První prototypy prezentoval výrobce, národní podnik Tesla Elektronik, v roce 1950 na tehdejších vzorkových veletrzích ještě pod názvem Lambda 917. Podrobný popis byl otištěn v časopise Krátké vlny, číslo 11/1950. Sériová Lambda 4 se poté od prototypu lišila jen mírně, například absencí stabilizace napájecího napětí pro část obvodů. Hlavním rozdílem bylo jiné rozložení rozsahů. U prototypu bylo pásmo 1,5 až 4,5 MHz vcelku a navíc měl další rozsah 35 až 40 MHz.
Lambdu 4 jsem získal někdy v roce 1992 na burze za pět set korun a byla mým prvním skutečným komunikačním přijímačem. V té době obstojně fungovala, ale časem přibývaly problémy, až jsem ji odložil a nahradil modernější a lépe pracující technikou. Po letech spánku jsem se ji nakonec rozhodl opravit.
Lambda 4 má celkem jedenáct kmitočtových rozsahů v pásmu od 58 kHz do 35 MHz, s mezerou mezi 435 až 520 kHz. Koncepci přijímače nejlépe vysvětlí blokové schéma.
Signál nejprve prochází vstupním dílem, laděným předzesilovačem s 6F31, směšovačem s 6H31 a prvním oscilátorem s 6F31. Pokračuje na první mezifrekvenční stupeň, prvních pět rozsahů do 4,5 MHz pracuje s jedním směšováním, mf kmitočtem 468 kHz a prvním mf zesilovačem osazeným 6F31. Pro vyšší rozsahy se používá dvojí směšování a první mf kmitočet 2,75 MHz. Druhý směšovač je osazen 6H31 a druhý oscilátor 6F31. Dále signál pokračuje mf zesilovačem s třemi EF 22 a čtyřmi mf filtry, s přepínáním šířky pásma v pěti stupních. První dvě polohy s nejužší šířkou používají krystalovou bránu, další tři změnu vazby v následujících dvou filtrech. Pro příjem telegrafie se k poslednímu mf stupni připojí záznějový oscilátor s 6F31. Diodový systém eletronky EBL 21 pracuje jako detektor signálu a napětí pro AVC, její pentodový systém jako nf koncový zesilovač. Trioda elektronky ECH21 je použita jako nf předzesilovač, heptoda jako zesilovač S – metru. Dvojitá dioda 6B32 pracuje jako omezovač poruch. V blokovém schématu je mezinárodní označení typů elektronek, stejně jako v popisu na kostře přijímače – v době vzniku Lambdy 4 ještě nebyly naše ekvivalenty dostupné.
Ovládací prvky na přední straně přijímače jsou jasné a jejich popisy srozumitelné i pro začátečníka. V okénku nahoře vidíme stupnici zvoleného rozsahu, pod ní S-metr. V horní řadě je vlevo je regulátor hlasitosti spojený se siťovým vypínačem, uprostřed přepínač vlnových rozsahů a vpravo knoflík ladění. V dolní řadě první knoflík zleva s označením vysílání-příjem slouží k rychlému vypnutí a zapnutí přijímače. Otáčí se dokola, ale v jednom místě zachytí o páčku přepínače, vypínajícího anodové napětí a podle směru otáčení přepne. Knoflík s označením přednes je v podstatě tónovou korekcí, otočením proti směru hodinových ručiček se omezí hluboké tóny v reprodukci. Knoflík záznějového oscilátoru reguluje jeho přesný kmitočet a tím tón zázněje. Střední poloha je aretována západkou. Regulátorem citlivosti se nastavuje zesílení vf a mf dílu. Uprostřed vidíme zdířku pro připojení sluchátek, dále vpravo přepínač šířky pásma. První dvě polohy označené „krystal“ zapojí krystalovou bránu, otáčením přepínače k vyšším polohám se šířka mf pásma postupně zvyšuje. Dalším přepínačem se v levé poloze zapne AVC, v prostřední zvolí ruční řízení citlivosti a v poloze vpravo zapne záznějový oscilátor. Otočným knoflíkem fázování krystalu se nastavuje kompenzace jeho kapacity a tím tvar propustné křivky. Posledním knoflíkem omezovače poruch se nastavuje jeho předpětí. Otáčením po směru hodinových ručiček se účinek omezovače zvyšuje. Na hřídeli potenciometru je tahový spínač – vytažením knoflíku se omezovač zapne, zatlačením vypne.
Na zadní straně přijímače najdeme zdířky antény a uzemnění. Vedle zdířky anténního relé – sem je vyvedena jeho cívka a po propojení s vysílačem se při zaklíčování přijímač tímto relé odpojí od antény. Dále vidíme konektor pro připojení kalibrátoru, osu potenciometru nastavení S-metru, zdířky pro připojení výstupní linky 600 Ohmů a reproduktoru 5 Ohmů, konektor pro připojení bateriového napájení a volič síťového napětí.
Zdířky antény jsou dvě, označené shora A2 a A1. Mezi ně je zapojeno vazební vinutí prvního laděného obvodu. Pokud není do horní zdířky A2 nic zapojeno, je spojena se zdířkou uzemnění, umístěnou pod anténními zdířkami. Obyčejnou drátovou anténu zapojíme do prostřední zdířky A1. Kostra přijímače je spojena s ochranným vodičem elektrické sítě, tedy i se zdířkou uzemnění, což není vhodné kvůli rušení. Přívod uzemnění je tedy vhodnější zapojit do zdířky A2, vsunutím banánku se její spojení se zemí přeruší. Stejně je možné připojit i anténu se symetrickým svodem. Dále zapojíme do příslušných zdířek reproduktor, zkontrolujeme zda je volič síťového napětí nastaven správně, zapojíme napájecí šňůru do zásuvky a přijímač je připraven k provozu.
Možná budeme mít štěstí a Lambda 4 bude fungovat tak jak má. S velkou pravděpodobností se tak ale nestane. Nejdříve zkontrolujeme, zda je přepínač vysílání-příjem přepnut správně doprava, potenciometr citlivosti nastaven na maximum také doprava a jemným pootočením přepínače rozsahů zkusíme zda problém není v kontaktech karuselu. Potom už nezbývá než se podívat dovnitř. Zadní stěnu odmontujeme vyšroubováním několika šroubků, stejně jako horní díl skříně a spodní kryt. Tím je přijímač připraven k případné výměně elektronek a k jednodušším opravám. Zbytek skříně odmontujeme po odpojení přívodu k S- metru z konektoru na šasi, odpojení vodiče od žárovek osvětlení stupnice z vývodu trafa a demontáži několika šroubků na spodní straně. Při vysunutí a zpětném nasazení se musí postupovat opatrně, z bočnic trčí šroubky ozdobných lišt a úhelníčky, které se snadno zachytí o náhon stupnice a můžou přetrhnout lanko.
Prvním problémem jsou elektronky. Lambda 4 je částečně osazena staršími EF22, EBL21 a ECH21, které se už hůř shání. Zbytek je osazen modernějšími miniaturními elektronkami, ale na šasi je většinou jejich mezinárodní označení. Heptody směšovačů 6BE6 odpovídají naší 6H31, případně sovětské 6A2P. Pentody 6BA6 jsou čs. 6F31. Její sovětský ekvivalent 6K4P má o trochu vyšší baňku, sice v přijímači pracuje, ale nelze nasadit stínící kryt. Při náhradě podobnými elektronkami je nutno vzít v úvahu nejen odlišnosti v zapojení, ale také žhavicí proud. Žhavicí napětí v přijímači je 12V a zapojení elektronek v sérioparalelních skupinách. 6F31 má žhavicí proud 0,3A. Elektronka 6F36 má stejné zapojení jako 6F31, ale žhavicí proud 0,45 A. 6F32 a její sovětský analog 6Ž1P má žhavicí proud 0,175A a navíc přímo v baňce propojenou katodu se třetí mřížkou. Oba typy můžeme bez obav použít na pozici laděného zesilovače vstupního dílu a prvního mf zesilovače 468 kHz, za podmínky že budou obě elektronky stejného typu. Jejich žhavicí vlákna jsou zapojená v sérii a propojení mezi katodou a třetí mřížkou je i v zapojení.
Když Lambda mlčí jako zařezaná, může být příčina ve výstupním transformátoru. Zdaleka prý nejsem jediný, kdo ho musel vyměnit, údajně jde o častou závadu. Ztráta linkového výstupu asi nebude nikoho moc mrzet. Další záludnou poruchou jsou upadlé přívody ke statorům trojtého ladícího kondenzátoru ve vstupním dílu. Dráty byly doslova uhnilé, možná si při pájení kdysi pomáhali pájecí kapalinou s agresivním složením. Dostat se k pájecím bodům na ladícím kondenzátoru prakticky znamená demontovat vstupní díl na součástky.
Pokud bude mít někdo pocit, že výkon přijímače může zlepšit doladěním jader v cívkách a mf transformátorech, musím ho důrazně varovat – nesahejte na jádra cívek, když si nejste absolutně jistí že je to nutné. Nejen že jsou z měkkého a křehkého ferrocartu a důkladně zakapané voskem. Kostřičky mf transformátorů navíc nemají závity pro jádra, takže většinou nezbude než jádra vytlačit ven, trubičku vyčistit od zbytku vosku, jádra zašroubovat zpět přes gumičky a pečlivě naladit (signální generátor a nekovový šroubovák jsou nezbytnými pomůckami). Přitom se může stát, že jádro půjde šroubovat jen dovnitř, ale už ne ven. A znovu dokola..... Kostřičky ve vstupních obvodech sice závity mají, ale jejich jádra místo drážky pro šroubovák jsou na šestihran, stejný jako u hrníčkových dolaďovacích kondenzátorů. Cívky jsou z křehkého bakelitu drží za ouško s jedním šroubkem, při silnějším zatlačení lehce prasknou. Hodně práce dalo zprovoznění krystalového oscilátoru druhého směšovače, který nechtěl kmitat a tak rozsahy nad 4 MHz nefungovaly. Opatrně se musí zacházet s bubnem stupnic, lak na kterém jsou stupnice natištěné se snadno oloupe.
Lambda 4 nebyla zrovna špičkovým přijímačem, téměř bych si troufl říct že docela nepovedeným. Často kritizovaná bývá malá strmost mezifrekvenčních filtrů. Pro příjem AM a telegrafie se však dá většinou najít vyhovující šířka pásma. Trochu horší je to s příjmem SSB, kde je stupeň 3 ještě hodně široký, a stupeň 2 už dost ostrý. Naladění je potom pracnější a je znát i poměrně hrubé ladění. Jako zásadní nedostatek vidím malou přesnost stupnice. Její cejchování se postupně snižuje od 5 – 10 kHz na dlouhých vlnách až ke 100 - 200 kHz na krátkovlnných rozsazích a tím je pro jakoukoliv vážnější práci nepoužitelná – alespoň pro naši generaci zhýčkanou digitálním laděním s přesností na kHz a méně. Navíc se směrem k vyšším kmitočtům stupnice zhušťuje. Práce například v amatérském 20m pásmu rozhodně nenadchne Viděl jsem u místního radioamatéra Lambdu 5 s doplněnou digitální stupnicí. Zde je ale jeden problém – dvojí mezifrekvenční kmitočet a navíc ladění oscilátoru u vyššího mf kmitočtu nad i pod přijímaný kmitočet. Potřebujeme tedy pro digitální stupnici trojí přednastavení a to její stavbu vydatně komplikuje. Dalším známým problémem je pokles citlivosti zhruba nad 20 MHz. Použité keramické vazební a blokovací kondenzátory zde začínají ztrácet vlastnosti. Doporučuje se překlenout blokovací kondenzátor v katodě směšovací elektronky vstupního dílu bezindukčním kondenzátorem o kapacitě minimálně 1 nF. Popis úpravy je v Amatérském rádiu č. 7/1965, str. 8.
Pro poslech na nižších kmitočtech lze využít pomocnou dekadickou stupnici 0-400 dílků, natištěnou u každého rozsahu pod stupnicí kmitočtovou a vytvořit si tabulku s převodem mezi číslem dílku a skutečným kmitočtem. S touto pomůckou lze Lambdu 4 úspěšně používat například na středních vlnách. Jinak jsem ale toho názoru, že Lambda 4 je už spíš sběratelskou záležitostí. Vzhledem k vysoké poruchovosti a dalším popsaným problémům se pro nějaký vážnější poslech moc nehodí.
Před nedávnem mi na stole "přistála" další Lambda 4 od známého, s prosbou o opravu. Při prvních zkouškách přijímač mlčel jako zařezaný, fungoval jen nízkofrekvenční díl. Mezifrekvence se chovala, jako když vůbec nezesiluje. A to bylo velmi zvláštní, navíc když vezmu v úvahu, že jsou v ní celkem čtyři lampy. Na třech EF22 jsem měřil napětí, na anodách bylo všude kolem 275V, na druhých mřížkách okolo 90V, napětí na prvních mřížkách bylo kolem -1.9V pro plné zesílení, které stoupalo až k -9V při ručním stažení citlivosti. Nic, co by naznačovalo nějaký problém. Podezření proto padlo na mezifrekvenční transformátory. Zkusil jsem i dotaz do fóra HRČS, kde mi podezření potvrdili, a to jsem nakonec i skutečně zjistil.
Druhý mezifrekvenční kmitočet Lambdy je 468kHz. Na vstup mezifrekvence jsem připojil generátor a zkoušel měřit osciloskopem napětí na anodách elektronek.
Výsledky byly nevalné, některé stupně zesilovaly jen nepatrně. Zkusil jsem přeladit generátor výš, a ejhle:
Poslední MF transformátor mezi E7 a detekcí byl ujetý až někam k 510kHz. Protože je poměrně dobře přístupný, zkusil jsem ho vymontovat. Kondenzátory v něm mají 160pF a jsou to starší ploché slídové typy, ještě s okénkem, ale zastříknuté do plastu. Nahradil jsem je dostupnějšími "slíďáky" TC211 v kombinaci 100pF + 56pF. Potom už se rezonance posunula těsně pod 485kHz. Nevěděl jsem, zda se to ještě neposune dál po vrácení transformátoru vlivem kapacity navazujících obvodů, po zpětné montáži jsem skončil kolem 480kHz. To je stále ještě příliš, proto jsem nakonec musel přidat ještě 10pF ke každému obvodu. Zkusil jsem rádio zapnout, alespoň silnější středovlnné stanice se začaly ozývat. Hurá, jsem na správné cestě.
Na dalším obrázku je nákres zapojení posledního MF transformátoru:
Už samotná demontáž trafa je trochu dobrodružství, poslední MF je zespodu celkem dobře přístupná (i když to podle té fotky nevypadá HI), ale drží v šasi za ohnuté ocelové jazýčky, které je třeba vyrovnat. Ty jsou přitom zanýtovány do měkkého hliníkového krytu MF trafa. Horší byla zpětná montáž, kdy se mi je už úplně dokonale zahnout nepodařilo, trafo se tak bohužel trochu viklá. Proto jsem měl obavu z demontáže dalších transformátorů, především potom předchozích dvou, s přepínáním šířky pásma. Jsou usazené pod přepínačem a špatně dostupné. Předposlední MF trafo ale bylo naštěstí v naprostém pořádku. Předchozí MF trafo mezi lampami E5 a E6 bylo opět ujeté na primáru, naštěstí "živý" konec laděného obvodu je vyveden na očko. Problém jsem tedy vyřešil bez demontáže trafa, přídavným kapacitním trimrem, kterým jsem dotáhl rezonanci na správný kmitočet. Sekundár trafa byl opět v pořádku, u něj by byl ladicí kondenzátor mimo vlastní trafo, dostupný přímo pod šasi.
Další zkouška, rádio začíná docela obstojně hrát, sice citlivost není evidentně úplně v pořádku, ale proti dřívějšku je to zlepšení o několik řádů. Procházím ještě další trafa, první před E5 je naladěné správně. Krystal pro první dvě šířky pásma funguje, ale jeho kompenzační kondenzátor je rozpadlý a zkratovaný. Po jeho opravě zkouším i předchozí MF trafo, to je v pořádku. Zbývá už jen první před E4, tam je sekundár opět ujetý ke 480kHz. Přidávám kondenzátor 10pF a rezonance se posouvá ke správné hodnotě. Čím si ještě nejsem úplně jistý je primár tohoto transformátoru, jeho rezonanci se mi zatím nějak nepodařilo objevit. Zkoušel jsem i mezifrekvenční transformátor pro druhé směšování, rezonanci jsem našel na 2.6MHz. Přesný kmitočet první mezifrekvence je 2.75MHz, dá se předpokládat že posunutí je vlivem připojených kabelů.
Celé je to trochu zkomplikované tím, že rádio nebylo moje. Hlavní je ještě víc nepoškodit. Proto se raději držím slov klasika "nebudeme se pouštět do žádných větších akcí" a snažím se o minimum zásahů do původního stavu. Příčinou závady jsou pravděpodobně originální slídové kondenzátory, kde možná nějaký elektrodový lístek ztratí kontakt a tím se sníží kapacita. Navěšení přídavných kondenzátorů není ideální oprava, hlavně z důvodu že destrukce původního kondenzátoru může a pravděpodobně i bude pokračovat, potom bude nutné opětné doladění. Ale na druhou stranu - v porovnání s "dolováním" celého mezifrekvenčního transformátoru se jedná o minimální zásah do původního stavu, a navíc vratný. O dolaďování jader v cívkách už neuvažuji vůbec, jak už jsem se zmínil dříve - jsou křehká, ferrocartová, důkladně zakapaná voskem, a navíc trubičky cívek vůbec nemají závity. Doladění se tak jeví jako přinejmenším problematické. Poloha jader v cívkách navíc může mít i nezanedbatelný vliv na vzájemnou vazbu obou cívek. A navíc se opět jedná o nevratný zásah do původního stavu. Proto si myslím, že bylo lepší pokud možno do nich vůbec nezasahovat, i za cenu že na konečné doladění je nutný další kondenzátor nebo kapacitní trimr navíc a doladění bude v budoucnu nejspíš nutné zopakovat.
Moje Lambda, dokud fungovala, také nějakou přehnanou citlivostí neoplývala a možná bude mít někde podobný problém, jen v menším rozsahu. Dnes je už opět nehrající, po jednom zapnutí v ní cosi zasyčelo a zůstala zticha. Zatím jsem nenašel čas ani náladu pátrat po příčině, na "hraní" tady mám dostatek jiných přijímačů, HI. Možná zase za dlouhých zimních večerů.....
Zpět