Článek byl původně publikován na blogu v listopadu 2017
Rádia z Tesly bývala vždy trochu kontroverzní a rádia z Tesly Bratislava dvojnásob. Název "TESLA" se svého času vysvětloval jako "TEchnicky SLAbší". Po zkušenosti s tunerem T710, s Progressonem a později ještě s hrůzou děs běs, autorádiem 2116B, jsem s tímto výrokem plně souhlasil. Občas ale i na hnoji vyroste kytka a stejně se i v Tesle Bratislava něco alespoň trochu povedlo. I když - je třeba si položit otázku, zda tento přístroj byl skutečně lepší než zbytek produkce, nebo jsem jen měl štěstí na povedenější kus.
Na burze v Přepychách jsou občas k sehnání zajímavé věci. Jednou jsem zde narazil na pozůstatek gramorádia Tesla 1039A Dominant . Jednalo se vlastně o kompletní hrající přístroj s demontovaným gramofonem. a tím i bez horní částí skříně. Cena byla asi padesát korun, a tak jsem ten vráček koupil, to se vyplatí i kdybych to měl rozebrat na součástky. Rádio ale bylo v zásadě plně funkční, nějakou dobu mi hrálo v dílně, ale na VKV rozsahu stále více trpělo na typickou "bratislavskou" chorobu - nestabilitu naladění. Časem ladění doslova "ustřelovalo" a tak jsem rádio vyřadil z provozu a nahradil receiverem od Philipsů.
Na obrázku už je Dominant v částečně demontovaném stavu bez předního panelu.
Trochu odbočím. V sedmdesátých letech bylo běžné ladění VKV rozsahu prostřednictvím varikapů. To umožnilo použít předvolby laděné potenciometry, buď přepínané klasicky mechanickým přepínačem (memostatem), nebo elektronicky. V osmdesátých letech potom "kapitalističtí" výrobci hromadně přešli na kmitočtovou syntézu, zatímco Tesla se držela klasického varikapového ladění s potenciometrovými předvolbami až do svého smutného konce. Na tom jednoduchém ladění by v zásadě nebylo nic tak hrozného, kdyby...... Kdyby to dokázali udělat pořádně. Zatímco takový čtyřicet let starý Philips, Grundig, apod se stejně zkonstruovaným laděním zpravidla sedí na kmitočtu jak zadnice na hrnci a často by ani nepotřeboval AFC, Teslarádia byla doslova plovoucí. Dalo se nad tím přimhouřit oko, dokud se vysílalo na OIRT / VKV1, které bylo užší, stanic tam bylo pomálu, a tak nepřesné naladění neznamenalo příliš velký problém. Časem se ale přešlo na CCIR / VKV2, které je víc jak dvakrát širší a navíc je v něm dnes stanicemi přeplněno. A tak zatímco zmíněné stroje od Grundigů nebo Philipsů spolehlivě slouží ještě dnes, ladění na Tesle je něco jako házení kostkou - nikdy nevíte co se tam vlastně právě objeví. Za něco může nestabilní a často "přeprouděný" stabilizátor MAA550 - těžko hledat nějakou stabilitu u součástky, o kterou si přípálíte prst, za něco svody v nekvalitních blokovacích keramických kondenzátorech, za něco kmitočtová nestabilita vlastního VKV dílu, který s ohřevem po zapnutí začne ujíždět, za něco nestabilita v přehršli nejrůznějších potenciometrických trimrů, kterými jsou Tesly doslova přecpané. V tomto posledním bodě je Tesla tak trochu nevinně, protože přepínání dvou pásem VKV s nutným vyklíčováním mezipásma 74 - 87MHz, kde tehdy byly radiové sítě záchranky a VB, vedlo k překombinované konstrukci. Když se to všechno sečte, máte rádio které je dnes prakticky nepoužitelné. Jediné velké plus, které se velkým receiverům z Tesly Bratislava musí uznat, je design. Především T820 je asi i díky němu dodnes vyhledávaným strojem a často se prodává za ceny, které jeho technické úrovni asi vůbec neodpovídají.
