Superreakční přijímače

Superreakční (superregenerační) přijímače se používaly na VKV pásmu od jeho počátků. Mají jednu velkou výhodu, z poměrně jednoduchého zapojení s malým počtem součástek je možné získat velké zesílení a výbornou citlivost. Mají ale také několik nevýhod. Tou hlavní je rušivé vyzařování na přijímaném kmitočtu a někdy také obtížnější nastavení a uvedení do provozu. Ačkoliv zapojení není složité, celková funkce je poměrně komplikovaná.
V principu se jedná o zpětnovazební přijímač s "přetaženou" zpětnou vazbou, který kromě naladěného kmitočtu ještě kmitá na kmitočtu těsně nad akustickým pásmem, typicky kolem 40 - 50kHz. Těmito kmity se přerušuje zpětnovazební kmitání a z přijímaného signálu se tak v podstatě zpracovávají vzorky z momentu, kdy je zpětná vazba optimální.

Superreakční zapojení je proto tak trochu duchařina a do konečného výsledku vstupuje velké množství neznámých. Proto se i zdánlivě jednoduchá konstrukce nemusí podařit a nezkušený (ale i zkušený) bastlíř může skončit nezdarem, aniž by odhalil příčinu. O SRG přijímačích také mezi lidmi kolují mýty a nejasnosti. Například použití SRG přijímače pro poslech služeb na VKV pásmech. Tedy - SRG přijímač je primárně určen pro příjem AM. Kromě toho dokáže i detekovat klasickou širokou rozhlasovou FM modulaci, ovšem při naladění na bok rezonanční křivky a proto s nízkou kvalitou. SRG přijímač je proto v reálu použitelný pro poslech rozhlasu FM, případně pro letecké pásmo 108 - 136MHz, kde se používá AM modulace. Zde je ale jiný problém, a to je nežádoucí vyzařování SRG přijímače. Proto pohyb se "superreakčákem" v blízkosti letiště rozhodně nelze doporučit. A to je vše. Úzkopásmovou FM modulaci SRG přijímač nezdetekuje. Přesněji - FM modulace se u SRG přijímače převádí na amplitudovou pomocí detekce na boku rezonanční křivky laděného obvodu. A protože u VKV kmitočtů se používá úzkopásmová FM modulace s malým zdvihem a SRG přijímač má poměrně velkou šířku pásma, detekce je v tomto případě neúčinná a výsledné detekované napětí velmi malé. V minulosti se to snad mohlo podařit pouze u vojenských radiostanic řady Astra R105 - 109, které pracovaly na samém počátku VHF pásma s poměrně velkým modulačním zdvihem a proto se u nich poměr šířky kanálu ke kmitočtu vlastně moc nelišil od FM rozhlasu. S dnes používaným kanálovým rastrem 12,5kHz na MB je to smolík, stejně jako i na CB s kanály po 10kHz. O poslechu amatérského provozu na 145MHz s SRG přijímačem vůbec nemá smysl ani uvažovat.

S trochou nadhledu bych superreakční přijímače definoval jako zajímavou hračku, ale s problematickým praktickým použitím. Trochu mi to připomíná krystalky nebo nejjednodušší přímozesilující středovlnné přijímače. Něco se z toho ozve, naučíte se lecos zajímavého a užitečného. Pokud ale chcete prakticky použitelné rádio, existují daleko lepší, jednodušší a rychlejší možnosti.

SIMPLY SRG RX

Na webu jsem objevil další návod na (až podezřele) jednoduchý superreakční přijímač. Tranzistor MPF102 zde nemám, použil jsem ze zásob J310. Výsledek:
Něco se ozvalo na první zapnutí. S použitou cívkou o sedmi závitech přijímač ladil v rozsahu asi 50 - 93MHz. Na rozdíl od dříve testovaného superreakčního přijímače, který měl problémy s klesajícím kmitočtem a větší ladicí kapacitou, zde je problém opačný - po zmenšení počtu závitů na šest začala superreakce vypadávat zhruba nad kmitočtem 95MHz bez ohledu na ladicí kapacitu a cívku. Po prvních pokusech se nakonec podařilo najít optimální indukčnost, kdy s hrníčkovým trimrem má přijímač přeladění 55 - 105MHz. Při zvětšení napájecího napětí na 12V je možné přeladění až na horní konec pásma.

