Plánované spuštění prvního VKV FM vysílače inspirovalo k otištění článků o jednoduchých i složitých přijímačích pro domácí stavbu v časopise Radioamatér. Prvním, vydaným ještě dávno před spuštěním vysílání, byl v únoru 1948 návod na superregenerační přijímač.
Pro ultrakrátké vlny 2-12m
Metrové vlny tvoří rozsah 1 až 10 metrů vlnové délky. Soustřeďuje se do něj vysílání televisní, v USA a snad i brzy u nás rozhlas s kmitočtovou modulací a odedávna živá činnost radioamatérů na pásmu 56MHz. Rostoucí význam a početnost prvních dvou druhů vysílání zvětšuje i zájem radioamatérů. Pokud ještě nemají zkušenost s metrovými vlnami, pomůže k jejich získání popsaný přístroj. Je to audion se supereakcí a vlastním rázováním.
pro ultrakrátké vlny
Byla to celkem zajímavá konstrukce horizontálního dipólu, laditelného přesouváním části lankového dipólu z polohy zářiče do polohy symetrického vedení.
Vznikl tím dipól přeladitelný v rozsahu 6 - 2,5m vlnové délky.
Časopis Radioamatér, 2/1948
Jednoduchý superregenerační příjímač může být dost problémový. Na to reagoval hned v následujícím čísle jeden ze čtenářů:
Vážený pane inženýre
Nezlobte se, že nemohu souhlasit s uveřejňováním takových superregeneračních přijímačů jako byl ve druhém čísle RA, snad trochu ze sobeckých důvodů. Přesvědčil jsem se, že podobný přístroj znamená úplnou zhoubu na amatérském pásmu a jeho držitele by bylo možné stíhat pro černé vysílání. Moje, ne právě pěkná zkušenost je, že takový přijímač rušil při práci s vrcholu Kletě u Č. Budějovic ze vzdálenosti 25km. Vím, že určité odstranění rušení a vyzařování superregeneračních kmitů se dosáhne vazbou antény, ale domnívám se, že málokterý posluchač si toho bude vědom. Snad by bylo dobře, abyste uveřejnili nějaký superegenerační přijímač s vysokou neladěnou frekvencí.
Viktor Wofek, OK1WY
(Vzhledem k poměrně volné vazbě s anténou i při nejtěsnějším nastavení anténní cívky, k možnosti nastavit superreakci jemně a těsně za bod nasazení a k drobné elektronce nejsou snad účinky popsaného přístroje tak zhoubné, jak se jeví z nepříjemných zkušeností pisatele předchozího dopisu. Soudíme-li podle zahraničních listů, jde přes to o dosti oblíbený druh přístroje. Rozumí se, že popíšeme také přístroje dokonalejší. - Ing. M. Pacák )
Pravdou ovšem je, že později už se žádný superregenerační přijímač jako návod v časopise Radioamatér a později Elektronik neobjevil.
Technické oddělení čs. rozhlasu provádělo v listopadu t.r. příležitostné pokusy s vysíláním kmitočtově modulovaného signálu v okolí 100Mc/s. podařilo se zachytit vysílání malým přístrojem, popsaným v letošním 2. čísle t.l. a třeba že byl signál snímán nejprimitivnějším způsobem, totiž příjmem na boku resonanční křivky supereakčního obvodu, byl poslech dobrý. Vysílání je směrováno, takže příjem v různých směrech od vysílače v Praze XII nebývá vždy stejně snadný. Jakmile bude pořad pokusů pravidelný, upozorníme na něj čtenáře, aby se pokusili o príjem svými přístroji.
