Tento armádní přijímač je u nás hojně rozšířený, přitom mezi DXery trochu opomíjený. Možná
neprávem.
Přijímač R4 byl vyráběn v padesátých letech. Používal se s vysílačem RS 41 - Třinec, případně v odposlechových radiovozech, kde bývalo osazeno několik R4 současně, někdy přes elektronkový anténní zesilovač - rozbočovač ŠARM, předchůdce známého KVARu. Souprava se skládá ze dvou částí, samotného přijímače R4 a zdrojové skříně ZS4.
Kmitočtový rozsah 1,5 až 12,5 MHz je rozdělen do pěti rozsahů, s druhy modulace A1 (CW), A2 (modulovaná telegrafie) a A3 (AM). Přijímač vyniká velkou citlivostí - 0,5 mikroV pro telegrafii a 2 mikroV pro AM. Selektivita je plynule měnitelná v rozsahu 8 kHz až 200 Hz. Přijímač je konstruován jako jedenáctielektronkový superhet s jedním směšováním, s jednotným osazením typem 6F31 . Na vstupu jsou dva VF zesilovače se třemi laděnými obvody, poté směšovač a oscilátor, vše laděno v souběhu čtyřnásobným kondenzátorem. Následují tři MF stupně s třemi dvouobvodovými filtry na kmitočtu 1 MHz, BFO a jednostupňový NF zesilovač. Dále je zde kalibrátor a stabilizační doutnavka. Zdroj ZS4 se s přijímačem propojuje kabelem, umožňuje napájení ze sítě i z akumulátoru 12 V, s automatickým přepínáním na baterie při výpadku sítě. Anodové napětí a napětí pro AVC se při akumulátorovém napájení získává prostřednictvím rotačního měniče ZK42.
Popisovaný přijímač jsem před deseti lety získal z vojenského výprodeje za symbolickou cenu, kde byl vyhozený venku na dešti v bedně se šrotem, bez zdroje a krytu předního panelu. Neočekával jsem proto od něj žádné zázraky, ale po demontáži se ukázalo že uvnitř je v naprostém pořádku a bez známek vlhkosti nebo dokonce koroze. Jediným viditelným následkem je pouze lehce zašlý přední panel. Tvrzení v návodu o odolnosti proti stékající vodě je tedy ověřeno jako pravdivé. Nejdříve však bylo nutné vyrobit napájecí zdroj. Je potřeba žhavicí napětí 12,6 V , lhostejno zda stejnosměrné nebo střídavé, s odběrem do 3A (kolík I). Dále anodové napětí +140 - 180 V s odběrem asi 100 mA (kolík A) a napětí pro řízení citlivosti -30 V (kolík B). Kostra, na které je společný pól všech napětí, je na kolících E a F. Zapojení napájecího konektoru na zadní straně přijímače je na obrázku, pro připojení vyhoví úzké autokonektory.
Na kolík O je dále vyveden reproduktorový výstup, mezi kolíky C a D linka, a mezi D a N sluchátka. Kontakt otočného přepínače na předním panelu, rozpínající v poloze "VYP" je na kolících M a H.
Po zapojení přijímač hrál, vyžadoval ale drobnější opravy. Především vyčištění kontaktů na karuselu cívkové soupravy, dále doladění rozsahů kondenzátorovými trimry do souhlasu se stupnicí. Nesouměrná selektivita znamenala nutnost doladění i mezifrekvenčních filtrů T1, T2 a T3. S jádry v MF filtrech je třeba zacházet velmi opatrně, jsou ferrocartová, tedy křehká a také je lze při troše nepozornosti vyšroubovat spodem z cívek. Horním otvorem ale už neprojdou zpět a spodní strana je bez rozsáhlé demontáže nepřístupná. Dále lze doladit BFO jádrem v otvoru skrytém pod přepínačem vlevo vedle elektronky E10, a nastavit nulu S-metru potenciometrem R3. Obojí je vidět na obrázku MF dílu.