Problém byl zřejmě ve vlastnostech konkrétního tranzistoru J310. Při experimentování původně použitému kusu upadla nožička, proto putoval do odpadu a byl nahrazen novým stejného typu. A najednou přijímač začal bez problémů pracovat až ke 150MHz.... Překvapivá je citlivost, přijímač hraje několik FM stanic jen na cívku bez jakékoli antény.
Dále jsem zcela vyřadil trimr v plusovém napájení. Za prvé přes samotný trimr teče asi 9mA zcela zbytečně a neúčelně (odběr samotného přijímače je okolo 1mA). A za druhé přijímač stejně nejlépe pracuje s téměř maximálním napětím. Trimr jsem proto nahradil obyčejným odporem asi 180Ohmů v "sérii" s přijímačem a použil jako filtrační článek.

Přijímač se nakonec osvědčil, proto jsem ho namontoval na pertinaxovou destičku, doplnil malou teleskopickou anténou, regulací hlasitosti a nf zesilovačem. Zesilovač je v podstatě polovinou osvědčeného zapojení s operačním zesilovačem, tentokrát jsem použil obyčejný OZ 741, kterých mám v zásobě hrst. Zesilovač utáhne jakákoli běžná sluchátka, jedno jestli nízko nebo vysokoohmová. Napájení z 9V destičkové baterie. Výsledné zapojení je zde:

Přijímač poslouchá velmi dobře, jediný problém je se sílou signálu - při překročení určité úrovně superreakce vypadne. Je proto nutné i celkem krátkou teleskopickou anténu nevysouvat naplno, ale jen tak aby superreakce ještě fungovala.

V minulosti se v časopisech, především v Amatérském Rádiu, stejně jako v různých knížkách, objevilo množství superreakčních přijímačů. Zajímavou zkušeností je, že s tranzistory JFET se mi je dařilo oživit a pracovaly dobře, s bipolárními tranzistory byly často problémové a vesměs nefungovaly.

Výjimkou v tomto směru byl článek "Superreakční přijímač pro 20 až 80MHz" z Amatérského Rádia 4/1974 od Václava Šebka.

Obrázek mechanické konstrukce s dost stísněnou montáží v kombinaci s ladicí cívkou s množstvím odboček pro překrytí celého pásma zmíněného v nadpisu vypadal dost prapodivně, ale zase jsem si říkal že jestli TOHLE skutečně fungovalo, stojí to za vyzkoušení. První pokusné vrabčí hnízdo s pouze SRG stupněm a předzesilovačem skutečně nějaké nadějné známky života projevilo, ale při snaze doplnit ho o nf zesilovač selhalo. Nakonec jsem se rozhodl postavit tuto konstrukci "načisto".

Především jsem změnil ladicí rozsah. Původní přijímač s rozsahem 20-80MHz mohl před půl stoletím poskytnout docela zajímavou službu. Kromě zmíněného poslechu VKV FM OIRT, televizního zvuku z 1. a 2. kanálu a (nejspíš sporadického) CB provozu (tehdy s AM modulací) umožnil příjem i dalších v článku cudně zamlčených radiových sítí civilních i vojenských uživatelů, tehdy v pásmu mezi 20 - 50 MHz provozovaných. U vojenských radiostanic řady R10X by se díky jejich poměrně velké šířce kanálu a modulačnímu zdvihu dal i s FM modulací předpokládat použitelný příjem.
Dnes je ovšem na těchto kmitočtech prázdno a nepoužitelno. CB vysílání přešlo masově na NFM modulaci, superreakčákem prakticky nezdetekovatelnou a ostatní služby buď odešly, nebo pokud zde něco málo zůstalo, jsou na tom stejně. Podobně i BMISy kolem 70MHz se superreakčákem poslouchat nedají a televizní analogový zvuk je také minulostí. Zbývá tedy prakticky jen běžné CCIR VKV FM pásmo a navazující letecké pásmo, kde s používanou AM modulací nemá SRG přijímač problém. Na druhou stranu u této konstrukce použitý VF předzesilovač zamezuje nežádoucímu vyzařování do antény a snad i trochu přispívá k dobré citlivosti, takže ani v tomto směru není na leteckém pásmu problém. Protože jsem ale tuto konstrukci bral jako víceméně pokusnou, opět jsem k ladění použil klasický hrníčkový trimr, jen v trochu menším a modernějším provedení, možná s menší kapacitou než je 30pF u staršího provedení. Kvůli pohodlnějšímu ladění a zamezení posuvu ladění dotykem přímo na trimr je na jeho otočnou část také nasazené provrtané víčko od tuby. Cívka má 7 závitů silnějšího lakovaného drátu na průměru 6mm. Roztažením je nastavená tak, aby s plně zašroubovaným trimrem začínal rozsah na 85MHz a s plně vyšroubovaným trimrem vychází horní konec na 140MHz. To se ukázalo jako plně vyhovující. Znovu upozorňuji, že pokoušet se o poslech radioamatérského provozu s NFM modulací na 2m pásmu nemá smysl.

