Telefonování v roce 1902

Seznam stanic i abonnentů vydává ředitelství pošt a telegrafů pro království České dvakráte do roka. Dle seznamu z 1. ledna 1902 spojeno je v Čechách 80 sítí telefonických meziměstsky, z nichž 16 sítí má veřejné hovorny i v bližších připojených místech. Dvanáct sítí lokálních dosud připojeno není.

Spojení interurbanní provedeno je 42 liniemi. Všech abonnentů státních v Čechách zapsáno v r. 1902 na deset tisíc (9315), z nichž skoro 3000 na Prahu připadají. Přesnější obraz poskytuje připojená tabulka.

Nová pražská centrála
Telefon stal se záhy uznaným a proto hledaným činitelem veřejného života. Z prostého okruhu domácností a malých závodů pronikl brzy do všech odvětví lidského mraveniště. Dráty jeho vedení zkřižovaly města. Ale netrvalo dlouho a trati telefonické vykročily i z obvodu měst. Také z Prahy rozbíhají se již linie telefonu všemi směry. A skoro tři tisíce pražských abonnentů svědčí, že i u nás vynutil si telefon uznání.
Je tomu právě dvacet let (v r. 1882), co postavila londýnská společnost " Consolidated Construction and Maitenance Co. limited" na Malém Staroměstském náměstí (v Richterově domě) první ústředí pro místní lokální síť. Vrchní jednoduché linie spojovaly centrálu s 360 abonnenty, spojení zpětné obstarala země. Po deseti letech ujal síť, která zatím již tisíci účastníků sloužila, stát a k centrále staré přidal druhou na hlavní poště, kde zařazeno 1500 abonnentů místních, a kde zřízeno také ústředí meziměstské (interurbanní), a veřejná hovorna. I tato installace provedena ještě jednoduchým vedením vrchním.
Prozatimný závěr rozvoje značí nová velká pražská centrála, v r. 1901 otevřená. Pobočná ústředí dřívější zrušena a všichni abonnenti zavedeni do hlavní centrály místní. Spojení meziměstská obstarává ústředí interurbanní (první centrála), vedle umístěné.

Pohled na ústředí pro místní spojení poskytuje obrázek.
V jedné řadě umístěno podle sebe 33 stolů pracovních, každý pro 100 abonnentů. V nejvyšší části hlavního přeřadníku nalézá se 100 návěstných klapek v 6 řadách po 15, sedmá krátká řada svými 10 klapkami doplňuje stůl a odděluje zároveň 15 klapek závěrečných. Ve Vídni i jinde nahradili klapky návěstné číslovanými žárovkami, jež se vždy rozsvěcují, když abonnent volá.
První stůl zapíná čísla 0 - 99, druhý stůl 100 - 199, atd. Číslo 1980 dlužno tedy hledati na stolu dvacátém, č. 2615 na stolu dvacátém sedmém.
Z obrazu je patrno, že by spojení abonnenta stolu prvního s abonnentem stolu dvacátého sedmého vyžadovalo vodivou šňůru nesmírně dlouhou. A ubohé manipulantky, jež by za tímto spojením ubíhati musily. K pohodlnému spojení dvou účastníků slouží husté řady otvorů spojek multiplikace (přeřadníku mnohonásobného).
Obě linie každého abonnenta vedeny jsou totiž přes všech 33 stolů a vždy v pořadí 3 stolů odbočuje do multiplikace větev, která končí spojkou. Nezáleží proto na tom, které spojky k spojení použijeme.
Každá multiplikace čítá 100 spojek. Za pěti sloupci o pěti řádkách (2500 spojek) následují ještě dva sloupce po 4 řadách pro zbývajících 800 abonnentů. Z náčrtu je patrno, že úplná multiplikace zabírá 3 stoly a že manipulantky od svého stolu v levo i na pravo při práci do sousedního stolu svými zátkami zasahují.
Pod multiplikací umístěno je (v řadě 5) teprve 100 spojek, příslušných klapkám návěstným nahoře. Rozsah jejich je omezen vždy jedním pracovním místem.
K svislému tablu připojen jest neširoký pult, kde ve dvou řadách trčí 15 párů zátek na vodivé šňůře, jež pojezdné závaží (vnitř pultu skryté) v poloze přímé udržuje. Oba praménky vodivé šňůry každé zátky vedou pod pultem k dvěma tlačítkům, jichž knoflíky z desky pultu vyčnívají a jimiž manipulantky abonnenty volají.
Mezi řadu zátek a knoflíků vloženo je 15 pákových přepinačů, jimiž manipulantky svůj telefon k rozmluvě zapínají. Pojezdný telefon zavěšen je nejvýše, ale sahá až k ústům úředníka a lze jej snadno výšce úst přizpůsobiti. Dobrý a lehký (v hliníkovém pouzdře) telefon se zpruhou pro upevnění na hlavu, jehož vodivá šňůra třemi kolíčky končí a do 3 otvorů v pultu se zapíná a v posled pro každý stůl návěstná žárovka (místo zvonku), která svým světlem upozorňuje, že účastník volá - doplňuje výbavu každého stolu.
Zadní část tabla není tak prostá. Hustá síť a bohaté prameny drátů, jež všude od kablů k přístrojům odbočují, mluví jen k odborníkovi zasvěcenému. Podrobný popis žádal by knihu. Nám běží jen o postup práce a o princip přístrojů i zařazení.
Baterii v proudovodu mikrofonu nahrazuje proud akkumulatorový o 4 voltech napjetí. Centrála má svou malou strojovnu, kde ke dvěma motorům na společné ose přimontovány jsou dva transformatory, z nichž jeden třífasový proud elektrárny pražské upravuje na proud stejnosměrný, jímž nabíjí se akkumulatory.
Akkumulatory rozsvěcují také návěstné žárovky hlavního přeřadníku, zavírají klapky návěstné i závěrečné a prozrazují patrným šramotem v telefonu, kdy některý abonnent u jiného stolu v multiplikaci je zapojen. Krátce: konají veškorou práci stálého proudu.
Střídavý proud, kterým manipulantka abonnenta volá, dodává druhý transformator, jenž produkuje proud střídavý, vhodně upravený na změny řidší a napjetí menší. Proudovody všech přístrojů opatřeny jsou proti nahodilým nehodám pojistkami. Do proudovodů linií jednotlivých stolů zařazeny jsou mimo to žárové lampičky, jimiž vyrovnává se rozdíl odporů při nestejném zatížení zdroje.