Na předním panelu vidíme stupnici s knoflíkem hrubého ladění a aretačními páčkami. Vlevo od ní jsou nahoře dva anténní vstupy, zdířka pro drátovou anténu a souosý konektor pro koaxiální kabel. Pod nimi se nachází knoflíky doladění anténního obvodu, doladění aretovaných kmitočtů, dále pětipolohový otočný přepínač rozsahů, dole potom dva sluchátkové výstupy, spínač osvětlení stupnice a knoflík jemného ladění. Vpravo od stupnice je nahoře měřicí přístroj, pod ním knoflík regulace šířky pásma, přepínač měřených míst, dále ladění BFO, přepínač funkcí, dole knoflíky NF a VF zesílení. Pod stupnicí je destička pro poznamenání zaaretovaných kmitočtů a zdířky linkového výstupu.
Do zdířky označené ANT.1 v levém horním rohu můžeme zapojit drátovou anténu, doporučeny jsou délky okolo 5 m pro vertikální prut a 20 m pro drátovou anténu. Do zdířky ZEM v pravém dolním rohu zapojíme uzemnění, případně protiváhu stejných rozměrů jako má anténa. Do souosého konektoru ANT.2 se připojuje anténní koaxiální kabel. Konektor je atypický, lze jej nahradit upraveným PLkem, kde původní převlečnou matici nahradíme pružným plechovým válečkem o vhodném průměru připájeným k okraji PLka. Do příslušných zdířek zapojíme vysokoohmová sluchátka, případně mezi kolík "O" na zadním konektoru a kostru můžeme připojit reproduktor o impedanci 5 Ohmů. Výstupní výkon je pouhých 20 mW, ale bez problémů postačí s větším reproduktorem pro dostatečně hlasitý poslech. Pokud máme připravený i zdroj, můžeme R4 zapnout.
Otočíme přepínač funkcí z polohy "VYP" do polohy A3 pro poslech AM, nebo A1 pro poslech CW a SSB, kdy je zapnut BFO. Poloha A2 je pro tónovou telegrafii, kdy je přijímač v režimu AM bez záznějového oscilátoru, ale se zařazeným nízkofrekvenčním telegrafním filtrem 800 Hz. Dále je zde poloha kalibrace, v ní se vypnou vstupní obvody a zapne kalibrační oscilátor 500 kHz. Jeho harmonické se musí krýt s kalibračními značkami - červenými tečkami po 500 kHz na stupnicích. Pokud potřebujeme přesné nastavení stupnice, můžeme ji zkalibrovat hřídelkou se zářezem označenou"CEJCH." vpravo nad stupnicí na nejbližším kalibračním bodě. Otočným přepínačem rozsahů zvolíme pásmo, otáčí se vždy o 1 a 1/5 otáčky a můžeme ladit. K dispozici máme knoflík hrubého a jemného ladění, a doladění antény . Zvolený kmitočet je možné případně zaaretovat otočením "modré" nebo "červené" aretační páčky z polohy "O" na "Z". Ze zaaretovaného kmitočtu je možné se odladit otočením hlavního ladícího knoflíku, při přelaďování pásma ladění v zaaretovaném místě vždy zaskočí. Přesné doladění zaaretovaného kmitočtu je možné knoflíkem "DOLADĚNÍ" vlevo od stupnice. Aretaci zrušíme přepnutím příslušné páčky zpět do polohy "O", ale pozor - pouze při naladění na zaaretovaný kmitočet. Jinak se aretační mechanismus rozhodí a je nutno ho opět nastavit podle návodu.