V konečné podobě jsem postavil vstup s předzesilovačem a SRG detektorem podle původního plánku, v kombinaci s jednoduchým nf zesilovačem a výstupem na vysokoohmová sluchátka. Napájení stejně jako u většiny dalších konstrukcí z 9V baterie, celý přijímač je alespoň "nějak" zaplechovaný a zakrabičkovaný. Antenní vstup je přes televizní IEC konektor, k němu se nasadí dipól z teleskopických antén dříve vyzkoušený už na "aktivních krystalkách". Místo původních tranzistorů KF125 jsem použil modernější typ KF254 z konce 80. let, pravděpodobně vyhoví jakýkoli dnes dostupný typ BF s dostatečně vysokým zesílením a mezním kmitočtem. Na dalším obrázku je konečné zapojení.

Je nutné vyvést nastavení pracovního bodu SRG stupně na potenciometr, ideální nastavení se s přeladěním posouvá a je nutné ho dostavovat. Nízkofrekvenční zesílení je sice i pro vysokoohmová sluchátka ještě sotva dostačující a hlasitost malá, ale vysokofrekvenční citlivost celkem dobrá.
Na VKV FM pásmu hrají všechny stanice jako u dalších SRG konstrukcí s JFET tranzistorem a na leteckém pásmu jsou i na dipól v místnosti slyšet hlášení z přelétávajících letadel. Na vyvýšených místech ve volné přírodě potom přijímač trochu překvapil - byl dobře slyšet PRAHA VOLMET na 125 MHz a dále i okolní klubová letiště. Místa s výbornými příjmovými podmínkami jsou ale problém pro poslech VKV FM - přijímač se zahltí velkým množstvím nosných a detekce na boku rezonanční křivky přestane fungovat. Naopak letecké pásmo přijímač výborně poslouchal i na jinak beznadějně zahlušeném Kozákově.

Následně jsem tuto konstrukci trochu upravil a přestavěl. Především ladění hrníčkovým trimrem je nepřehledné a proto jsem ho nahradil ladicím kondenzátorem, fóliovým, původem z přijímače Dolly o kapacitě 2x22.5pF.

S využitím jeho jedné sekce a po ubrání jednoho závitu z cívky (na šest) jsem dosáhl přeladění 85 - 140MHz. Další úpravou byla vestavba přepínače a přidání dalšího rozsahu. Začínal jsem s cívkou o dvanácti závitech na průměru 6mm, nakonec jsem skončil na devíti. S devítizávitovou cívkou a s připojováním i druhé sekce ladicího kondenzátoru pro tento rozsah jsem dosáhl přeladění 40 - 74MHz. S montáží přepínače se trochu posunul i první rozsah, na asi 84 - 135MHz. Po pravdě - praktický smysl to nemá. V minulosti by zde bylo možné poslouchat televizní zvuk z prvního a druhého kanálu a VKV OIRT pásmo. Dnes to je jen takové bezvýznamné bastlířské cvičení. Trochu (docela citelně) se zhoršila i funkce superreakce na konci prvního rozsahu nad 130MHz, kde je nastavení méně stabilní a náročnější. Upravil jsem i samotnou mechanickou konstrukci přijímače.