Jaká je manipulace s telefonem? Sledujme postup její.
Abonnent A v Praze (č.1628) mluviti chce s účastníkem B také v Praze (č.2961). První abonnent otočí ve svém přístroji rychle klikou magnetického induktoru a přiloží hned na to telefon k uchu.
Indukovaný střídavý proud vběhne do centrály a odbočí ve stole sedmnáctém ke klapce návěstné, uvolní číselník 1628 a vrací se linií zpět (po případě seběhne k zemi). Péro vespod číselníku opovědné klapky uzavře proudovod akkumulatorový, jenž rozsvítí návěstnou žárovku.
Manipulantka světlem žárovky upozorněna pohlédne k návěstným klapkám. Přečte číslo abonnenta, černě napsané, vezme zátku z řady tablu nejbližší (ač možno užíti i zátky z řady druhé, mají souhlasné zřízení) a vetkne ji do příslušné spojky lokální, téhož čísla. Již tím, jak z předchozího zjevno, spojila svůj stůl s abonnentem A. Skloněním páky přepínače zapne pak svůj telefon do vedení, které zátkou provedla.
Vložená zátka spojila také proudovod akkumulatorový pro přední cívku klapky opovědné, jež se proto zavřela. Pokud zátka v otvoru spojky trčí, je proud akkumulatorový uzavřen a je dosti silný, aby klapku po celý čas rozmluvy udržel. Tím ovšem i žárovka shasla.
Nijak nekřičíc zeptá se manipulantka bezprostředně do svého mikrotelefonu "Které číslo?". Zpětného signálu se u pražské centrály nedává. U jiných centrál po Čechách ústředí signál opětuje. Tam ovšem abonnent se sejmutím telefonu počká, aby mu ústředí do ucha nezvonilo.
V našem případě odpoví abonnent A: "Haló, přeji si číslo dvacet devět, šest, jedna".
Způsob hlášení nařídila správa centrály. Manipulantka opakuje: " Dobře, číslo dvacet devět, šest, jedna. Hned!" Abonnent A má nyní tak dlouho poslouchati, až se žádaný účastník B přihlásí.
Aby přání účastníkovu vyhověla, vyhledá manipulantka v multiplikaci žádané číslo a zatkne druhou zátku zvoleného páru do spojky č. 2961. Tím i druhého abonnenta s centrálou spojila. Pak stiskne k zátce příslušný knoflík, aby abonnenta č. 2961 zavolala. Střídavý proud vběhne do vedení a zvonek v přístroji volaného abonnenta rozezvučí.
Abonnent č. 2961, když odzvonil jeho staničný zvonek, sejme svůj telefon a hlásí se slovy: "Haló, zde N. N., kdo tam?" Stává se ovšem, že na stanici B není nikdo přítomen. Ústředí po chvíli svůj signál zopakuje, leč toliko jednou. Je proto dobře, aby kdokoli z domácích byl do manipulace s telefonem zasvěcen.
Na to manipulantka zvednutím páky přepínače svůj telefon z vedení vypne, spojení pro rozmluvu dokonala. Tím okamžikem zapjala však do proudovodu obou stanic závěrečnou klapku, k přepínači příslušnou. Číslo klapky napsáno je červeně. Opovědné klapky obou abonnentů jsou z vedení vypjaty. Je bezpečno, že slabý proud za rozmluvy závěrečné klapky nezmůže.
Účastník po dobu, než se volaný dostaví, nesmí od poslouchání ustati, tím méně snad klikou induktoru znovu zatočiti. Neboť proud induktoru odklopí závěrečnou klapku, což pokládá se dle dané instrukce za konec rozmluvy, a manipulantka spojení zruší.
Po skončené rozmluvě pověsí oba účastníci své telefony na hák přepínače a zatočí znovu, ale vydatně klikou induktoru. Silný proud jeho vběhne do závěrečné klapky, kterou otevře a žárovka znovu zazáří. Manipulantka na to vyjme obě zátky ze spojek, a spojení zruší. Potom skloní páku přepínače, tím klapka závěrečná se uzavře a žárovka uhasne.
Nepřichází - li závěrečný signál dlouho, může se manipulantka prostým skloněním páky příslušného přepínače do vedení obou stanic zapojiti a poslechnouti, zda rozmluva ještě trvá.
Může se ovšem přihoditi, že abonnent č.2961 volný není, že u některého stolu k rozmluvě je vázán. Proto manipulantka, než zátku do svírky multiplikační vloží, dotkne se špičkou zátky kovového ústí spojky. Je - li číslo "obsazeno", ozve se v telefonu manipulantky náraz a šramot, jež působí proud akkumulatorový, jehož proudovod dotekem špičky zátky a kovového ůstí spojky byl uzavřen. Není - li abonnent nikde zapojen, proudovod je tedy otevřen a v telefonu šramotu neuslyšíme. Cívka odporová, do proudovodu tohoto vložená, chrání ústrojí telefonu.
Je-li abonnent již zapojen, spojení žádané se neprovede a manipulantka ohlásí abonnentu A, že žádané číslo není volné. Rozumí se, že po chvilce může hlásiti se znovu. Pak ale celý postup manipulace věrně se musí zopakovat. Také v tom případě, kdyby po skončené rozmluvě jedné, vejíti chtěl abonnent v rozmluvu druhou.
Patnáct párů zátek u jednoho stolu poskytuje možnost, že současně lze upraviti spojení pro patnáct rozmluv. Otevře - li se více klapek současně, obsluhuje manipulantka jedno číslo po druhém. Nové zvonění abonnentovo je zbytečné - klapka je otevřena, více proud nezmůže.