Časopis Radioamatér, 12/1948
Když po druhé světové válce byly u nás poznány přednosti kmitočtové modulace, bylo rozhodnuto že Čs. rozhlas tuto novinku vyzkouší ve svém provoze. Nejvhodnější použití poskytovaly přenosy. Ke všem výhodám, které fm nabízí po stránce konstruktivní i reprodukční, přistupuje uvolnění reportérova mikrofonu od kabelu, kterým býval až doposud připoután k reportážnímu vozu nebo nahrávací aparatuře. Místo toho dostal reportér malý fm vysílač, ke kterému byl připojen krátkým kablíkem mikrofon. Mikrofonní zesilovač je ve vysílači a je napájen z jeho zdroje, který tvoří anodová baterie 120V, alkalický akumulátor 2,4V pro žhavení a malá baterie pro předpětí. Vysílač je modulován reaktanční elektronkou, oscilátor pracuje v transitronovém zapojení. Aby se dosáhlo věrného přednesu, je třeba, aby frekvenční zdvih byl dostatečně velký, asi 75kc/s. Proto kmitá oscilátor na 7,6Mc/s a vhodným znásobením dosáhne se jednak velkého zdvihu, jednak žádané frekvence nosné vlny, aby vysilač pracoval v pásmu 88 až 108Mc/s. Násobící stupně jsou tři s laděnými obvody v mřížce i anodě. Koncový stupeň je v souměrném zapojení, s induktivně vázanou anténou dlouhou čtvrtinu vlnové délky. Vyzářený výkon je asi 1W.
Zařízení bylo vyvinuto v rozhlasové laboratoři pro reportážní úkoly na XI. sletě a Mevru. Vedle kvalitní nerušené modulace s hlubokou dynamikou uplatňovala se i volnost pohybu reportéra, který mohl volně chodit a hlásit ze všech míst sletiště z těsné blízkosti sletové scény, aniž svou přítomností rušil účinkující. Při sletu byly trvale v činnosti čtyři reportážní stanice. Tak bylo možno libovolně dávat slovo reportérům na různých stanovištích bez zdržení. Tím se dosáhlo pestré i pohotové reportáže z míst vzájemně velmi odlehlých. Stejně tomu bylo i při slavnostním průvodu Prahou, na výstavě Mevro, reportáži z letadla o exhibici štkp. Flekala nad výstavou, a při mnohých jiných příležitostech, kde všude se zařízení osvědčilo.
Vedle oficiálních byly vykonány i pokusné reportáže z pražských ulic, aby se zjistil dosah vysílačky, vliv ulice na šíření tak vysoké frekvence a na úroveň poruch. Pokusy poskytly cenné poznatky pro další konstrukci zařízení i pro požadavky na kvalitní širokopásmový přijímač pro kmitočtovou modulaci.
Vedle přenosného vysílače byl sestrojen ještě větší stabilní přijímač o výkonu 40wattů. Se směrovou anténou bylo možno přijímat jeho signál bez znatelného rušení až do vzdálenosti 35km. Vbrzku se tento přístroj stane cenným pomocníkem rozhlasových reportérů. První přenos s ním byl proveden 4. února t.r. z Národního divadla, a to opera Maryša. Posluchači si ji mohli poslechnout 14. února na Praze I. Porovnání přenosu nového se starým způsobem hovoří jednoznačně ve prospěch kmitočtové modulace.
Dalším použitím kmitočtové modulace v Čs. rozhlase je uvedení do provozu velkého vysílače, který by dával kvalitní poslech v celé Praze s blízkým okolím. Vysílač je připraven, zbývá vyřešit problém stavby anténní věže na budově rozhlasu. Tím by se dostalo posluchačům v Praze a okolí možnost poslouchat jakostní pořad bez poruch, až na poruchy technické, jako je porušený kabel k mikrofonu a pod, které ani kmitočtová modulace nevylučuje.
Ing. Václav Pecha
Časopis Elektronik, 4/1949
Asi v polovici prosince minulého roku byly ukončeny přípravné práce a začalo se zkušební vysílání rozhlasu s kmitočtovou modulací v Praze. Používá se kmitočtu 89,5Mc/s, 3,33m, a pravidelné vysílání, na denní dobu zatím neurčenou, bylo oznámeno k 1. lednu tohoto roku. Pro příští číslo se pokusíme získat návod na jednoduchý konvertor, aby si naši čtenáři, i když zatím nejsou ukv specialisty, mohli poslechnout tento nový druh pořadu.
