Přijímače sovětské výroby byly v 70. a 80. letech minulého století mezi radiovými posluchači oblíbené. A to nejen proto že Tesla po celou dobu nic podobného ani nenabízela a západní rádia byly pro normálního občana nedostupné. Byly to přijímače poměrně kvalitní a pro daný účel dobře použitelné. Konstrukčně sice řekněme "konzervativní" a zastaralé už v době výroby, natož dnes po víc jak čtyřiceti letech, ale na druhou stranu kvalitně provedené a často fungují dobře i dnes. Navíc bývají levně k sehnání a pokud nehrají, většinou to není nic vážného a dají se snadno opravit.
Jedním z nich je i přijímač Riga 103. Je to velké přenosné rádio z přelomu 60. a 70. let minulého století, kromě dlouhých a středních vln má i tři rozsahy krátkých vln a VKV FM podle východní normy OIRT. Podrobnější technické a faktografické údaje opět vynechám, je jich plný internet a nemá smysl je opakovat. Zásadní výhodou je trojitý ladicí kondenzátor a tedy dvojnásobný laděný přezesilovač, díky tomu Riga 103 dobře snáší i připojení výkonné antény a netrpí tolik na zrcadlové příjmy na krátkých vlnách. Dále má dvě zajímavé "vychytávky" - možnost vypnutí feritové antény na středních a dlouhých vlnách, a dále přepínání úzkého a širokého pásma na AM. Třetí zajímavostí je tlačítko pro "místní příjem", snížení citlivosti, ale to jsem nikdy nepoužil. První Rigu 103 jsem pořídil už před několika lety a doplnil ji o externí digitální stupnici. Potom jsem sehnal na burze druhou, kterou jsem vzal jako případný zdroj náhradních dílů. A letos z Holic jsem nakonec přitáhl ještě třetí. Rádio je nejen velké, ale i těžké, prostě klasická "ruská" konstrukce kdy se materiálem nešetří. Zadní stěna je na čtyřech šroubech a jednom drátu k prutové anténě. Pod ní to vypadá takto:
Robustní šasi je z odlitku a plechových výlisků. Nenechte se zmýlit dvěma reproduktory, rádio není stereofonní. I případná další demontáž je snadná, šasi už v dřevěné skříni dál na ničem nedrží a stačí ho jednoduše vysunout a vyklopit.Potom už je snadný přístup téměř ke všemu.
Kupodivu všechny tři rádia v zásadě fungovaly (první už bylo částečně repasované) a problémů nebylo mnoho. Asi nepřekvapí problémy s kontakty na přepínacích lištách, které lze po opatrném odjištění plastové západky uprostřed lišty snadno vyčistit. Stejně tak potřebují očistit vývody tranzistorů v objímkách. Podobně se občas objeví chrastící potenciometr hlasitosti, převody v ladicím kondenzátoru si většinou zaslouží promazat. Ne vždy je ale vše snadné. Kdysi jsem ale narazil na kus, kde jsem dva týdny hledal svody v keramických polštářkových kondenzátorech a nakonec jsem jich snad polovinu vyměnil. Nevím zda šlo o vadnou sérii těchto kondenzátorů - v SSSR bylo běžné, že stejné výrobky vyrábělo několik různých továren s různým konečným výsledkem. U těchto tří rádií se ale nic takového nestalo. Dál už šlo především o "kosmetiku" - rozborku, mytí a vyčištění stupnice, knoflíků a vnějších plastových dílů, vyčištění a přeleštění dřevěné skříně, zkrátka cosi jako odbahnění, dezinfekce, deratizace :-) Zajímavé je, že čím víc zahnojené je rádio zvenku, v o to lepším stavu často bývá uvnitř. První rádio bylo v minulosti repasované od místního radioamatéra, a tedy plně funkční včetně částečně přeladěné vstupní jednotky VKV. Druhému nehrály střední a dlouhé vlny, třetímu zase chyběla na středovlnné liště vstupní cívka a tak hrálo na SV jen na feritovou anténu. K tomu porůznu scházely knoflíky, jedna prutová anténa byla vylomená, zadní stěna prasklá.... A tak došlo na jednoduchou věc - z lepších součástek jsem poskládal kompletní a plně funkční sbírkový kus, poslední rádio zůstává na náhradní díly a jeho funkčnost neřeším. VKV FM díl je na samostatnou kapitolu. Má dva problémy. Prvním je netradiční mezifrekvenční kmitočet okolo 8.5MHz. Druhým potom ladění pomocí jader v cívkách. To není dostatečné pro přeladění přes celé CCIR pásmo, je nutné se smířit jen s jeho polovinou a ani potom není vždy příjem ideální. Na ruských webech lze najít i informace o exportní vstupní jednotce laděné do rozsahu 87 až 100, možná i 104MHz. Ta ale měla mít odlišná ladicí jádra v cívkách. Nejjednodušším řešením se tak stává konvertor.
První popisované rádio které mám déle a používám ho pro běžný poslech je zajímavé tím, že pro klasická pásma je doplněné o digitální stupnici. Samotná stupnice je pravděpodobně čínský výrobek, před časem dostupný na HAM burze v Holicích, dnes už bohužel není k sehnání. Na rozdíl od ostatních výrobků především vůbec neruší a také si zachovává nastavení včetně korekce mezifrekvence i po odpojení napájení. Riga 103 je pro stupnici také vhodná, protože má výborně navržený oscilátor s čistým signálem. Například Selena je pro digistupnici nepoužitelná kvůli velkému obsahu druhé harmonické v oscilátorovém signálu.
Na posledním obrázku je nezbytný oddělovací zesilovač. Je to obyčejný jednostupňový emitorový sledovač s KF254 jehož vstup je navázaný na oscilátor přes malou kapacitu, aby ho neovlivňoval. S přídavnou digitální stupnicí se potom stane z Rigy velmi slušný přijímač pro rozhlasová pásma. Chybí samozřejmě záznějový oscilátor pro příjem CW a SSB, ale to už od podobného rádia chceme opravdu příliš. Je samozřejmě možné i použít externí záznějový oscilátor podobné konstrukce, jako u výše popisované VEFky.
Dalším přijímačem sovětské provenience, u nás hojně rozšířeným, je Selena. Vyskytuje se v mnoha podobách a obměnách, většinou pod tímto pojmenováním s různými typovými čísly, někdy i s názvem Okean. Možná výroba běžela ve více různých továrnách. Základ je stejný, ale jednotlivé série a podtypy se mezi sebou dost odlišují, vzhledově především stupnicí a čelní stěnou, rozmístěním ovládacích prvků, nebo například i absencí síťového napáječe.
Opět se jedná o klasický superhet AM / FM, s rozsahy dlouhých středních vln, s rozhlasovými pásmy krátkých vln a s rozsahem VKV FM. Starší rádia mají normu OIRT 66-74MHz, poslední série a možná i některé dřívější exportní už z výroby CCIR. Základ konstrukce je také asi ze začátku sedmdesátých let.
Tento pohled uvidíte po odmontování zadní stěny. Odmontováním knoflíku na bubnu vlnového přepínače a vyšroubováním čtyř dlouhých distančních trubiček po obvodu uvolníte u Seleny šasi rádia ze skříně a po odpojení reproduktoru ho můžete vyndat. Konstrukce Okeanu se trochu liší, u něj šasi drží ve skříni za plechové úhelníky.
Konstrukčně se také jedná o rádio diplomaticky řečeno konzervativní "sovětské" konstrukce, tedy už v době výroby zastaralé, velké, těžké a na pohled poněkud humpolácké. Ale ono je to možná dobře, protože na druhou stranu je většinou dobře fungující a s kvalitním zvukem. AM rozsahy jsou podobně jako u Rigy osazeny trojitým vzduchovým ladicím kondenzátorem s velmi kvalitní mechanickou konstrukcí. Proto ani Selena nemívá na rozdíl od VEFky problémy s připojením venkovní antény. Rozsahy se přepínají otočným bubnem, jeho kontaktní pera někdy bývají zdrojem problémů. Krátkovlnné rozsahy jsou omezené na rozhlasová pásma. To ale nelze považovat za chybu, protože jde o rádio určené k poslechu rozhlasu, nikoli například amatérů nebo profesionálních služeb. Pokud posluchač nebude od Seleny chtít více, bude s velkou pravděpodobností spokojen.
Napájení Seleny si zaslouží podrobnější popis. Základem u všech variant je bateriové napájení ze šesti velkých monočlánků "D / R20". Na baterie se Selena zapíná stiskem červeného tlačítka vlevo na předním panelu. Vetšina typů má navíc ještě síťový napaječ s odnímatelným kabelem. Zásuvka je atypická, připomínající DIN konektor. Originální síťová šňůra je vzácným zbožím. Na síťové napájení se Selena zapíná stiskem tlačítka označeného vlnovkou nad červeným tlačítkem bateriového napájení. Některé typy, často s označením "Okean", ale síťový napaječ nemají a vzadu je opět atypický konektor pro externí napájení.
Dále na zadní stěně najdeme klasický DIN "pětikolík" pro připojení magnetofonu, zdířku pro sluchátka podle sovětské normy a nahoře zdířky pro vnější anténu a uzemnění.
Přijímač lze pořídit opět v nejrůznějším stavu, od odložených kusů od popelnic a vraků za symbolickou cenu, až po dokonale zachovalé a funkční kusy se sběratelskou hodnotou.
Velkou výhodou Seleny je VKV FM vstupní díl, laděný dvojitým vzduchovým kondenzátorem. Nejde sice o žádnou konstrukční špičku, ale na rozdíl od jiných rádií je možné ho snadno přeladit z "východní" na "západní" normu. Povedený a přesný návod je k dohledání i na internetu. VKV díl se vyskytuje ve dvou různých variantách, návod se týká druhé, asi o mnoho častější. Přeladil jsem už podle něj několik rádií i samostatných vstupních dílů, náhodně koupených na burzách, vždy bez větších problémů. Vstupní díl po přeladění zvládá celé dnešní VKV pásmo 87,5 - 108MHz.
Změny součástek VKV dílu:
Na dalším obrázku je orientační nákres rozmístění těchto součástek.
Na krátkovlnných pásmech má Selena jednu velkou nevýhodu, o které je zmínka i v návodech od pana ing. Šedivého publikovaných v AR -B . Selena má docela nepovedený oscilátor s velkým podílem harmonických kmitočtů. Pro běžný příjem to nijak nevadí, signály které by se s těmito nežádoucími násobky oscilátorového signálu mohly nasměšovat jsou spolehlivě odfiltrovány dvojitým laděným vstupem. Není ale bohužel díky tomu vhodné snažit se rozšířit přijímaná krátkovlnná pásma, především potom do rozsahu 1,6 - 5MHz, jako je tomu u tohoto upraveného kusu.
Potom už se silné rozhlasové bouráky z pásem 49, 41 a 31m (ano, poslední dobou jich tam už zas tak moc není) dostanou i tam kde být nemají. Druhým následkem je nemožnost připojení digitální stupnice.
Selena ve všech svých verzích je schopná splnit nároky a požadavky běžného posluchače, často i lépe než spousta moderních rádií vřeštících z plastikových skříněk. Jedinou zásadnější nevýhodou je absence předvoleb vysílačů.