploché bílé vidličky podobné těm od starých televizí. U nich se používaly pro připojení antenního přívodu dvojlinkou. AM konektor se liší roztečí a natočením kontaktů, samotné kolíčky v těchto konektorech jsou ale stejné a lze je použít buď v upraveném televizním konektoru, nebo samostatně. V těchto přijímačích bývá ladicí kondenzátor Hopt. Dále vidíme u obou provedení stejný konektor pro sluchátka, za našeho mládí známý pod přezdívkou "ruský jack". Má odlišné rozměry od standardního a pokud chceme k rádiu připojit dnešní sluchátka, zásuvka se musí vyměnit. Dole je potom souosá zásuvka pro napájecí zdroj, konektor k ní je běžně dostupný.
Pro přístup ke zmíněnému vypínači na potenciometru hlasitosti, výměnu reproduktoru, nebo pro výměnu součástek na desce musíme tuto desku s elektronikou, označenou jako deska MF-NF, odklopit. K tomu je nutné odpájet z vývodů 1 až 7 vodiče, které ji propojují s kontakty přepínače a ladicího kondenzátoru. Není to nic složitého, ale barvy přívodních drátů je dobré si poznačit. Většinou je i možné odklopit jen spodní stranu desky tolik co dovolí dráty, bez jejich odpájení.
Tak vypadá deska plošných spojů po odklopení, dráty na její levé straně není třeba odpojovat.
Další pohled na odklopenou desku.
Zde je schéma zapojení z originálního návodu, včetně napětí v jednotlivých místech. Zkušenějšímu bastlíři by měl pomoct opravit prakticky jakoukoliv závadu. Upozorňuji ale na jednu zásadní odlišnost - VEF má podobně jako většina tehdejších sovětských přijímačů + pól na kostře a všechna měřená napětí jsou záporná od této "plusové" kostry!
Na tomto obrázku je rozložení součástek na plošném spoji, včetně rozmístění a číslování jednotlivých vývodů, zmíněné výše v textu.
Zpět k tématu, které jsem nakousl - zmíním se o vlastnostech VEFky. Po pravdě řečeno - není to žádný zázrak, zvlášť v porovnání s moderními worldreceivery (i když například v citlivosti na středních a dlouhých vlnách nad nimi většinou suverénně vítězí).
První zásadní nedostatek souvisí s koncepcí přijímače - jeden laděný obvod na vstupu a nízká mezifrekvence 465kHz. Výsledkem je nízká zrcadlová selektivita na krátkých vlnách. Co to znamená? Supehet má oscilátor naladěný o mezifrekvenční kmitočet výš, aby vznikl zázněj o kmitočtu mezifrekvence s přijímaným signálem, který se dále zpracuje. Stejný zázněj ale vznikne i s kmitočtem, který je o mezifrekvenční kmitočet vyšší než je kmitočet oscilátoru. Pokud tedy naladíme např. vysílač na konci 49m pásma, na kmitočtu 6300kHz, oscilátor kmitá na kmitočtu 6765kHz. Pokud se ale vyskytne silný signál na kmitočtu 7230kHz, projde vstupním obvodem, který nestačí na jeho utlumení a slyšíme ho také. V praxi to znamená, že například na 49m pásmu slyšíme radioamatérské stanice vysílající v rozsahu 7 - 7,2MHz (samozřejmě při absenci záznějového oscilátoru špatně) a dále nad 6,3 MHz zase prolézají stanice z 41m rozhlasového pásma. Na vyšších kmitočtech se problém dále zhoršuje. Stejným problémem trpí všechny jednodušší rádia s krátkovlnným rozsahem.
Druhým problémem je nízká odolnost vstupu proti silným signálům. Při poslechu na vestavěné antény nic zvláštního a špatného nelyšíme. Chceme ale poslouchat nějakou slabou stanici. Po připojení kvalitní venkovní antény očekáváme, že stanice zesílí a příjem se zlepší. Někdy to ale dopadne opačně - příjem se zhorší a slabá stanice je překrytá parazitnímí signály. Výrobce VEFky si toho byl pravděpodobně vědom a proto vývod pro venkovní anténu zapojil přes odpor 6,8kOhmů na středních a dlouhých vlnách, a přes malý kondenzátor 8,2pF na krátkých vlnách. Připojení venkovní antény je tak u VEFky hodně kompromisní a nemá očekávaný účinek. Provizorní krátkou přídavnou anténu o délce několika metrů je proto lepší připojit krokodýlkem přímo na teleskop. Klasická dlouhá a účinná venkovní anténa může vstup přijímače zahltit.