Časopis Elektronik, 1/1950
Pozorný čtenář najde v článku o pomocném vysílači - přijímači v tomto sešitě zmínku, že na popisovaný přístroj bylo zachyceno i vysílání s kmitočtovou modulací, které začal pražský rozhlas asi v prosinci minulého roku. Vzhledem k nezbytnosti psát texty pro tisk značně dopředu byla ona u¨zmínka jen projevem víry v dobrou budoucnost. V té době, kdy jsme ji psali, byl totiž FM vysílač dočasně němý a nemohli jsme jej tedy přijímati. Ale ještě před začátkem lámání nás upozornili naši přátelé u nového vysílače, že opět "vyjeli" a zakrátko poté jsme jim mohli zpětně do telefonu přehrávat jejich pořad, tentokrát skutečně zachycený na pomocný vysilač, doplněný nf částí přímo zesilující třílampovky. Příjem byl i na improvisovanou anténu mohutný a čistý, i když šlo o primitivní poslech na boku resonanční křivky, a tak se s datem 13. ledna, ještě k tomu v pátek, roku 1950 v 11:55 hod. hlásíme jako pravděpodobně první amatérští posluchači československého vysílání s kmitočtovou modulací. Naše zásluha je ovšem podstatně zmenšena tím, že vysílání bylo málokomu známo. Dovíme-li se do konečné uzávěrky, jak bude pravidelný pořad vysílán, abychom jej mohli také ohlásit, jistě se o poslech pokusí další zájemci. Vynasnažíme se přinést už v březnovém čísle návod na speciální jednoduchý přijímač pro pražskou fm stanici, a popis přijímače s 12 elektronkami je už také připraven.
P.
Návody na jednoduché i složitější přijímače pro VKV FM vysílání byly otištěny v následujících číslech:
Popis a návod ke stavbě prostého zdroje VF signálu, který ve dvou rozsazích překryje obor, používaný pro televisi a kmitočtovou modulaci, a může pracovat i jako jednoduchý přijímač pro týž rozsah.
V podstatě šlo o jednoduchý audion se zapojením a konstrukcí přizpůsobenými pro VKV rozsah, který po rozkmitání zpětnou vazbou sloužil i jako zkušební generátor.
Zvláštností konstrukce bylo ladění otočnou cívkou, "rolšpulkou". Důvodem bylo snadnější dosažení velkého ladicího rozsahu 42 až 140MHz. Přídavným kondenzátorem bylo možné ještě ladění posunout na 18 - 45MHz.
Časopis Elektronik, 2/1950
Další jednoduchý audionový VKV přijímač byl uveřejněn o dva měsíce později:
Československý rozhlas začal 15. března pravidelně vysílat stanicí s kmitočtovým modulováním, na vlně 3,35m, 89,5MC/s, výkon 250W, a to denně v 17.00 až 20.00, pořad Prahy. Naši amatéři mají tím dvojí znamenitou příležitost. Předně mohou znovu prožít pocity skoro tak kouzelné, jako když před čtvrt stoletím zkoušeli po prvé krystalkou příjem tehdy vzácných rozhlasových stanic. Něboť pokusy s kmitočtem skoro 100MC/s jsou pro velkou většinu z nich oborem novým a nezvyklým. Za druhé mohou soustavným pozorováním tohoto nového vysílání a podáváním písemných, dobře doložených zpráv o poslechu na adresu Čs rozhlasu prokázat služby skoro tak cenné, jako právě jen amatéři už několikrát byli s to. Mohou si totiž vyrobit za jeden večer s nepatrným nákladem přístroj, který umožní příjem FM. Jeho hlavní předností jsou nepatrné poruchy a mnohem větší šířka přenášeného tónového pásma, než jakou má běžný rozhlas.
Opět se jednalo o audion s klasickou zpětnou vazbou. Předpokládalo se pevné naladění na pražskou stanici, doplněné o jemné doladění stínicím kotoučkem u cívky. FM signál byl tedy detekován nejjednodušším možným způsobem, na boku rezonanční křivky.
V článku je příjem zhodnocen následovně:
Sami jsme adaptor zkoušeli od prvního dne zahájení pravidelného vysílání fm vysílače, které je nicméně označováno jako pokusné. Okolnost, že jsme mohli jako jedni z prvních informovat čs. rozhlas o příjmu vynesla nám navzájem zprávy od vysílače co do jakosti pořadů a potíží, které se vyskytly. Tak jsme mohli od začátku dosti přesně odlišit závady, které se vyskytly u nás, od úchylek vysílače, a nejedním svědkem bychom mohli potvrdit, že tak prostičký přijímač, jako je popsaný adaptor, dává ve spojení s dobrým zesilovačem a výškovým reproduktorem přednes bohatý ve výškách, jaký snad většina posluchačů ještě neslyšela.