Celkově se mi zdá, že VKV FM stanice na tomto přijímači hrají přece jen hůř než na zapojeních s FET tranzistory. Na druhou stranu přijemně překvapil funkčností v leteckém pásmu. Praktické použití je ale docela problematické, nastavení pracovního bodu se mění jak s naladěným kmitočtem, tak i časem a pro dobrou funkci je nutné ho neustále dostavovat.

Jednou ze zdařilých konstrukcí s FET je i přijímač z AR 9/1985. Původně byl osazen tranzistorem KF521. Ten je ale problémový. Ve své době šlo o tranzistor s poměrně dobrými parametry, ovšem drahý a hlavně choulostivý. Je to tranzistor MOSFET bez ochrany hradla (hradel) proti statické elektřině a to znamená extrémní riziko jeho zničení statickou elektřinou. V podstatě se na něj stačilo "blbě podívat" a bylo po něm. Alternativa k němu tehdy bohužel neexistovala, snad kromě obtížně dostupných a navíc neuvěřitelně drahých sovětských tranzistorů řady KP. Možná to byl důvod, proč se tento přijímač masově nerozšířil.

Od jednoho kolegy radioamatéra jsem o této konstrukce slyšel zajímavou věc - že na sklonku 80. let s tímto superreakčákem poslouchal rakouský rozhlas až zde, na východě Čech, a to ještě v pořádném dolíku. Další zajímavou vlastností byl fakt, že přijímač údajně výborně pracoval na horním konci pásma, nad 100MHz. Směrem k nižším kmitočtům se jeho funkce zhoršovala, až k výpadku superreakce. Přestože v původním popisu z Amatérského Rádia je udáváno přeladění včetně bývalého OIRT pásma, od 65MHz do 104MHz, v reálu už to byla utopie.

Někdy se dějí neuveřitelné náhody. U této konstrukce se jich sešlo několik. Po zmínce na dnes už zrušeném blogu jsem dostal nabídku od diskutujícího vystupujícího pod značkou "jik" na originální destičku plošného spoje tohoto přijímače. A tomu zkrátka nešlo odolat, to se přece musí vyzkoušet. A tak se i stalo a panu "jik" tímto děkuji.
Po několika letech a zveřejnění zde jsem dostal další e-mail s velmi zajímavými informacemi o tomto přijímači. Popis zveřejněný v Amatérském Rádiu 9/85 už byl už několikátý v pořadí. Ještě dříve byla identická konstrukce otištěna v Amatérském Rádiu 7/1978 pod názvem "Kapesní přijímač pro VKV" v rubrice R15, tedy jako návod pro mládež.

Zajímavé je, že i když oba přijímače mají identické zapojení i hodnoty součástek, jsou pro ně použité mírně odlišné DPS, první pod označením M39 a v roce 85 pod označením T66. O rozdílu mezi deskami se zmíním dále.

Na konci článku je navíc zveřejněný i původní zdroj - západoněmecký časopis Funk-Technik č.19/1976.

Přijímač se v západním Německu prodával i jako stavebnice, podobně i okopírovaná konstrukce z AR u nás.

Přijímač jsem nakonec postavil ve dvou variantách. První konstrukce je trochu upravená, rozložení součástek jsem okopíroval v hrubých obrysech, ladí se fóliovým ladicím kondenzátorem a má klasickou vinutou cívku. První výsledky byly silně neuspokojivé, superreakce nasazovala velmi neochotně a citlivost byla slabá. Proto jsem přijímač na čas odložil. Druhá konstrukce je na této originální destičce a s minimem úprav. Samotné osazení destičky běžnými součástkami bylo záležitostí jednoho odpoledne. Původně použitý varikap KB105G nemám, proto jsem vykuchal náhodně BB113 ze starého kanálového voliče. Pro testování jsem upravil i rozsah ladění, potenciometr má proti původním 10kOhmům 25kOhm a předřadný odpor je naopak zmenšený. Další velkou neznámou byla otázka, čím nahradit KF521. Zkusil jsem BF245, podařilo se, ovšem ani s ním to není úplně jednoduché.

