TDA7000

Klasické superhetové FM přijímače jsou dávno vyzkoušenou a standardní cestou, bohužel ale poměrně složitou a náročnou pro méně zkušené bastlíře. Existují i jednodušší varianty. Jednou z nich je zjednodušené superhetové zapojení s nízkou mezifrekvencí na kmitočtu srovnatelném s potřebnou šířkou pásma. Před téměř čtyřiceti lety se na trhu objevil integrovaný obvod TDA7000, který obsahuje všechny potřebné obvody a významně zjednodušuje stavbu. Byl určen pro jednoduchá malá levná rádia. Přestože byl časem nahrazen modernějšími typy, je dostupný dodnes a představuje asi nejjednodušší cestu k VKV FM přijímači. Nevýhodou je jen jeho poměrně vysoká cena, srovnatelná s cenou malého rádia od asijských trhovců. Ale když si porovnáme "socialistickou" výplatu z osmdesátých let a ceny tehdejších polovodičových součástek v Tesle Eltos, tak :-)

Plánky na přijímač s TDA7000 se masově šířily v časopisech především v první polovině devadesátých let. Bývaly k nim i nákresy plošného spoje, případně možnost si ho objednat hotový. Potom byla stavba velmi jednoduchá a jediné úskalí spočívalo v naladění do pásma. To nemusí být bez laboratorního generátoru snadné.
Tehdy jsem zkusil postavit přijímač s tímto IO a s nf zesilovačem s TDA2030 jako vestavbu do vysloužilé reprobedýnky, připomínající dnešní "stavební rádia". No, moc se to nepovedlo. Nějak tam něco hrálo, ale spokojený jsem moc nebyl. Nakonec jsem část s TDA7000 odříznul a nahradil hotovým tunerem vytěženým z vraku levného autorádia. Ten hrál o řád lépe. Vyhozený modul s TDA7000 se potom do nedávna povaloval v bedně s deskami "na součástky", než jsem zkusil udělat druhou variantu.

Konstrukci jsem celou změnil. Jako mechanický základ slouží rámeček ze staré ruské televizní zvukové mezifrekvence, do které je vsazený jednoduchý plošňák. Zavrhl jsem klasický plošný spoj, je nahrazen polovzdušnou jednoduchou konstrukcí. Integráč je vlepený do desky, jeho vývody prochází skrz velké otvory v desce na na jejichž vnějších okrajích jsou "plusové" spoje, ke kterým vede většina kondenzátorů přímo z vývodů integráče.Plusové polepy jsou samozřejmě nejkratší cestou blokované klasickými keramickými i SMD kondenzátory proti kostře. Samostatných spojů je jen pár, kromě 5V stabilizátoru ještě NF výstup a ostrůvek pro "živý" konec ladicí cívky. Nejlépe napoví obrázek:

Vznikl tak kompaktní "tuner" velmi podobný továrním ladicím jednotkám, HI.

Výsledek je vzhledem k jednoduchosti slušný. Přijímač s TDA7000 hraje dobře silnější stanice s použitelnou kvalitou. Obsahuje nevypínatelné AFC, které je možná až moc široké, ale vzhledem k původnímu určení vyhovující. Stanice tak naskakují a zase mizí do šumu naráz, bez přechodů. Co je důležité - právě mechanická stabilita konstrukce a tím i stabilita naladění. S rozcouranou nestíněnou konstrukcí reagující rozladěním na přiblížení budete mít asi celkem problém. Přijímač dobře vyhoví pro poslech silnějších vysílačů.

Trochu prapodivná konstrukce, původně jednoduchého přijímače pro letecké pásmo, zveřejněná na dnes už zrušeném webu "Pandatron". Stejný přijímač byl popsán i v roce 2002 v klubovém časopise CSDXC RadioRevue. Na vstupu je hodně široká pásmová propust, která měla obsáhnout velkou část leteckého pásma bez přelaďování. Zapojení běžných vf tranzistorů na těchto kmitočtech se společným emitorem je také hodně odvážné. Další kritici namítali i nedostatečné zesílení, postačující spíš jen pro poslech v těsné blízkosti letiště.