Zpět k původnímu tématu. Jednoho dne jsem narazil na inzertním serveru na přijímač Tesla Sólo. Je to vlastně takový "Dominant bez gramofonu". Někdy se o něm tvrdí, že jde vlastně o jednodušší a tehdy i citelně levnější variantu k T820. Přijímač byl inzerován jako částečně nefunkční, s demontovaným VKV dílem, ale jinak kompletní. A tak jsem se rozhodl že rádio koupím a ze dvou polovraků složím jedno kompletní a dobré. Vzniklá hromádka neštěstí je na obrázku:
Skřínka a přední panel daly spoustu práce s očištěním, nejlépe to šlo lihem. Původní uživatel byl nejspíš kuřák a ještě k tomu pěkný humusák, alespoň se tedy vše nejen vyčistilo, ale i vydezinfikovalo. Nakonec to dopadlo tak, že do skříně Sola s původním trafem a nízkofrekvenčním zesilovačem jsem přehodil desku přijímače a ovládání z Dominantu, které fungovaly rozhodně lépe než v zakoupeném Sólu. Ty navíc asi mají nabourané integráče přepínání předvoleb, na rozsahu SV a KV spínají oba rozsahy společně.
Na dalším obrázku už jsou ty "lepší" desky z obou kusů v očištěné skříni ze Sóla. První zapnutí přineslo nejen vyzkoušení plné funkčnosti sestavy, ale i příjemná překvapení. Především je to celkem promyšlená konstrukce celého rádia, které je poskládané doslova jako lego. Jednotlivé desky jsou propojené kabely s konektory, stačí jen pečlivě popsat. Kompletní servisní návod je také k dohledání na internetu. Kuriozitou, uplatňovanou tehdy masově v Tesle Bratislava , je stupnice z LED diod.
Je to ovšem kuriozita poněkud kontroverzní. Jak už vystihla dobová recenze - stupnice je přece jen značně hrubá a nepřesná. Dvanáct diod je zkrátka málo, i když se konstruktérům podařilo vyřešit zapojení tak, že se svit jednotlivých diod částečně překrývá, takže stupnice má vlastně 23 dílků. Problém je ovšem v tom, že oba VKV rozsahy jsou spojené v jeden, takže na dnešní VKV CCIR pásmo zbývají asi 2/3 stupnice a v dnes přeplněném pásmu se jen těžko orientuje. Obdobná konstrukce u autorádia z NDR měla propojené tři IO A277D a 36 diod...... V tomto případě šlo opět o řešení vyhovující asi ve své době, na rozsahu OIRT a u silných místních vysílačů.
Na druhou stranu - výhodou je alespoň funkčnost i u předvoleb, to se u "západních" přijímačů někdy řešilo montáží ručkového měřáčku se stupnicí v MHz, připojeného na ladicí napětí - a definitivně bylo vyřešeno nejdříve digitální stupnicí a později kmitočtovou syntézou. Digitální stupnice v Tesle by asi znamenala výrazné zdražení, součástky pro kmitočtovou syntézu v RVHP vůbec neexistovaly.
Častým tématem diskusí nejen u Sola a Dominantu, ale také "věží" řady 710 a 820 jsou šumící korekce. Zde udělali soudruzí z Tesly trochu chybu použitím tehdy už zastaralých obvodů A273 a A274 z východního Německa. Obvod tónových korekcí, podílející se pravděpodobně většinově na šumu, je navíc zapojen až za regulací hlasitosti, takže s ubíráním hlasitosti se úroveň šumu nesnižuje. Ale - někdo je v zásadě spokojený a šum mu nevadí, pro jiné je to nesnesitelné. Pokud pomineme subjektivní pocity a rozdíly ve vnímavosti jednotlivých osob, je velmi pravděpodobné že jednotlivé série těchto obvodů se ve svých vlastnostech dost lišily. A u tohoto kusu je navíc na korekcích osazen nikoli obvod z NDR, ale dokonce originální "kapitalistické" tédéáčko. Možná i to bylo řešení.