Podsvícení stupnice zapneme spínačem "SVĚTLO", stisknutím dočasně, pootočením po stisknutí trvale. Měřicím přístrojem a přepínačem měřených míst můžeme zkontrolovat žhavicí a anodové napětí, které by mělo být v tolerančním poli Ž a A měřicího přístroje. Dále můžeme zkontrolovat proudy elektronek (toleranční pole E), přepnout do polohy S a měřit sílu signálu, případně měření vypnout. Knoflíkem "ŠÍŘE PÁSMA" nastavujeme první pásmový filtr, kde je vazba mezi obvody krystalem. Při nastavení na maximum jsou obvody naladěny na kmitočet MF, krystal je zatlumen a šířka přenášeného pásma široká. Otáčením knoflíku k minimu se oba obvody rozlaďují, krystal odtlumuje, stoupá jeho jakost a zužuje přenášené pásmo. Při otáčení knoflíku klesá šířka pásma nejprve velmi strmě, poté stále mírněji. Pro poslech rozhlasu volíme nastavení na první až druhou rysku u maxima, pro SSB mezi druhou až třetí, pro telegrafii u minima. Při případné koupi přijímače si zkontrolujte, zda je krystal 1 MHz v MF filtru v přijímači přítomen, a zda regulace šířky pásma funguje. Náhrada chybějícího nebo poškozeného krystalu je dnes obtížná a pokud ho se štěstím neseženete v některém vojenském výprodeji nebo na burze, cena za jeho zakázkovou výrobu může přesáhnout cenu přijímače. Krystaly pro nízké kmitočty, navíc v dnes už nepoužívaném pouzdře jsou velmi drahé. To platí i pro krystal kalibrátoru, bez kterého alespoň přijímač lze používat. Záznějový oscilátor by ve střední poloze měl být naladěn přesně na kmitočet MF, a tedy na nulový zázněj. Pro poslech USB nastavíme zhruba první rysku nad středem, pro LSB pod středem. Regulátor NF zesílení nepotřebuje komentáře, a dostáváme se k velmi důležitému regulátoru VF zesílení. Zcela vlevo má polohu "AVC ZAP". kterou můžeme použít pro poslech rozhlasu. Pro příjem CW zvolíme ruční nastavení VF zisku, které je dvojnásob důležité pro příjem SSB. Síla přijímaného signálu musí odpovídat velikosti signálu z BFO, příliš silný signál bude zkreslený a nesrozumitelný.
To je jeden z problémů, které případné uživatele odrazují. Příjem SSB vyžaduje citlivé ladění a nastavení ovládacích prvků a i při pečlivé práci nedosahuje kvality, na kterou jsme zvyklí u moderních přijímačů. Nelze ale říct, že by na R4 SSB přijímat nešlo. Další nevýhodou je selektivita, kde tři pásmové filtry jsou nastaveny na šířku 8 kHz, odpovídající kvalitnímu rozhlasovému příjmu a pouze u prvního je možné zúžení přenášeného pásma. Útlum prvního filtru ale zdaleka není nekonečný, a navíc při zužování vybíhá do špičky s úzkým vrcholkem a širokou základnou. Další mínus pro SSB, především to ale znamená problémy při příjmu v hustě obsazených pásmech, při odlaďování slabého signálu od blízkého silnějšího, apod. Další nevýhodou je omezený kmitočtový rozsah přijímače.
Zmíněný problém s příjmem SSB lze poměrně snadno a rychle odstranit malou úpravou zapojení podle následujícího odkazu, kde je na stránkách OK1IKE podrobný popis.
K výhodám však patří kvalitní mechanické provedení a spolehlivost. Dále výborná citlivost, kdy v nerušeném prostředí R4 hraje na pár metrů drátu. Přijímač je také celkem odolný proti nežádoucím příjmům, má výbornou zrcadlovou selektivitu. Nelze zapomenout na poměrně přesnou stupnici, i když je na vyšších pásmech cejchovaná až po 20 kHz.
Přijímač R4 rozhodně není špičkovým komunikačním přijímačem a nebyl jím ani v době svého vzniku, ale určitě vyhoví méně náročným majitelům, nebo jako druhý, kontrolní a přehledový přijímač. Především je ale zajímavý pro ty, kteří chtějí mít kousek naší rádiové historie.
Na posledním obrázku je prototyp přijímače R4, vystavený ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.
