Následující téma se sice úplně netýká dálkového příjmu, ale přesto může být mnohdy užitečné. Potřebujeme rozvést antenní signál v AM pásmech, pro příjem současných českých středovlnných a silnějších zahraničních stanic na větším počtu přijímačů současně. Zkrátka něco podobného, jako je běžná domovní anténa pro příjem televize a VKV rozhlasu.U televizního nebo VKV FM rozhlasového signálu je to snadné. K anténě nebo na vhodné místo rozvodu se namontuje zesilovač a za ním se signál rozbočí na potřebný počet míst. U AM rozhlasu mnohdy panuje názor že to v přiměřené kvalitě nejde. Jde to, je to úkol obtížnější a náročnější než u TV a VKV, ale nikoli neřešitelný.
Mnozí si ještě vzpomenou na rozvody STA v činžovních domech, které dříve obsahovaly i AM rozhlas. Zjednodušený nákres je na následujícím obrázku:
Na výstupu transformačního členu se ještě v kmitočtové výhybce AM signál sloučil s VKV FM signálem a společný kabel od transformačního členu byl přiveden k soupravě STA, která kromě vložek pro jednotlivé TV kanály a VKV rozhlas obsahovala také vložku pro AM rozhlas s kmitočtovým rozsahem 0,15 - 26MHz, tedy pro všechna klasická rozhlasová pásma. Tento zesilovač byl třistupňový, pracoval do dvou výstupů s impedancí 75Ohmů a dokázal napájet dostatečným signálem i rozsáhlý anténní rozvod velkého činžovního domu.Na jeho vstupu také vidíme opět výhybku, která odbočuje VKV signál k příslušné zesilovací vložce.
Na stoupacích vedeních byly napojeny jednotlivé zásuvky, které měly poměrně velký oddělovací útlum. To bylo nutné proto, aby se jednotlivé přípojky navzájem neovlivňovaly, nebo aby porucha u jedné přípojky nevyřadila z provozu celý anténní rozvod. Zásuvky měly konektory označené TV a R. K výstupu R se připojila přípojná rozhlasová šňůra, která která obsahovala výhybku pro AM a VKV pásma, symetrizační člen pro VKV a transformátor pro AM pásma. Celý systém byl navržen tak, aby na konektoru byl signál přibližně odpovídající průměrné drátové anténě. Rozvod nebyl samozřejmě určen pro náročný příjem, ale měl zajistit dobrý poslech silnějších stanic. Dnes je už většinou tento systém nefunkční, ale jeho pozůstatky především v podobě prutové antény ještě můžeme místy vidět na střechách činžovních domů.
Vlastní zkušenosti s rozvodem AM signálu ve společných anténách nemám. Zřejmě ale byl dost problémový, celá pásma AM rozhlasu bylo nutné zesílit na velkou úroveň, která se poté zeslabila v účastnických zásuvkách. Lecos naznačuje citát z článku "Společné TV antény v praxi" v Amatérském rádiu č.6 / 1979:
Rozvod signálů dlouhých, středních a krátkých vln společnou anténou není téměř využíván. Koncesionáři nejsou o této možnosti často ani informováni, nechtějí si kupovat příslušnou účastnickou šňůru, ve většině případů i přes značné zastínění železobetonovou konstrukcí je příjem rozhlasu AM vestavěnými anténami přijímačů uspokojivý pro hlavní vysílače ČSSR. Připojení přijímače k rozvodu přináší zlepšení pouze u málo citlivých přijímačů, nebo při zvlášťe nepříznivém umístění přijímače. Příjem pomocí STVA citlivými přijímači nepřináší většinou žádné zlepšení u silných signálů a slabé jsou znehodnoceny množstvím intermodulačních produktů, vznikajících v zesilovači STVA.
Rozvod signálů AM je technicky dost obtížný a jeho použití je v mnoha případech problematické. Vyskytuje se i názor, že je zbytečný.