Příjemným překvapením je zjištění, že toto rádio za normálních okolností na rozlaďování a ujíždění stanic příliš netrpí. Je jen velmi mírné a nevadí při poslechu silnějších stanic, které udrží automatika doladění. Slabé stanice, které by AFC přetáhlo vedle a je nutné ho vypnout, se občas trochu doladit musí. Už ve své době zastaralá konstrukce má i jednu nezanedbatelnou výhodu - téměř cokoliv lze opravit a seřídit v domácích podmínkách, jak už jsem zmínil, na internetu je k dohledání i kompletní servisní manuál. A dnes už těžko seženete rádio, a vůbec nějakou elektroniku, ve které se dá tak krásně "vrtat"......
Abych to ale neměl tak jednoduché, po chvíli provozu se vrátila závada, kterou jsem pozoroval už dřív - "ustřelování" naladěné stanice. Problém se zdál být přímo ve vstupním VKV dílu, zhoršoval se s přelaďováním k nižším kmitočtům a klesajícím ladicím napětím. Výměna tranzistoru v převodníku ladicího napětí nepomohla, stejně ani výměna blokovacích kondenzátorů v ladicím napětí. Příčina nakonec byla kuriózní, ale typicky "bratislavská". Pokud se podíváte na obrázek s poskládaným otevřeným rádiem, uvidíte i VKV díl se sundaným víčkem.
Jednotlivé okruhy mají ladění vyvážené přes potenciometrické trimry, ty jsou jednou stranou připojené na + pól ladicího napětí a druhou na tranzistor převodníku ladicího napětí. Problém je v tom, že trimry mají odporovou dráhu až k samému okraji a jsou poskládané vedle sebe tak natěsno, že se vzájemně dotýkají. A při větším rozdílu mezi "plusovou" stranou jednoho a "mínusovou" stranou druhého trimru to občas udělá PRSK :-)
Takže stačilo vzít šroubováček a trimry trochu odstrčit tak, aby se vzájemně nedotýkaly a byla mezi nimi alespoň pár desetinek mm mezera. Ještě zajímavější je, že to při výrobě už asi někdo tušil a krajní trimr u plechové přepážky je od ní odizolovaný z výroby lepicí páskou. Dotek mezi nimi už ale nikdo neřešil. To už naštěstí byl zřejmě definitivně poslední problém, rádio hrálo jak mělo a stačilo ho jen složit dohromady.
Ano, tato fotka není nejlepší, ale pro představu stačí. Tesla Sólo není žádné HiFi, na rozdíl od T820 si ani na nic takového nehraje. Korekce skutečně trochu šumí, koncové stupně s A2030D také nejsou žádný hájend, ale pro běžné hraní to bohatě stačí. Jednoduchá konstrukce zároveň znamená menší poruchovost a servisní náročnost. Největším překvapením bylo právě to, že se rádio na VKV rozsahu nerozlaďuje, takže i pro příjem alespoň silnějších stanic vyhoví, na rozdíl od zmíněných T710 a Progressonu. Jediné co mě trochu mrzí je to, že jsem nesehnal původní šedý ladicí knoflík a musel jsem použít černý. Přemýšlel jsem i nad možností použít celý černý přední panel se všemi tlačítky a knoflíky z Dominantu, vzhledově se mi zdá povedenější a hezčí. Nakonec jsem ale dal přednost originálnímu stavu.
Zbylý druhý kus by se dal zprovoznit, pokud bych sehnal nějaký VKV vstupní díl. Pravděpodobně ale zůstane v záloze jako zdroj náhradních dílů.
Dodatek: Na prosbu v diskusi (pozn - na bývalém blogu) přidávám ještě obrázky převodu mezi ladicím knoflíkem a potenciometrem:
