"Olympie" má u českých rádiových posluchačů starší generace trochu výjimečné postavení. Pokud jste za socialismu chtěli něco jako krátkovlnné rádio, byli jste odkázáni na sovětské výrobky jako VEF206, Selena, případně Spidola či Meridian. Klasická rádia na technologické úrovni přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Pokud jste snad chtěli lovit radioamatérský provoz nebo dokonce profesionální služby, možná při troše štěstí se vám podařilo sehnat od některého z radioamatérů přes Svazarm vyřazenou starou Lambdu nebo inkurant po wehrmachtu či ČSLA. Jinak vám nezbývalo než si nějaké vhodné rádio postavit sami - ano, i takoví byli mezi námi, ale postavit použitelné komunikační rádio je úkol skutečně velmi těžký a technicky, časově i finančně náročný. Pro spoustu posluchačů toužících po "pořádném rádiu" tak bylo snadnější a jednodušší našetřit si částku srovnatelnou s levnějším autem, pokoutně proměnit za tuzexové bony a koupit si rádio v Tuzexu.... Ti chudší si mohli jen listovat v zapůjčených podobně tajně dovezených katalozích západních zásilkových obchodů Quelle a Neckermannn a snažit se neslintat.
Na západ ( a vlastně i na východ) od "železné opony" mezitím proběhla technologická revoluce. V jiném, zde publikovaném článku popsaný Grundig Satellit 2000 byl téměř jedním z posledních přijímačů této kategorie s pouze klasickými stupnicemi. U modernějších typů zhruba od půlky sedmdesátých let už byla běžnou výbavou alespoň přídavná digitální stupnice, později nastoupila kmitočtová syntéza a koncepce "up convertor". Přesné kmitočty stanic už nebylo třeba odhadovat s větším či menším úspěchem, stačilo naťukat nebo nakroutit požadovaný kmitočet.
Na konci "osmdesátek", těsně před revolucí, se v Elektrách objevila Olympie ATS803A. První zástupce kategorie "worldreceiverů", která byla ve světě už nějakých deset let běžná, ale u nás neznámá a nedostupná. Ani Olympie nebyla tehdy nic laciného, 5300,-Kčs obnášelo plus minus dvě výplaty a na dnešní kupní sílu je to hodně přes padesát tisíc. Ovšem - za to jste dostali rádio s kmitočtovou syntézou, přesnou digitální stupnicí, rozsahem od začátku dlouhých vln (150kHz) po konec krátkých vln (30MHz), záznějovým oscilátorem a tedy možností příjmu SSB a CW, FM západní normou CCIR a stereodekodérem, devíti paměťmi, hodinami, budíkem.... Při porovnání s tehdy dostupnou technikou, zmíněnými sovětskými přijímači (které byly sice beznadějně zastaralé, ale alespoň fungovaly) a nebo nedej bože produkcí Tesly Bratislava (na náročnější příjem vesměs zcela nepoužitelnou) to byl neskutečný technologický skok. A hlavně - byla v normálních obchodech za Kčs!!!!!! Nebylo divu, že Olympie se stala hitem. Začátkem devadesátých let dokoce zlevnila na 3500Kčs a pořídil si ji téměř každý posluchač.
Původním výrobcem je dodnes známá čínská firma Sangean a Olympie je licenční indickou kopií. Dále se tento přijímač vyráběl pod mnoha různými značkami, například i jako Siemens a pod touto značkou se prodával na západoněmeckém trhu. Siemensy měly kvůli tehdejším německým předpisům omezený kmitočtový rozsah do 26,1MHz. Zajímavostí je i to, že později, v roce 1994, došlo i na pokus o výrobu podobného přijímače s technickým základem v Sangeanu ATS803A na Slovensku. Výrobcem měla být firma LOBB z Banské Bystrice a přijímač se jmenoval KP2000:
Informace o přijímači KP2000 i jeho obrázek jsou z DX Revue 10/94.
Trocha faktografie a technických údajů:
Ladění bylo nejzásadnější změnou proti analogové klasice. Jakýkoli kmitočet mezi 150kHz a 30 MHz lze jednoduše zadat přímou volbou přes klávesnici ( a včas zadaný kmitočet potvrdit tlačítkem EXECUTE). Kromě toho máme na boku ladicí knoflík s krokem 1kHz a tlačítka UP a DOWN vedle číslicové klávesnice. Dále můžeme tlačítkem START/STOP spustit a zastavit skenování. A samozřejmě lze i kmitočet uložit do jedné z devíti pamětí. Spodní řada tlačítek umožní přímo zvolit požadované kmitočtové pásmo, opakovaným stiskem tlačítka SW se přepínají jednotlivá krátkovlnná rozhlasová pásma.
Panel u displeje obsahuje vlevo jednoduchý S- metr z pěti diod a vpravo kontrolky zapnutí a stereo příjmu. Vpravo je zapínací tlačítko, posuvné potenciometry hlasitosti, stereováhy, výšek a hloubek. Dále otočné ovladače doladění záznějového oscilátoru a regulace VF citlivosti. Pod nimi jsou přepínače, vlevo mono/stereo na VKV, na AM pásmech sloužící k přepínání šířky pásma. Uprostřed spínač záznějového oscilátoru a vpravo spínač LOCK pro zablokování tlačítek.
Kromě vestavěných antén - feritové pro dlouhé a střední vlny, teleskopické pro krátké a velmi krátké vlny, můžeme použít i venkovní antény. Vzadu je jako anténní vstup konektor RCA / CINCH společný pro všechna pásma, vedle něj přepínač INT / EXT, kterým se volí vestavěné nebo externí antény. Na levém boku potom najdeme klasický DIN pětikolík pro připojení vnějšího zesilovače, jack 3,5 pro stereo sluchátka a napájecí konektor.
Popis ovládacích prvků:
Olympie nemá klasické držadlo, pouze látkový popruh. V příslušenství je ještě konektor CINCH s krátkým kablíkem a přechodovou krabičkou, sloužící ke snadnému připojení běžného koaxiálního kabelu k anténnímu vstupu.
K Olympii jsem se dostal někdy v roce 1995, když u nás začaly být dostupné i kvalitnější a modernější přijímače a pro mnohé původně šťastné majitele začaly být Olympie nepotřebné. Koupil jsem ji na inzerát od pražského radioamatéra. Na dalším obrázku se můžete pokochat původními nákupními doklady, které byly k rádiu přiloženy:
Na dlouhá léta se stala hlavním rádiem pro krátké a střední vlny, než jsem se i já dopracoval ke skutečně komunikačním přijímačům. Přestože proti starým zcela analogovým přijímačům Olympia ATS803A znamenala velký pokrok, přece jen měla i nedostatky a problémy, některé poměrně zásadního charakteru.
Tím největším nedostatkem asi je malá odolnost proti zahlcení silnými signály. Vyhovuje jen pro poslech na vestavěné antény, přímé připojení klasické venkovní antény dostane Olympii prakticky "do kolen". Řešením je použití jakéhokoli preselektoru, laděného obvodu vloženého mezi anténu a anténní vstup Olympie. V tehdejší DX revui i v Amatérském rádiu se svého času objevilo několik různých konstrukcí, jednoduchý "home made" preselektor jsem používal také (a používám dodnes). Má to jednu zásadní nevýhodu - další krabička s knoflíky, manipulace při ladění navíc. Ale výsledek je dobrý. S preselektorem už se dá Olympie normálně používat i pro náročnější poslech.
Dalším často zmiňovaným nedostatkem je "lupání" při ladění otočným knoflíkem. V podstatě jsou na výběr dvě varianty - v původním stavu při každém kroku ladicího knoflíku došlo k umlčení nf výstupu, bohužel s dost nepříjemným zvukem. To šlo jednoduše odstranit vytažením jedné drátové propojky mezi jednotlivými deskami, ale potom zase bylo slyšet lupání od krokování kmitočtové syntézy - pro většinu posluchačů ale snesitelnější.
Problematický je i samotný ladicí knoflík. Je to mechanický přepínač a postupně jeho funkce začíná být nejistá, zákmity a přechodové odpory na kontaktech často komplikují normální používání. U mého rádia knoflík občas zazlobí a ladění "ustřelí" nečekaným směrem, ale stále ještě není tak časté a velké, aby se Olympie nedala používat.
Další známé problémy souvisely spíš se zacházením. Napájení má jednu záludnost - napájecí konektor je pólovaný opačně, než je většinou zvykem - plus pól je na plášti a mínus pól na vnitřním kolíku konektoru! Pozor na to - přímé připojení opačně pólovaného napájecího zdroje znamená téměř jisté zničení rádia a byly případy kolapsu i po zkušebním zasunutí zdroje sice odpojeného ze zásuvky, ale ještě se zbytkovým nábojem na výstupu.
Na bateriové napájení je nutné také dávat pozor a používat jen kvalitní, nejlépe alkalické monočlánky. Ano, sada šesti kusů kvalitních značkových "buřtů" není zrovna levná záležitost a také záložní tužkovky si zaslouží občas preventivní výměnu. Dnes jde většinou o záložní, málo používané rádio a tak v něm baterky vydrží poměrně dlouho. Vyteklé zapomenuté staré baterky jsou ovšem spolehlivou vraždou nejen Olympie.
Na obrázku je přijímač po demontáži zadní stěny. Jsou dobře vidět i dodatečné úpravy. První je vytažený drát z mnohožilového kabelu mezi deskami uprostřed - tím je omezeno lupání při ladění. Další úpravou je starý germaniový tranzistor použitý jako dioda v napájení, jako prevence poškození při náhodném přepólování napájecího zdroje. Dnes by samozřejmě byla lepší volbou usměrňovací jednoampérová schottky dioda. Třetí úpravou je přídavný nízkofrekvenční telegrafní filtr v přívodu k reproduktoru. Je vypínatelný, použil jsem odpojené tlačítko LOCK. Poslední úpravou je náhrada původních knoflíků BFO a RF GAIN za větší, ovládání původních se mi zdálo nepohodlné.
Na dnešní poměry je rádio hodně velké, těžké a málo "vybavené" pokročilejšími funkcemi. Na druhou stranu pro případné začátečníky a méně náročné posluchače to může být i velké pozitivum, protože ovládání Olympie je až triviálně jednoduché a kdo si poradil se Selenou, určitě nebude mít problém ani s Olympií :-) Výhodná je i poměrně nízká cena proti ostatním modernějším worldreceiverům. Jediná zásadní poslechová nevýhoda je nízká odolnost proti silným signálům, jak už jsem napsal výše, jakákoli venkovní anténa se neobejde bez přídavného preselektoru. Pokud nejste extrémně nároční, dá se s tím žít. Samozřejmě existuje sposta lepších rádií, ale také dražších a náročnějších na obsluhu.
Zpět