Vedle ústředí pro spojení místní nalézá se menší sál pro spojení interurbanní - meziměstská.

Širšímu obecenstvu, které vedení telefonního účastno není, sloužiti mají veřejné hovorny. Za tříminutovou rozmluvu lokální platí se v hovornách 20 h. K rozmluvě vyzvaná stanice musí náležeti k témuž ústředí jako hovorna. Hovorné platí, kdo za rozmluvu žádá.
V Praze jest 26 hovoren. Většinou jsou umístěny v poštovních úřadech. Ale nestačují vždycky. Jest jich málo, jsou vzdáleny a čas - jest druhým předmětem obchodu. V Kodani a ve Štokholmu si pomohli. Prozíravá společnost postavila na veřejných místech telefonní automaty. Za sedm let rozseto jich po Štokholmu na sta. Osvědčily se. Byli jsme v Kodani i ve Štokholmu svědky, jak často se jich užívá.
Manipulace je stejně prostá jako poctivá. Vhoďte do otvoru automatu peníz (asi 13 h). Peníz dopadl mezi dvě péra, jež vodivě spojil. Tím zařazen jest do vedení magnetický induktor, jehož kliku z venku znamenáte. Zatočme, abychom do ústředí vyslali návěst. V centrále prozradí opovědná klapka číslo automatu. Manipulantka spojí se s námi, aby zvěděla naše přání. Nastává nyní dvojí možnost. Buď osoba, s kterou mluviti si žádáme, je volna, nebo není. V prvém případě stiskneme knoflík, jejž nám manipulantka naznačí. Peníz spadl níže, na zvonek, jenž zazní a pak teprve do pokladny.
Telefon zvuk zvonku donesl až k uchu manipulantky, aby ji přesvědčil, že povinný poplatek byl zapraven. Centrála na to spojení provede. Můžeme rozmluvu začíti.
V druhém případě, kdy spojení s žádanou osobou není možné, což nám manipulantka sdělí, stiskneme jiný knoflík a automat neposlouživ vrátí nám poctivě náš poplatek. Pro jednoduchou manipulaci nejsou v Dánsku a ve Švédsku budky s automaty žádnou vzácností.

Schází pověděti, kterak provedena je installace vedení mezi stanicemi abonnentů a hlavním ústředím v Praze.
Dvojím způsobem: jednak vrchním vedením jednoduchým (as 2000 linií), jednak dvojitým vedením spodním (as 1000). Pro vrchní jednoduché vedení užito holého drátu z bronze křemíkové, který po střechách domů na porcelánových isolatorech je veden. Budiž řečeno, že vedení vrchní ve větších městech se neosvědčuje. Také vrchní jednoduché linie pražské nahrazeny budou postupem času vedením dvojitým do země zataženým, až snad na skupinu abonnentů hlavní poště nejbližších ( z Václavského náměstí, Havlíčkova náměstí, z Městského sadu, Příkopů).
Vedení spodní, dvojité, prováděno drátem měděným, papírem dobře isolovaným. Drát bývá 1 mm tlustý. 240 nebo v hlavních lanech 480 linií tvoří společný kabel, jejž silný olověný plášť před poškozením chrání. Kable zataženy jsou do vzdušných kanálků, vystavěných z rour cementových, jež asfaltem proti vlhku jsou napuštěny.
Nad určitou skupinou domů vystavěna je věžička pro 120 isolatorů. Sem zavedena je jedna větev kable, jehož uvolněné dráty spojí se s podvojnými liniemi 60 abonnentů, jichž vrchní vedení, na isolatorech upevněné, tu končí. Věžička chráněna je hromosvodem, linie pojistkami. Seskupení abonnentů kolem věžičky má chrániti vedení před stykem s dráty pro proudy vysokého napětí.
Přeřadník hlavní centrály zařízen je pro dvojité linie. Proto u abonnentů s jednoduchým vedením vrchním odbočuje druhá větev zatimně k zemi.
Na budově hlavní pošty v Jindřišské ulici postavena je nad centrálami věž pro 3000 isolatorů ( na obrázku).

Sem ústí na 2000 linií jednoduchého vedení i dvojité linie meziměstské. Odtud svedeny jsou k hlavnímu rozvaděči ve věži. Sem přichází od země zbývajících 1000 abonnentů s vedením dvojitým.
Vždy skupina 13 linií vrchních zajištěna je ve věži společným bleskosvodem a každá rozvedená linie dvěma pojistkami, z nichž první na 3 Amp., druhá jen na 3/4 Amperu je zařízena.
Zde zkouší se a číslují linie dříve, než pod svým číslem na stole sprostředkovacím v lokálním ústředí dojdou zapojení. Pro uvarování každé nehody nutný je častý dohled ve věži, aby vzniklý požár zanícením isolace v zárodku byl potlačen. Rozvedené a očíslované linie svedou se do centrály zase v kablech, jež celým přeřadníkem procházejíce, k jednotlivým stolům bohatě rozvinuté prameny vysílají.
Zařízení velkých ústředí, třeba v podstatných kusech všude se opakovalo, přece provedením i zvolenými přístroji vždy nového zdokonalení nebo aspoň obměny nachází. V Paříži u Goverovy společnosti udržuje se zdokonalený přeřadník Steinheilův. V Německu (Berlíně) strojí se batterie mikrofonové abonnentům odejmouti a nahraditi proudem z ústředí. Ve Vídni nahradili klapky návěstné opovědnými žárovkami. Spojky uloženy jsou v pultech vodorovných. Nová pražská centrála vyniká nad mnohé jiné i tím, že pamatováno náležitými rozměry na možný rozvoj, na nové abonnenty, jichž stále přibývá.
Pražská centrála je svým abonnentům k disposici ve dne v noci. Od 8. hodiny ranní do 7. večerní sedí za stoly plný počet manipulantek. O 7. hodině jde jich polovice domů, o půl osmé další čtvrtina. Zbytek zůstává na noc. Týž omezený počet obstarává také službu v neděli a ve svátek.
Docela umlkne hovor v ústředí snad jen tehdy, když nad Prahou rozzuří se bouře. Té chvíle by bylo opovážlivé započít rozhovor. Stanici je nutno z vedení vypnouti. Také ústředí má na věži společné vypínače, jimiž lze linie z vně přicházející rázem spojiti se zemí a centrálu tak z vedení vypnouti.

Kdo se chce státi účastníkem, zaplatí nejprve poplatek stavební: za trať do 500 m = 100 korun, za dalších 100 m vždy 20 korun. Žádá-li abonnent zapojení několika stanic na svém pozemku, čítají se mu všechny linie dohromady. Za státem zapůjčenou stanici platí se ročně 60 K. K tomu doplácí se ročně 40 K "přeřadného" za sprostředkování rozmluv.
V místnostech veřejných (v hostinci, divadle, v nádraží) kde stanice bývají příchozím k volnému použití, platí se "staničné" a "přeřadné" dvojnásobné. Rozumí se, že v každém případě za hovory meziměstské dle určené sazby platí se zvláště.

Dlužno tu upřímně konstatovati, že dosud nezdomácněl u nás telefon obecně, jak by pro své výhody zasluhoval.