V roce 1979 byla ovšem situace trochu jiná než dnes. Hlavní středovlnné vysílače používaly výkony ve stovkách kW, někdy i přes 1MW. K tomu byly instalovány ve větších městech další dokrývací vysílače. Také rušení z nejrůznějších elektrických i elektronických spotřebičů bylo podstatně menší než dnes. Proto například i feritová anténa na zadní stěně receiveru nebo tuneru už dnes často nevyhoví ani pro nejsilnější AM stanice. Při požadavku na dobrý příjem v AM pásmech nezbývá než takový přijímač připojit k venkovní anténě. A pokud chcete takových přijímačů zapojit několik současně?
K tomu má sloužit anténní rozvod, popsaný dále. Je podstatně jednodušší, než bývala STA a je možné ho postavit i v domácích podmínkách. Jeho náčrtek je na následujícím obrázku:
Skládá se z prutové antény o délce cca 4m, umístěné na vhodném místě s malým rušením na uzemněném stožárku. Pod anténou je anténní transformátor, snižující impedanci na hodnotu odpovídající koaxiálnímu kabelu. Jeho konstrukce byla popsána v kapitole o drátových anténách. Kabel přivádí signál k hlavnímu zesilovači.
Bylo by samozřejmě možné použít pro zesílení velký zesilovač pro STA, který jsem měl k dispozici:
Pro malý domácí rozvod ale není tento zesilovač podle mého názoru úplně vhodný. Zkrátka předpokládám, že by dával zbytečně silný signál, který by se musel stejně tlumit a navíc je zde nebezpečí intermodulačních produktů. Pokud se ale pozorně zadíváme na schéma především posledního stupně, zjistíme že se velmi podobá jiným konstrukcím. Je to například zesilovač W7IUV. Obsahuje také dvě záporné zpětné vazby - na neblokovaném emitorovém odporu a RC článkem mezi kolektorem a bází tranzistoru - které mají linearizovat zesilovač a omezit intermodulace:
Další velmi podobnou konstrukcí je zesilovač popsaný v knížce "Radioamatérské konstrukce III." a v časopisu Amatérské rádio. Na rozdíl od předcházejících má navíc další zápornou zpětnou vazbu z výstupního transformátoru na vstup, napomáhající dále zlepšit linearizaci zesilovače a omezující nežádoucí intermodulační produkty:
Při konstrukci zesilovače jsem vycházel ze zapojení koncového stupně zesilovače STA, včetně čtyřiadvacetivoltového napájení a tomu odpovídajících hodnot součástek. Předpokládám, že vyšší napájecí napětí zvýší i intermodulační odolnost zesilovače. Použitý tranzistor je modernější 2N3866. Doplnil jsem navíc zápornou zpětnou vazbu z výstupního transformátoru jedním závitem do báze tranzistoru. Na dalším obrázku je výsledné schéma:
Zesilovač se osvědčil a pro dané použití vyhovuje. Původní zesilovač STA měl výstup do impedance 37,5 Ohmu (dvou paralelních 75Ohmových vedení). Tento má tři výstupy, opatřené sériovými odpory s takovou velikostí, aby výsledná zatěžovací impedance vyšla kolem 45 Ohmů.
Jeden výstup je zapojen k antennímu přepínači pro rádia nastálo umístěná v dílně, druhý k antenní přípojce u pracovního stolu. Třetí výstup s poněkud silnějším signálem je natažen až do bytu, kde se ještě pasivním rozbočovačem dělí na dva výstupy a napájí dva přijímače v domě. Přípojky z druhého a rozbočeného třetího výstupu jsou opatřeny výstupními antenními transformátory pro přizpůsobení k vysokoimpedančním antenním přípojkám běžných přijímačů.
Pokud má někdo k dispozici původní rozhlasovou přípojnou šňůru pro STA, může ji také samozřejmě použít.
Zpět