RFT EKD 300

RFT EKD 300 je profesionální přijímač vyráběný okolo roku 1985 v bývalé NDR. Tehdy se prodával přes PZO údajně za 15 000 převoditelných rublů. To bylo 150 000 Kčs, tedy za cenu téměř tří Š 105 nebo dvou žigulíků 2107. Dostupný byl jen pro státní organizace, používal se na kontrolních stanovištích radiokomunikací, na stanovištích profesionálních lodních a leteckých služeb, v tehdy provozované nouzové krátkovlnné komunikační síti Českých drah a samozřejmě i v různých "zvláštních" službách. Mezi posluchače se dostal až v devadesátých letech, kdy se "ékádéčka" z profesionálních služeb vyřazovaly.

Přijímače EKD 300 a EKD 500 na kontrolních pracovištích tehdejší Správy radiokomunikací a Inspektorátu radiokomunikací.
Obrázky jsou z článků v časopisu Amatérské rádio A-7/89 a B-4/92

Předchůdcem byl EKD 100, prakticky stejný pokud jde o signálovou část, ale místo displeje, klávesnice a ladicího knoflíku měl jen palcové přepínače. Hodí se tedy spíš k trvalejšímu sledování jednoho kmitočtu. Následovník EKD 500 má ještě kvalitnější MF filtry a propracovanou digitální část s předvolbami, volbou kroku ladění, skenování, ale bohužel dost nepřehledné ovládání. Bez návodu nebo zaškolení někým znalým s ním nelze pracovat. Navíc ladicí knoflík s optickým snímáním nahradila mechanická "řehtačka". Proto mě "pětistovka" nijak nenadchla.
Podrobný technický popis, návod k použití a návody na opravu některých závad jsou ke stažení na stránkách radioklubu "Barbora", OK1OWA Solvayovy lomy v tomto odkazu

Přestože jde o rádio profesionální, s kvalitním mechanickým i řemeslným provedením, je poplatné své době. Je poměrně složité, a navíc osazené v družné pospolitosti součástkami původem nejen z NDR, ale i Československa, Polska a Sovětského svazu. I když údajně byly pečlivě vybírané, testované a před montáží zahořené, závady se "ékádéčku" rozhodně nevyhýbají. Kupodivu to nebyla žádná ze závad z předchozího odkazu, ale na mě si vymyslelo dva extra špeky.
Prvním problémem byla nefunkčnost nad 10 MHz, kde rádio občas vynechalo, později nefungovalo vůbec. Postupně jsem se dostal až k prvnímu oscilátoru, který vlastně obsahuje dva samostatné oscilátory se třemi rozsahy. Více na schématu:

Problém byl v jednom ze čtyř tranzistorů (na obrázku vpravo nahoře), které podle signálů z řídící logiky spínají napájení pro oscilátory. Po výměně za nový zase vše fungovalo normálně.
Později jednou začalo rádio vrčet, poblikávat displej a z rádia se ozývalo drnčení relé. Zdroj je poměrně komplikovaný, má automatické přepínání ze síťového na bateriové napájení. To zajišťují relé, které při napájení ze sítě přitáhnou, při výpadku sítě odpadnou a pokud je připojeno napájení z baterií, přepnou na tranzistorový transvertor. Schéma zdroje je zde:

Po chvíli vrčení zmizelo, rádio normálně hrálo, ale po pár dalších zapnutích zavrčelo naposled a definitivně zdechlo. Naštěstí byl problém jen v cívkách relé, které se obě přerušily. Přepojil jsem tedy napájení natvrdo na síť, až na vypínač na panelu vše normálně fungovalo, tak jsem dál problém neřešil.
Několik let tak zůstalo, časem jsem ale sehnal podobná relé z bývalé NDR s cívkami na 40V a navíc vyvstala potřeba občasného bateriového napájení. Rozebral jsem zdroj, relé opravil výměnou cívek z nových relé, vše složil, ale problém se ukázal jako složitější - zase vrčení. Přerušené cívky tedy nebyly příčinou, ale následkem. Jeden z kontaktů relé silně jiskřil, zkusil jsem je tedy očistit a najustovat. Potom už rádio hrálo normálně, ale relé stále ještě mírně vrčely. V obavě, aby náhodně sehnané nové cívky taky neodešly, jsem začal hledat kde soudruzi z NDR udělali chybu. Celý problém měl totiž trochu hlubší kořen. Relé jsou v sérii a napájí se síťovým napětím přes usměrňovač. V EKD 100 byl klasický můstek, zapojovaný na 120V přímo a na 220V přes srážecí odpor. U třístovky chtěli konstruktéři ušetřit, tedy zkusili 120V přímo přes můstek, na 220V prostě jednu větev můstku vyřadit a napájet relé jednopulsně usměrněným proudem. To se klasickým stejnosměrným relé moc nelíbilo. Do série s cívkami relé jsem stejně musel přidat odpor, abych snížil napájení na přijatelných 90 V, za odporem jsem zkoušel filtrovat. To sice pomohlo, ale napětí na cívkách opět vyletělo nahoru a cívky mohutně hřály. Tudy cesta nevedla.
Konečná podoba je na následujících obrázcích:

Usměrňovač jsem přepojil nastálo na můstek, s přidaným předřadným odporem (tuším 1k2 nebo 2k2, už si přesně nepamatuji, nutno vyzkoušet podle relé) pro 120V a napájení z 220V má navíc kondenzátor 0,22 mikroF pro síťové napětí, který přebytečné napětí srazí. Úprava je nedestruktivní, stačilo přilepit proužek cuprexcartu s pár čtverečky mědi na původní desku jako místo pro zapojení přidaných součástek a přeletovat pár drátů, viz obrázky. Ékádéčko hraje ze sítě i z baterky, relé nevrčí, vypadá to nadějně.
Dodneška mi ale nejde do hlavy, kde byl prapůvodní problém. Mají snad původní relé nějakou konstrukční úpravu - zkratové vinutí nebo něco podobného, aby při jednocestném usměrnění nevrčely a ta "odešla"? Jestli s tím někdo má zkušenosti, uvítám vysvětlení.

Na posledním obrázku je EKDčko s opět funkčním bateriovým napájením, na portejblovém výjezdu.