Časopis Elektronik, 4/1950
Jako byl adaptor pro příjem kmitočtové modulace, popsaný v dubnovém čísle, představitelem nejjednoduššího aparátu pro tento u nás nový způsob rozhlasového přenosu, tak následující popis pojednává o přístroji, který můžeme označit jako nejvyšší stupeň fm přijímačů. Jeho dvanáct vesměs speciálních a dosti drahých elektronek, jichž zatím může být využito k příjmu jediného, po tónové stránce zcela běžného pořadu, bude patrně závažnou překážkou aby se obdoby popisovaného superhetu ve větším počtu vyskytly mezi našimi čtenáři.
Pro příjem na metrových vlnách a i fm vypracoval a popsal L.A. Hazeltine jednoduchý přístroj pod názvem "fremodyn". Přístroj sdružuje některé přednosti superhetu s neobyčejnou citlivostí superreakčního audionu, aniž má jeho největší nevýhodu, rušení sousedních posluchačů superreakčním vyzařováním. Nevýhody superreakce, totiž mírné skreslení nelineárností charakteristiky a zbytek superreakčního šumu v přednesu, jsou bohatě vyváženy jednoduchostí přístroje, který má jen dvě elektronky.
Princip Fremodynu bude dnes už málo známý, zaslouží si proto alespoň informativní popis:
Elektronka V2 pracuje jako oscilátor, oscilační obvod L3/C3 je laděný o mezifrekvenční kmitočet níže. Signál z oscilátoru je přiveden na první mřížku elektronky V1 přes malý kondenzátor Cv, společně se signálem z antény. Laděný obvod L1/C1 je nastaven na kmitočet přijímaného signálu. Elektronka V1 pracuje jako směšovač a zároveň jako superregenerační detektor na mezifrekvenčním kmitočtu, daném laděným obvodem v anodě L2/C2/C2´. Zde byl použit kmitočet 21,75MHz, někdy se použival kmitočet okolo 27MHz. Vyzařování superregenerace do antény je tak velmi malé.
Náš vzorek je přizpůsoben pro použití běžných elektronek a dovoluje nejenom přijímat pražskou kmitočtovou modulaci na 3,35m, ale i ostatní pásma metrových vln s modulací kmitočtovou a amplitudovou.
Posledním přijímačem, uveřejněným v časopise Elektronik v říjnu 1951 je holandská konstrukce jednoduchého superhetu pro FM. Nešlo o podrobný návod, spíš jen informativní popis se schématem (ve kterém je při letmém pohledu minimálně jedna zásadní chyba):
Vstupní díl byl s tehdy běžnou elektronkou ECH21, dále následoval jediný mf stupneň s EF50 s mezifrekvenčním kmitočem okolo 20MHz. Zajímavostí byl omezovač, fázový detektor a nf předzesilovač s AK2 v zapojení nazvaném "phasitron". Konstrukce ve výsledku neměla být dražší a složitější proti běžnému AM přijímači.
K článku byla v úvodu úvaha o budoucnosti FM rozhlasu v Evropě:
"Vývoj rozhlasu s kmitočtovou modulací je v Evropě brzděn hlavně tím, že fm přijímače jsou drahé a komplikované. Proto má doposud v Evropě pravidelné vysílání pouze SSSR a pravidelné pokusné vysílání Anglie.
Fm rozhlas právě tak jako am rozhlasové stanice jsou v Americe soukromými podniky, vydržovanými rozhlasovou reklamou. Proto je většina fm i am stanic soustředěna ve větších městech a určena jen pro městský okruh posluchačů. Stanice mohou být a také jsou poměrně malého výkonu (am mezi 500W a 10kW a fm mezi 250W a 5kW), ale v určitém okruhu pracuje na pásmu řada konkurenčních stanic. To má několik důsledků pro stavbu přijímačů. Anteny musí být všesměrové, s širokým kmitočtovým rozsahem a tedy i s menším výkonem, takže přijímače musí mít dostatečnou citlivost a selektivitu, také se zřetelem na množství stanic na pásmu. Proto americké modely fm přijímačů mají 8 až 13 elektronek, jsou poměrně drahé a pro Evropu nevhodné.