Po zapnutí přišel trochu šok, tentokrát ale příjemný. Ono to hrálo, dokonce bez antény, jen na plošnou cívku. Téměř přesně sedělo i pásmo, horní mez je s původní cívkou a použitým varikapem kolem 110MHz při asi 7V ladicího napětí. Přeladit se je možné až asi k 88MHz, potom už vypadává superreakce. Podle časopisu měl přijímač přeladění až k 65MHz, což by se při menším ladicím napětí mohlo i podařit, ale - dojde k výpadku superreakce. Ovšem pro dnešní pásmo CCIR to vyhoví.
Začal jsem přemýšlet, kde je mezi těmito dvěma konstrukcemi tak zásadní rozdíl? Zkusil jsem mezi sebou přehodit tranzistory BF245 - a - BINGO!!!!!!
V prvním zapojení byl tranzistor BF245B a na druhé, originální destičce jsem náhodou osadil BF245A. S přehozením obou tranzistorů se přestěhovala i výborná funkce přijímače a je jasné, že zakopaný pes je právě v použitém tranzistoru. Zatímco s BF245A přijímač funguje až překvapivě dobře, s BF245B je to špatné a superreakce většinou vůbec nenasadí. Dalším fórkem je to, že původně použitý emitorový odpor je dobré na zkoušku nahradit 5kOhm trimrem a vylaborovat na co nejlepší funkci, zatím se mi zdá jako optimální pro BF245A spíš 1k8. Ale může to být individuální podle vlastností tranzistoru. Zkusil jsem ještě J310, ale ani s ním přijímač nepracuje, nenasadí vůbec superreakce a vstup se jen rozkmitá jako klasický oscilátor. BF245C jsem nezkoušel.
Náhodou jsem objevil ještě jeden BF245A a s ním přijímač opět ožil přímo ukázkově. Původní BF245A jsem osadil zpět na originální destičku a dál už v experimentálních výměnách nepokračoval, plošný spoj by mnohonásobné přeletování nemusel snášet.

V této souvislosti je nutné zmínit i další možnost - že za to nemůže rozdíl ve vlastnostech tranzistoru BF245A a BF245B, ale rozdíl v původu těchto tranzistorů. Totiž ty BF245A byly koupené za poměrně vysokou cenu v obchodě, kde se šmejdy a fejky nevyskytují. Zatímco jinde není problém narazit na polovodiče "vezmi univerzální čip a natiskni na něj co zákazník žádá". Takže nelze vyloučit, že ty BF245B jsou něco podobného. Ale to už si musíte případně odzkoušet sami.

Určitě by bylo zajímavé vyzkoušet pro porovnání tento přijímač ještě s osazením KF521. Když se pozorně podíváte na destičky spojů z obou návodů, zjistíte kromě trochu odlišného trasování některých spojů jednu změnu. Tranzistor KF521 má vlastně hradla dvě. Zatímco na desce označené T66 z roku 1985 druhé hradlo "visí ve vzduchu", což může být příčinou snadného poškození citlivého systému tranzistoru, na té trochu odlišné desce M39 z roku 1978 je druhé hradlo spojené s prvním. Tím je jednak vyloučeno nahromadění statického náboje na druhém hradle a za druhé je splněno katalogové doporučení druhé hradlo pokud možno zapojit na nejzápornější potenciál v obvodu. V návodu z roku 1978 je zmíněná i možnost, že přijímač lépe poslouchá s nezapojeným druhým hradlem tranzistoru. Otázka je, jak dlouho....

V původním návodu z časopisu Funk-Technik je tranzistor typu E300, je o něm zmínka i v návodech z AR.

Dále se potvrdilo to, co říkal už zmíněný kolega o funkci superreakce závislé na kmitočtu - s klesajícím kmitočtem citlivost postupně klesá až k vysazení superreakce. Asi hodně záleží na L/C poměru na laděném obvodu a se zvětšující se kapacitou se vše zhoršuje. Při přeladění nebo nastavování do pásma je proto vhodné použít co největší indukčnost a nejmenší kondenzátor.

Pro další pokusy bylo třeba přijímače nějak "zakrabičkovat", aby se daly normálně používat. Pro přijímač s originální destičkou jsem zvolil jednoduché šasi z odřezku 2mm plexiskla naohýbané do tvaru "U".Pro poslech jsou nutná vysokoohmová sluchátka.

