R250M

Na přelomu jara a léta 2008 se v RadioRevue objevil inzerát na prodej R250M. Tento přijímač byl ještě v relativně nedávné minulosti velmi vysoce ceněný a vyhledávaný, a tak jsem si ho následující sobotu za cenu odpovídající v podstatě použitému hliníku a mědi odvážel domů, zvědavý jak vlastě funguje.

Celá souprava se skládá z vlastního přijímače, velké bedny s hmotností údajně 95 kg. Druhá, menší skřiň obsahuje síový zdroj. Dále jsem dostal i příslušenství, tedy dřevěnou bednu s náhradními elektronkami a výměnnými cívkovými soupravami pro rozšíření rozsahů, plátěnou brašnu s propojovacími kabely, ruskou dokumentaci, český překlad návodu k obsluze, a tašku plnou dalších náhradních elektronek, konektorů a dalších drobností.

Technicky je tento přijímač nepochybně unikátní. Konstruktéři totiž nepoužili standardní schéma komunikačního superhetu s dvojím směšováním. RX má kmitočtový rozsah od 1,5 do 25,5 MHz, rozdělený do 12 podrozsahů po 2 MHz. Pro nejnižší pásmo 1,5 až 3,5 MHz funguje jen jako přijímač s jedním směšováním a mezifrekvencí 215 kHz. Pro jedenáct dalších pásem se před něj zapojí konvertor s krystalovým oscilátorem a vstupem laděným v souběhu. Tedy například pro rozsah 5,5 - 7.5 MHz se celé pásmo (přesněji jeho část vybraná vstupním ladícím obvodem) směšuje s krystalovým oscilátorem 4 MHz, a tím převede do rozsahu 1,5 - 3.5 MHz, kde se dál zpracuje standardním způsobem. Tím je zachována kmitočtová stabilita a přesná jednotná stupnice pro všechna pásma. Daní za toto řešení je náchylnost k zahlcení kmitočtově blízkým silným signálem. Druhým neobvyklým prvkem jsou dva mezifrekvenční filtry s plynulou změnou šířky pásma v rozmezí 1 až 14 kHz, prostřednictvím dvou spřažených sedminásobných otočných kondenzátorů. Nelze se také nezmínit o stupnici, cejchované po 1 kHz, vyrobené mikrofotografickou technologií na skleněném kotoučku a promítané optickou soustavou na matnici. Nebudu se však dál rozepisovat o technických parametrech a specifikacích, které si zájemce jistě najde v literatuře nebo na internetu. Spíš se chci věnovat praktické stránce provozu a obsluhy.

První věcí, kterou každý hned zjistí je robustnost a tomu odpovídající váha. Prostě - dva s tím mají co dělat. Na druhou stranu - vnitřní konstrukce napovídá že se zde na ničem nešetřilo, výrobní náklady nebyly rozhodující a R250M by možná ve zdraví přežila i slabší jaderný výbuch.

Při pohledu na R250M je viditelné, že se vlastně skládá ze dvou samostatných bloků v jedné skříni. Dolní obsahuje obvody vstupní a ladící, horní potom mezifrekvenční a nízkofrekvenční. Oba bloky lze vysunout ze skříně ven pro případnou opravu, pro provoz ve vysunutém stavu je ale nutný přídavný propojovací kabel. V dolní části upoutá velká dvojitá stupnice, vespod hrubá orientační část přepínaná s karuselem rozsahů, cejchovaná ve stovkách kHz. Nad ní je matnice, kde se promítá přesná stupnice společná pro všechny rozsahy, cejchovaná po 1 kHz. Pod stupnicí vlevo je dvojitý ladící knoflík, vpravo knoflík přepínání rozsahů. Mezi nimi je přepínač druhů antén. Další knofík umožní vstup přesně doladit. Vlevo od ladícího knoflíku je regulátor MF zesílení. Dále zde najdeme dva spínače kalibrátoru, pod odšroubovatelnými kryty spínač pro rozpojení VF a MF dílu, a konektor vstupu mezifrekvence. To je z dolní, vstupní části vše, a podíváme se na horní MF a NF díl.
Zde vidíme nahoře zleva doprava síový spínač, pojistku, měřící přístroj, krytku korektoru zesílení MF dílu, regulátor kmitočtu BFO, přepínač měřících míst, až nakonec zcela vpravo konektory s výstupy MF signálu a AVC. V dolní řadě potom zdířky linkového výstupu, přepínač NF filtru, regulátor NF zesílení, regulátor šířky MF pásma, krytka korektoru kmitočtu BFO, přepínač druhu provozu, a přepínač funkce AVC. Přední panel může být ve dvou odlišných provedeních. První je v originálním sovětském designu, se stříbřitě šedým kladívkovým lakem a černými nápisy v azbuce, ve druhém je tmavě šedý obyčejný lak s bílými nápisy v češtině.

Musím důrazně upozornit na velmi vážný problém - přijímač je proveden podle sovětských zvyklostí ve třídě 0, tedy pouze s pracovní izolací bez další ochrany neživých částí. Na zdroji i přijímači jsou zemnící přípojky, jejich spojením s nulovacím kolíkem zásuvky učiníme bezpečnosti zadost, ale zase si spojením se sítí přivedeme rušení a můžeme vyrobit i zemní smyčku. Ve zdroji je navíc pouze jednopólový spínač, a odrušovací kondenzátory zapojené před ním. Kondenzátory sice mají 10nF, a unikající kapacitní proud by tak neměl být životu nebezpečný, ale mohutné jiskry při odpojení uzemňovacího vodiče i při vypnutém zdroji budily respekt. A věřte padesát let starým kondenzátorům, že se neprobijí. Existuje ale možnost, jak přijímač připojit k síti a přitom splnit požadavky na bezpečnost i slušný příjem - bezpečnostní oddělovací transformátor a uzemnění kostry přijímače na samostatné "rádiové" zemnění. Dál už je nepříjemným překvapením naštěstí konec.

Po vyřešení bezpečného připojení R250M k naší síti kabelem s "ešerkami" propojíme přijímač se zdrojem. Konektory jsou u rádia i zdroje na levé boční straně, a nelze je splést. Do zdroje zapojíme síový kabel, a zapneme vypínač na zdroji. Rozsvítí se kontrolka, zdroj běží a spínačem vlevo nahoře zapneme samotný přijímač. Spínač na přijímači je přes propojovací kabel jedním kontaktem připojen paralelně ke spínači zdroje, při vypnutém spínači na zdroji tedy spínačem na R250M zapneme celou sestavu. Opačně při vypnutém RXu spínačem na zdroji lze zapnout jen samotný zdroj. To je doporučeno po dlouhodobé nečinnosti nebo při sníženém napětí v síti, aby spolehlivě fungoval stabilizátor napětí.
Anténní přívod je na dvoupólové "ešerce" na zadní straně, do které se připojí anténní článek, který má z druhé strany sovětskou kopii PLka. Liší se od originálu hrubším závitem. Sem můžeme připojit libovolnou anténu, její druh se zvolí přepínačem na panelu. Do zdířek vpravo dole můžeme připojit až dvoje sluchátka, doporučená jsou nízkoohmová TA56. Signál je také vyveden na zdířky "linka" vlevo nahoře pod spínačem napájení. Pokud v nich není nic připojeno, měl by zde být zapojen zatěžovací odpor. Pro hlasitý poslech jsem do nich připojil skříňku z rozhlasu po drátě se 100V trafem. Hlasitost je vyhovující.
Ladící knoflík je dvojitý, s hrubým a jemným převodem. Kmitočtový rozsah přepneme o jedno pásmo vždy otočením přepínače o jednu otáčku. Je zde jedna zvláštnost, žlutá značka na knoflíku se po zvolení požadovaného pásma musí natočit nahoru, proti značce na panelu a knoflík stisknout. Až poté zaskočí kontakty karuselu, při otáčení oddálené. Dále zvolíme druh antény, na přepínači jsou polohy pro nesymetrický nízkoimpedanční svod - koaxiální kabel, pro symetrický svod dvojlinkou, a pro prutovou anténu. Tato poloha je vhodná také pro krátkou drátovou náhražkovou anténu. Nastavíme NF a MF zesílení, předchozí majitel doporučoval nastavení NF zesílení téměř na maximum, a hlasitost ovládat regulací MF. V návodu je toto nastavení doporučeno při vypnutém AVC, se zapnutým AVC nastavit MF zesílení naplno a hlasitost regulovan na NF úrovni.

Pro poslech rozhlasu nastavíme přepínač druhu provozu na telefonii, nastavíme požadovanou šířku MF a zvolíme NF filtr, dolní propust s mezním kmitočtem 8, 5, nebo 2,5 kHz. Přepnutím druhu provozu na telegrafii zapneme záznějový oscilátor. Regulátor kmitočtu BFO má nulu uprostřed, otočením na cca 700 Hz v levé části stupnice můžeme poslouchat provoz USB, a vpravo od nuly LSB. Potom nastavíme NF filtr na 2,5 kHz, a šířku MF pásma zvolíme od asi 3 kHz pro luxusní poslech až po minimum 1 kHz pro zarušený příjem. Pro telegrafii stáhneme šířku MF pásma na minimum a na NF filtru zvolíme polohu 0,3kHz, což je propust o šířce asi 300 Hz na 1 kHz. Dále lze ještě nastavit rychlost reakce AVC, pro SSB a CW raději s delší 1s konstantou, případně AVC zcela vypnout.
Přepínačem měřicích míst můžeme zkontrolovat správnou velikost žhavicího i anodového napětí, proudy jednotlivých elektronek (a tak snadno najít vadnou nebo slabou elektronku), případně zvolit indikátor vyladění nebo měření výstupního napětí NF zesilovače.
Měřící přístroj má stupnici 0 - 20, a dále zleva doprava žlutou, červenou a zelenou výseč. Červená má ještě vyznačenou zúženou střední část. V té by se mělo nacházet anodové a žhavicí napětí. Při kontrole elektronek se musí jejich proud pohybovat v širokém červeném pásmu. Přitom musí být MF zesílení nastaveno na maximum, při snížení MF zisku klesá proud elektronek do žluté výseče. V poloze "úroveň výstupu" ukazuje měřidlo výstupní NF napětí na zdířkách linky (impedance 600 Ohm). Podle návodu by nemělo napětí na výstupu dlouhodobě přesahovat 5 V. V poloze "indikátor ladění" se měří síla signálu na druhé MF. V poslední poloze "termostat" se indikuje vypnutí (žlutá výseč) a zapnutí (zelená výseč) ohřevu kalibrátoru.

Tím se dostáváme ke kalibrátoru a kalibraci stupnice. Samotný kalibrátor je oscilátor s krystalem 100 kHz, který se termostatem udržuje na teplotě kolem 60 stupňů kvůli maximální přesnosti. Jeho násobky se potom porovnávají s přesnou promítanou stupnicí. Před kalibrací by RX měl být minimálně 2h zapnutý v prostředí se stálou teplotou, aby se teplotně ustálil. Na předním panelu jsou dva spínače kalibrace, oběma se zapne oscilátor kalibrátoru. První zároveň vypne obvody vstupní části a prvního (konvertorového) oscilátoru, druhý je ponechá v chodu. Nejdříve ale zvolíme přepínačem druhu provozu polohu "korekce". Tím se přepne oscilátor BFO na krystalové řízení, a je tak zaručen jeho přesný kmitočet. Zapneme spínač "1" kalibrátoru, a okolo násobku 100 kHz na stupnici najdeme zázněj kalibrátoru. Naladíme přesně nulový zázněj, a na stupnici vidíme odchylku 2. (ladícího) oscilátoru od přesného kmitočtu. Nastavení je možné trimrem "elektrický korektor" pod krytkou na předním panelu, případně posuvem rysky stupnice jejím mechanickým korektorem vpravo (korrektor škaly) po odjištění aretačního šroubu vlevo (stopor korrektora). Kalibrační body jsou vždy 500 kHz od začátku a konce stupnice. Výjimkou je pouze rozsah 2, kde na kmitočtech pod 4 MHz hledáme zázněj o 20 kHz výš, a nad 4 MHz o 20 kHz níž od násobku 100 kHz. Poté naladíme opět přesně nulový zázněj, přepneme na provoz "telegraf", a nastavením stupnice BFO na nulový zázněj zkontrolujeme jeho případnou odchylku.
Vypneme spínač 1 kalibrátoru, a zapneme kalibrátor 2. Nyní je celý přijímač v provozu, a kontrolujeme nastavení prvního, konvertorového oscilátoru. Jeho odchylku lze korigovat pro každý rozsah samostatně na zadním panelu v rozsahu asi 700 Hz.
Snahu o přesné seřízení ale není třeba přehánět, podle údaje v návodu je odchylka do 1 kHz "v normě", a krátce po zapnutí, před teplotním ustálením je třeba počítat s další možnou odchylkou až 1,5 kHz. Za běžného provozu postačí přepnout na telegrafii, nastavit BFO na nulu, zapnout spínač 2 kalibrátoru, naladit nejbližší násobek 100 kHz, najít nulový zázněj a případnou odchylku prostě připočíst k údaji stupnice. Při přesné kalibraci všech stupnic však RX umožňuje odečíst kmitočet s přesností na 100 Hz, a to je na analogové stupnice přesnost téměř fantastická.

A jak vlastně R250M poslouchá? Velmi dobře. Známým nedostatkem je nižší odolnosti vstupu, je to daň za koncepci. Poslech fonických radioamatérských stanic na 40m pásmu, v těsné blízkosti silných rozhlasových vysilačů, je dost problémový. Jinde se však zahlcování nijak zásadně neprojevuje. Jako anténu jsem používal vertikál 3,5 m s transformátorem a koaxiálním svodem, později i účinnější antény jako Miniwhip a 27m dlouhou drátovou anténu. Dál už není co vytknout. Možnost plynulé změny šířky pásma je výbornou vychytávkou a i když ostrost filtrů není v porovnání s moderními RXy ideální, v praxi to nevadí. Prostě si nastavím takovou šířku pásma, kterou právě potřebuji. Také nízkofrekvenční LC filtry zaslouží pochvalu. Výborně přispívají k omezení šumu a ke zlepšení srozumitelnosti, a nabízí se úvaha, o kolik by i u moderních RXů podobně koncipovaný pasivní LC filtr zlepšil poslech. Výstup mezifrekvence spolu s možností zvolit šířku MF pásma až 14 kHz se do budoucna přímo nabízí pro pokusy s DRM.
O R250 se tvrdí, že ve své době byla jedním z nejlepších komunikačních přijímačů, ne-li vůbec tím nejlepším. Nesporně je pravda, že díky svým vlastnostem se neztratí ani dnes, je jedním z mála inkurantů které snesou srovnání s moderní technikou a lze ji používat i pro běžný provoz. A to je pro padesát let starý stroj výborný výsledek.

Odkazy na další stránky o R250M:
http://web.quick.cz/cerny.les/index.htm
http://ok1hyn.sweb.cz/r250.html