V Evropě je většinou rozhlasové vysílání státním monopolem. Konkurenční boj mezi stanicemi neexistuje a stát se snaží, aby stavbou mohutných vysílačů s velkým dosahem zajistil příjem pro veškeré obyvatelstvo. Tímto směrem se asi bude ubírat i fm vysílání, jak ukazuje příklad SSSR a předběžné úvahy v Britannii. Evropský posluchač bude většinou v dosahu jedné silné fm stanice nebo v pozdější době ve větších městských centrech v dosahu dvou stanic, umístěných v pásmu daleko od sebe, aby byla zmenšena možnost rušení. Evropské příjímače budou moci proto použít vysoce účinných laděných směrových anten, jejichž zisk a selektivita umožní stavět méně citlivé přijímače s menšími nároky na potlačení signálů mimo přijímaný kmitočet. Protože přijímač bude určen jen pro jednu nebo dvě stanice, nemusí mít souvislé ladění, čímž odpadne další drahá součást amerických přístrojů. Na tomto základě byl v Holandsku vypracován fm přijímač, který není složitější než běžný superhet."
Časopis Elektronik, 10/1951
V apríli dokončili v bratislavskej Tesle prípravné práce so započatím sériovej výroby nového rozhlasového prijímača nejmodernejšej koncepcie "KVARTETO". Tento prijímač je našim prvým, ktorý okrem bežných pásiem bude mať tiž rozsah VKV pre príjem kvitočtove modulovaných rozhlasových vysielačov v pásme 86 až 100MHz.
"KVARTETO" bude mať tieto vlnové rozsahy s tlačidlovou volbou: dlhé vlny 2000-1000m (145-300kHz), stredné vlny I. 320-190m (0,908-1,62MHz), stredné vlny II. 590-320m (510-940kHz), krátke vlny I. 24-13m (12,3-24MHz), krátke vlny II. 55-26m (5,7-12,5MHz) a VKV rozsah 3,48-3,00m, t.j. 86-100MHz.
Prijímač je vybavený regulátorom hlasitosti, plynule regulovatelnou tónovou clonou, prípojkou pre gramofon, oddeleným ladením VKV rozsahu a ferritovou anténou s nastavitelným smerovaním. Miesto obvyklej usmerňovacej elektrónky je použitý selénový usmerňovač v Graetzovom zapojení.
Jednotlivé stupne prijímača sú osadené týmito elektrónkami: ECC85 vf zosilovač a oscilátor pre VKV, ECH81 smešovač a oscilátor AM časti a súčasně mf zosilovač pre VKV časť, 6F31 mf zosilovač AM časti a súčasne omedzovač VKV časti, 6B32 detektor FM, 6BC32 detektor AM a nf zosilovač, PL82 koncový stupeň a EM80 optický indikátor ladenia. Z celkového počtu 7 eletróniek sú teda iba 3 elektrónky z miniatúrnej série, ostatné sú novalové.
Ako vyplýva z osadenia, je prijímač riešený velmi ´úsporne a účelne. Medzifrekvenčné transformátory sú miniatúrneho prevedenia, všetky cievky v prijímači sú doladované ferritovými jadierkami. Velmi starostlivo je riešená nf časť s ohladom na kvalitnú reprodukciu FM s použitím oválneho reproduktoru.
Citlivosť prijímača na VKV rozsahu je lepšia ako 30uV pri pomere signálu k šumu 20dB, na DV a oboch SV je 60uV a na KV rozsahoch lepšia ako 100uV. Medzifrekvenčný kmitočet pre AM je 468kHz a pre FM je zvolený štandadný kmitočet 10,7MHz. Počet ladených okruhou pri AM je 6+1, pri FM 8+2.
Skrinka prijímača je moderného tvaru, dyhovaná ušlachtilým drevom s vysokým leskom. Gombíky sú tmavšej farby so zlatenou ozdobou, ozvučnica je potiahnutá brokátom svetlejšej farby.
Spotreba prijímača je max. 45W.
B.J.
V ČSR je asi 10 000 přijímačů Stradivari, výrobek RFT závodu Stern Radio Rochlitz, dovezených svého času z NDR. Je to velký superhet tzv. špičkové třídy, s tlačítkovým ovládáním vlnových rozsahů a čtyřmi reproduktory systému 3D ("třírozměrný" pseudoplastický zvuk). Má tři rozprostřená krátkovlnná pásma, kromě středních a dlouhých vln. Navíc má však také VKV pásmo 87 - 100MHz pro vysoce jakostní příjem kmitočtově modulovaných vysílačů. Pro AM se používá 7, pro FM dokonce 9 novalových elektronek, nečítaje magické oko a usměrňovačku. Dvojčinný koncový stupeň dává výkon až 8W při skreslení jen 2,5% s odděleným řízením hlubokých a vysokých tónů, kombinovaným s regulací šíře pásma. Přístroj vyniká dokonalým přednesem, značnou selektivitou (je vybaven preselekčním stupněm) a citlivostí průměrně 10uV. Je to tedy skutečně přijímač na naše poměry mimořádných vlastností.
Bohužel skoro žádný z jeho 10 000 majitelů tohoto přístroje nemůže plně využít. Na VKV se u nás dosud nevysílá, ačkoli je toto pásmo v jiných státech (SSSR, NDR, Rakousko aj.) již dávno používané, ježto kmitočtová modulace poskytuje neobyčejně brilantní a věrný přednes, prostý rušení. U nás jen v blízkosti hranic a ve vysokých polohách lze zachytit FM vysílač Drážďany, Berlín, Vídeň a jiné - na většině ostatní plochy státu není příjem v tomto pásmu dostatečně stálý a silný. A tak několik elektronek v přijímači Stradivari "hoří" nadarmo.
Sláva Nečásek
Časopis Amatérské radio, 6/1958
Dále je popsána úprava přijímače Stradivari pro příjem zvukového doprovodu televizního vysílání na kmitočtech 56,25MHz pro Prahu a Ostravu, 65,75MHz pro Bratislavu. V jednoduché variantě je to injekce silného signálu o kmitočtu okolo 32MHz do antenního vstupu a využití vzniklých směšovacích produktů, ve složitější je to klasické přeladění vstupního dílu.
V této souvislosti mne napadají dvě otázky, na které neznám odpověď a možná ji znají někteří pamětníci nebo znalci naší rozhlasové historie:
1)Ačkoliv bylo naše oficiální VKV FM vysílání na konci 50. let údajně od začátku plánováno v pásmu OIRT 66-74MHz, dovážené přijímače Stradivari byly s tehdejším "západním" pásmem 86 - 100MHz. V NDR se vysílalo v "západním" pásmu a je otázka, zda u první verze přijímače Stradivari vůbec existovala exportní vezze s OIRT normou? Ale i v článku o našem prvním VKV přijímači "Kvarteto" je zmíněno pásmo 86-100MHz. Samozřejmě přichází otázka - proč? Možná to s volbou pásma nebylo do poslední chvíle definitivně rozhodnuto, nebo jedna ruka nevěděla co dělá druhá?
2)Alespoň v časopise Amatérské Radio bylo VKV FM vysílání věnováno naprosté minimum prostoru a pozornosti - přitom šlo o zásadní přelom. Naproti tomu například u televizního vysílání se prostorem nešetřilo. Možná se tehdy VKV vysílání jako příliš zajímavé téma nezdálo, tomu odpovídal i zájem a reakce čtenářů i přispěvatelů, ale stejně mi to přijde trochu zvláštní.Na rozdíl od Radioamatéra před deseti lety se v Amatérském Radiu nevydávaly ani plánky na jednoduché přijímače pro VKV FM rozhlas.
Je samozřejmě otázka, jak by jednoduché domácí přijímače pracovaly a jejich konstrukce byla staviteli bez hlubších zkušeností s VKV technikou zvládnutelná. Zmíněné tovární přijímače záhy doplnily další typy, například Hymnus a Filharmonie.
Stav československého FM vysílání ke konci roku 1962 je v následující tabulce:
(obrázek plantx.gif)
Obrázky FM vysílače a jeho řídicího pultu na Cukráku:
(obrázek vysilac.gif, pult.gif)