Podobné pokusné šasi jsem nakonec udělal i pro druhý, "pokusný" přijímač, ale ve větším rozměru. Tento je ještě doplněný o další tranzistor, jednoduchý koncový zesilovač se společným kolektorem. Poskytuje dostatečný signál i pro běžná komerční nízkoohmová sluchátka.

Dále je tento přijímač doplněný i o malou prutovou anténu.

Aby té legrace nebylo málo, dostal se mi do rukou ještě další kus tohoto přijímače, s podomácku vyrobeným plošným spojem včetně cívky a tranzistorem KF521. Ano, jedná se o přijímač zmíněný výše, postavený v půlce osmdesátých let oním kolegou radioamatérem.

Samotný přijímač byl funkční, jen jeho ladění bylo úpravou cívky posunuté k vyšším kmitočtům - hrál v rozsahu asi 98 - 120MHz. Plošná cívka měla odstraněnou asi třetinu závitu na zemní straně. Po úpravě do původního stavu se rozsah posunul na 75-95MHz. Nakonec jsem po vzoru původního návodu z AR zkusil ubírat část závitů z plošné cívky z druhé, "živé" strany a vhodnou polohou zkratovací propojky se mi podařilo nastavit přijatelný rozsah 89 - 106MHz, tedy ve zdejších podmínkách "od Radiožurnálu po Impuls".

Trochu jsem mu ještě musel pomoct vynecháním odporu na plusové straně ladicího potenciometru, aby bylo ladicí napětí co nejvyšší. Ladicí rozsah na nižších kmitočtech je stejně jako u ostatních provedení omezený ladicí kapacitou a při překročení určité kritické velikosti superreakce vypadne. Varikap samotný má přitom při 9V napájení ladicí napětí ještě přes 4V. Předřadný odpor u ladicího potenciometru jsem proto nakonec vrátil, ale na "zemní" stranu, aby ladicí napětí neklesalo pod zmíněné asi 4V. I tento přijímač jinak pracoval dobře a také se dočkal "zkulturnění". Jednoduché šasi jsem udělal tentokrát raději z pertinaxu, abych vyloučil riziko pro KFko od statického náboje plastových nebo plexisklových materiálů. Bohužel v této fázi a po doplnění o teleskopickou anténu se "něco" stalo a hrát to přestalo. Protože na této destičce je druhé hradlo volně, první úvaha byla o poškození tranzistoru statikou. Zkusil jsem vyměnit KF521 za jiný kus, ale stále to "není ono". Původní tranzistor je asi po smrti, s novým přijímač alespoň nějak hraje, ale na převážné části rozsahu směrem k vyšším kmitočtům divoce vazbí a píská. Asi by bylo vhodné pohrát si s emitorovým odporem a případně i s nastavením vazby do cívky, ale nevím jestli na to ještě budu mít náladu.

Ještě jedna věc stojí za zmínku, a to napájecí napětí. Bez rozmýšlení jsem automaticky použil devítivoltovou "destičkovou" baterii a vlastní zkušenosti se vztahují k tomuto napájení. Podle zkušeností a ohlasů dalších čtenářů zkoušejících tento přijímač se ale jeho vlastnosti zlepšují s vyšším napětím. V jednom návodu je zmíněný rozsah 9-12V, v dalším přímo 12V, ve třetím rozsah 9 - 18V. V každém případě je to výhodné při varikapovém ladění.