Údaje o cívkách se vztahují právě na letecké pásmo 110 - 140MHz. Úprava pro poslech na VKV FM s řádově silnějšími signály se ale přímo nabízela, nakonec jich bylo víc. Tou první a největší byla záměna pásmové propusti za obyčejný jediný laděný obvod, protože je nutné detekovat FM modulaci na boku jeho rezonanční křivky. Jeho cívka má 6 závitů na průměru 6mm a ladění je varikapové. Obsáhne kmitočty od asi 86 do 135MHz. Další změna byla na detektoru, jednoduchý jsem změnil na dvojčinný, s přídavným předpětím. Tranzistory jsem původně použil KF254, ale při testování se BF199 doporučené v návodu ukázaly jako lepší - tedy většinou, zdá se že KF254 měly kus od kusu kolísavou kvalitu a některé moc nezesilovaly, jiné fungovaly srovnatelně s BF199.

Velkou otázkou je navázání báze prvního tranzistoru na laděný obvod. Z odbočky to stále nějak nebylo ono, potom jsem objevil obdobné zapojení sloužící jako VKV VF indikátor signálu a vlnoměr z "modrého" amára 1/1998 o VKV přijímačích. Tam byl tranzistor navázán na laděný obvod malým kondenzátorem 1,5pF. Nakonec jsem ale místo běžného bipolárního tranzistoru použil J-FET BF245 a to se mi zdálo jako nejlepší. Samotný zesilovač jsem původně postavil na proškrabavaném plošném spoji, ale záhy se ukázalo že lepší je "polovzdušná" konstrukce kvůli přece jen poněkud humpoláckému návrhu a hlavně parazitním kapacitám.

To už se z přijímače začalo i "něco" ozývat, ale celkové zesílení bylo stále nedostatečné. Proto jsem před laděný obvod přidal ještě jednoduchý aperiodický předzesilovač podle zapojení SRG přijímače z AR 4/1974. Dále je přijímač doplněn o NF díl s LM386.

Konečné zhodnocení - není to úplná tragédie, přijímač tak nějak funguje s venkovní dipólovou anténou na silnější stanice, pokud není úplně "přeplněno". Na takových místech nebo někde na kopci s výbornými příjmovými podmínkami kvůli nedostatečné selektivitě selhává. Na leteckém pásmu jsem z něj zatím nezaslechl nic, citlivost odhadovaná na stovky mikrovoltů je zde stále nedostatečná a zvyšovat ji nemá smysl pro nedostatečnou selektivitu. Funkce přijímače je neúměrná jeho výsledné složitosti, ovšem na druhou stranu se dá postupně oživovat po jednotlivých částech a chová se celkem nezáludně. Na normální hraní to moc není, ale jako učební a cvičební praktikum použitelné.

Tak ji pojmenoval sám autor, ale se skutečnou krystalkou to nemá absolutně nic společného. Jedná se o nestandardní použití integráče MAA661, kde se podle popisu autora při tomto zapojení a určitém nastavení pracovních bodů podaří vybudit jakousi vnitřní vazbu mezi funkčními bloky IO a ten potom funguje trochu podobně jako zpětnovazební přijímač a při troše snahy i jako superreakční detektor a synchrodetektor. Zapojení údajně fungovalo pouze s našim IO MAA661, s originálním TAA661 stejně jako s klony stejného obvodu z dalších zemí údajně ne. S krystalkou to má společné jen to, že v nejjednodušším zapojení není o moc složitější.

Před téměř čtyřiceti lety bylo tématu příjmu a především tehdy populárnímu dálkovému příjmu VKV věnováno celé číslo "modrého" Amatérského Rádia. Nádavkem potom i popis různých variant tohoto přijímače. Netuším, kolik lidí tohle postavilo. Tehdy jsem zkusil jak jednoduché zapojení, tak i složitější verzi na originálním plošném spoji.

Neozvalo se z toho vůbec nic použitelného.

Při hraní si s jednoduchými VKV přijímači jsem vyhrabal i tento originální plošňák s pozůstatkem mých pětatřicet let starých pokusů. No, se součástkami které jsem tam tenkrát nacpal to nemohlo hrát ani omylem :-) Zkusil jsem tedy přestavět a rozchodit. Nepodařilo se. Jakési náznaky nějakého signálu se z toho občas ozvaly, ale v zásadě nic co by se dalo nějak poslouchat. Dobrý superreakčák "chodí" ne o řád, ale o několik řádů líp. Proto tento přijímač řadím na samotné obludáriové dno a stavět něco podobného je jen ztrátou času.
Na druhou stranu je nutné panu Klabalovi uznat jedno veliké plus - popularizaci a osvětu v tématu dálkového VKV příjmu, tehdy v podobě poslechu rakouských a západoněmeckých stanic. Ta v radioamatérské literatuře jinak chyběla a je v mnohém užitečná i dnes.