VEF 206 byl svého času hodně využívaný pro poslech na krátkých vlnách, ale není to žádná špička, i když se to o něm někdy tvrdí. Problémy a omezení dané konstrukcí a koncepcí jsou zde poměrně zásadní. Velkou výhodou na krátkých vlnách je osazení vlnovými rozsahy, které jiné přijímače vůbec neměly. Výborné služby dnes prokáže i při poslechu našich středovlnných stanic. Velkou výhodou tohoto rádia je i jednoduchá konstrukce, použití kvalitních součástek, spolehlivost a snadná opravitelnost. V tomto směru se skutečně jedná asi o nejlepší sovětský přijímač. Možná, že jeho až nezaslouženě dobrá pověst vznikla v porovnání s tranzistoráky Tesla, které byly sice konstrukčně modernější, ale funkčně ještě o třídu horší.
To ale není zdaleka vše. Příjem lze alespoň částečně zlepšit nenáročnými úpravami nebo doplňky, i když kvalitní komunikační přijímač se ani poté z Vefky nestane. Díky ceně a dostupnosti tohoto rádia si ale myslím, že má smysl je vyzkoušet.
VEF 206 umožňuje naladit také amatérská krátkovlnná pásma. Jsou to pásma 160m (1810 - 2000kHz), 80m (3500 - 3800kHz), 40m (7000 - 7200kHz), 30m (10100 - 10150kHz) a 17m (18068 - 18168kHz). Běžný posluchač ale na nich uslyší buď ve fonické části nesrozumitelné chrochtání, nebo v telegrafní obtížně čitelnou směs šumů a záznějů. Vefce chybí demodulátor pro CW a SSB signály. Nejjednodušší, i když nutno přiznat, že nejméně kvalitní možností jak alespoň něco slyšet je externí záznějový oscilátor.
Zapojení vychází z návodu, otištěného v časopise OK QRP klubu OQI č.48 na straně 26 - 29. Je zde jen několik drobných úprav. Pro jednoduchost jsem použil vzduchovou cívku. Kostra je z plastové tuby od silikonu o průměru 50mm a cívka má asi 55 závitů obyčejného lakovaného drátu o průměru 0,3mm. Protože ji není možné ladit a dolaďování se ukázalo jako nezbytné, je k ní paralelně ještě připojen fóliový dolaďovací kondenzátor. Zapojení je jinak shodné, součástky jsem použil takové co šuplíky daly. Tranzistor je starý germaniový SFT307, bulharské výroby, je to v podstatě PNP obdoba tehdejšího československého 156NU70. V zásadě vyhoví jakýkoli tranzistor kromě starých, vyloženě nízkofrekvenčních germaniových nebo výkonových. Určitě by fungoval i OC170, zmíněný 156NU70 i moderní křemíkové tranzistory - v původním plánku byl NPN tranzistor KF508. Pouze je nutné samozřejmě respektovat polaritu napájení podle vodivosti tranzistoru, při oživování místo odporu v bázi zapojit trimr kolem 100 - 150kOhmů a nastavit proud tranzistoru, vyhoví nastavení kdy je na emitorovém odporu asi 1/2 napájecího napětí. To nastavíme nejlépe s odpojenou cívkou, u mnoha multimetrů může přítomnost VF pole zkreslit až znemožnit měření. Dále už stačí čítačem nebo vlnoměrem najít kde oscilátor kmitá a doladit na střed mezifrekvence VEF 206 - 465kHz.
Poté už zbývá zapnutý oscilátor postavit k Vefce a zkusit naladit amatérské signály. Brzy zjistíme, že to stále není nic jednoduchého. Především signál oscilátoru ovlivňuje AVC rádia, pokud je příliš silný, sníží citlivost. Když je naopak příliš slabý, fonické signály budou nesrozumitelné. Bude většinou nutná nějaká drátová anténa a poté nastavit polohou a vzdáleností oscilátoru vhodnou sílu přídavného signálu. Ladění na Vefce je poměrně hrubé a přesné naladění hlavně SSB signálů je dost obtížné. Rádio ani přídavný oscilátor také nevynikají dlouhodobou stabilitou. Ta by se zlepšila použitím slídových kondenzátorů v laděném obvodu, nebo alespoň kapacity poskládat ze stabilních keramických kondenzátorů NPO (zpravidla do 470pF). Zlepší se i použitím křemíkového tranzistoru. V každém případě jde spíš o nouzovou, pokusnou pomůcku umožňující slyšet radioamatérské signály. Zásadní výhodou je jednoduchost a nezasahování do vlastního rádia.