Závěrečné zhodnocení?
Všechny přijímače pracují v podstatě podobně - umožní poslech několika silnějších stanic v CCIR pásmu v použitelné kvalitě přiměřené jejich konstrukci (detekce WFM na boku rezonanční křivky) a dalších slabších stanic se šumem a větším zkreslením, případně s průniky jiných stanic, danými omezenou selektivitou. U první experimentální konstrukce za přispění krátké prutové antény (delší, rezonanční čtvrtvlnná nemusí být pro srg přijímač vhodná), druhá na originální destičce si vystačí jen s plošnou cívkou. Provedení s vinutou cívkou, ladicím kondenzátorem a malou prutovou anténou se mi zdá o trochu lepší. Nejen co do citlivosti (to je samozřejmě i díky prutové anténě), ale i menšího zkreslení signálu a selektivity. Plošná cívka může mít při stejných rozměrech odlišné vlastnosti podle použitého materiálu na DPS a potom může být naladění do pásma docela problém, zatímco vinutá cívka se nastaví změnou počtu závitů nebo jen stlačením/roztažením snadno. Také klasický "ladičák", byť fóliový, asi má lepší vlastnosti než varikap a navíc nemůže kolísat ladicí napětí podle hlasitosti poslechu, což byl i problém původní konstrukce po připojení k nf zesilovači - doporučoval se samostatný zdroj. Všechny přijímače bez ohledu na provedení, ladění varikapem nebo kondenzátorem a použitý tranzistor mají jednu společnou vlastnost - při určité kritické kapacitě laděného obvodu superreakce vypadne a tím je omezený ladicí rozsah směrem k nižším kmitočtům. Také se zdá, že zatímco s ladicím kondenzátorem a vinutou cívkou přijímač spolehlivě přeladí celé VKV pásmo 110 - 85MHz, s plošnou cívkou a varikapem superreakce vypadne už okolo 90MHz a stanice ze začátku pásma chybí. Na žádný HiFi dlouhodobý poslech to není, ale pokud hledáte VKV náhradu za krystalku nebo jednoduchý audion, tak je to ono.

Dalším superreakčním přijímačem, který jsem vyzkoušel, je konstrukce podle OK1FCB, zveřejněná na jeho stránkách. Zajímavý je i záznam poslechu na tento přijímač, dokazující že se nejedná o nějakou poloteoretickou konstrukci. V upravené podobě od OK1TDO byl přijímač publikován i v časopise QRP klubu OQI, v čísle 105 str.34. Zde je navíc nf zesilovač s obligátním LM386 a návrh desky plošného spoje.

Zapojení od "TDO" jsem si také mírně upravil podle vlastních možností, trochu jsem ještě posílil pro jistotu filtraci napájení mezi jednotlivými stupni a v laděném obvodu nechal jen jeden varikap, protože ve starém televizním kanálovém voliči, který jsem vykuchával, jich už víc nebylo HI. Výsledné zapojení je na následujícím obrázku:

Desku plošného spoje zveřejněnou v OQI jsem také trošku upravil, zapojení kolem IO LM386 bylo "převrácené", i když by to šlo jednoduše vyřešit montáží integráče ze strany spojů. Můj návrh je na dalším obrázku:

Nákres je bez zemních ploch, které jsou pro celkový výsledek, jak se později ukázalo, rozhodující. Proto ho berte spíš jako ideový.

První výsledky byly skutečně slibné, v zásadě jsem narazil na jedinou potíž, a to rozsah ladění. Při prvním vyzkoušení byl asi 70 - 95MHz a cívce jsem postupně ubíral ze šesti až na čtyři závity, ale aniž by to mělo očekávaný vliv na posun ladění. Se čtyřmi závity a roztažením co to šlo jsem se dostal jen lehce nad 100MHz.... Napadlo mě podívat se co jsem to vlastně vymyslel a v tu chvíli mi to došlo - chlape ty jseš ale vůl..... Nojo, cívka je uzemněná na jednu stranu desky, a dělič mezi gate a emitorem, který má také velký podíl na ladicím rozsahu, je na druhé straně desky, mezi nimi smyčka zemní plochy jako kráva..... No nic, dal jsem mezi obě strany zemní plochy pod cívkou přímou propojku a hele, už jsem na 120MHz! Stlačením cívky jsem se dostal na přiměřený rozsah ladění 87 - 106MHz. Poučení pro příště - VKV má prostě svoje zákonitosti. Cívka má 4 závity na průměru asi 6mm ( u předchozího SRG přijímače to bylo 6 závitů) a použitý varikap je opět BB113 ze starého kanálového voliče.

Nakonec ještě jednozávitová vazební smyčka pro anténu a je hotovo. Přijímač hraje výborně, dokonce bych řekl že lépe než předchozí konstrukce. Rozhodně stojí za vyzkoušení.

Nakonec dostal i alespoň trochu slušně provedenou skříňku a ukázalo se, že na něm v použitelné kvalitě hrají silnější VKV FM stanice. Ještě pohled zezadu: