V příslušenství vojenských radiostanic řady Astra R105,R108, R109 jsou drátové antény používané jako směrová anténa. V návodu jsou nakreslené v provedení vodorovné přízemní antény a šikmého paprsku, podle následujícího obrázku:
Radiostanice R105d pracuje v rozsahu 36 až 46MHz, to odpovídá délce vlny 8,33 až 6,5 m. Drátová anténa je dlouhá 40 metrů, což přibližně odpovídá pěti vlnovým délkám. S výkonem do antény mírně přes 1W je udávaný dosah s prodloženou svazkovou anténou délky 2,7 m a třemi čtvrtvlnnými protiváhami, odpovídající plnorozměrové čtvrtvlnné anténě okolo 8 km. S dlouhodrátovou anténou 1m nad zemí podle obrázku a) je přitom dosah až 15 km a při zvášené drátové anténě podle obrázku g), kdy je u stanice anténa zavěšena do výšky 5-6 m a svažuje se k zemi směrem k protistanici, dokonce 25 km.
I u modernějších radiostanic RF10 jsou v příslušenství drátové antény. Stejně jako u starších Aster je zde dlouhodrátová anténa a dále navíc závěsná všesměrová anténa.
U těchto stanic má dlouhodrátová anténa 32m, opět přibližně odpovídá pěti vlnovým délkám. Nízká dlouhodrátová anténa má přesně stejné provedení jako u Aster, zvýšená anténa je ve tvaru polorhombické antény uprostřed vytažené do výšky okolo 8m, dosah s touto anténou je až 20 km. Pokud není k dispozici závěs vysoký alespoň 4m, doporučuje se postavit vodorovnou přízemní anténu s dosahem 10 až 15 km.
Dosahy udávané s dlouhodrátovými anténami vypadají velmi lákavě a odpovídají zhruba použití klasické tříprvkové směrovky nebo antény typu HB9CV. Proto samozřejmě došlo na vyzkoušení funkce těchto antén na CB pásmu v praxi.
Starší stanice řady "Astra" mají anténní výstup s laděním, které je možné přizpůsobit přímo vysokoimpedanční drátové anténě. RF10 mají standardní impedanci 50 Ohmů a proto se pro připojení používal transformátor s převodem 1:3, odpovídající převodu impedancí 1:9. Měl jsem k dispozici mírně opotřebenou originální anténu z příslušenství RF10. Anténa se skládá ze samotného anténního lanka dlouhého 32m a nějaké drobné k tomu, zátěžového odporu 470 Ohmů v krytu a třemi čtvrtvlnnými radiálami o délce 1,8m na konci. Konec antény u radiostanice je opatřen zmíněným anténním transformátorkem se zdířkou pro anténní lanko, konektorem BNC pro připojení stanice a zdířkou pro druhou sadu čtvrtvlnných protivah. Přepočítáním podle rozdílu vlnové délky jsem došel k prodloužení samotné antény na 55m a radiálů protivah na 2,75m. Zátěžový odpor a originální zdířky k transformátorku jsem použil z původní antény. Anténní transformátorek má dostatečný rozsah sahající až ke 20 MHz, kmitočty CB pásma ještě bez problémů přenese.
Místo původního lanka jsem použil obyčejné černé elektroinstalační lanko CYH o průřezu 1,5mm2. Protože vodiče zbylo dost, nakonec jsem ještě zbytkem stejného lanka nastavil původní anténu o metr, aby její délka odpovídala třem vlnovým délkám a opatřil také prodlouženými radiály.
A vzhůru do terénu. K testování jsem zneužil rozhlednu na Anenském vrchu v Orlických horách, mezi Rokytnicí v O.h. a Orlickým Záhořím (JO80GF, 992m + 12m) Konstrukce je dřevěnná s ocelovým centrálním sloupem, schodištěm a některými dalšími prvky. První zkouška proběhla s kratší anténou, nataženou z plošiny rozhledny západním směrem v podobě šikmého paprsku.
Radiály na konci byly rozprostřené po zemi, radiály u anténního transformátoru jsem zamotal do kovové konstrukce na ochozu:
Prvním překvapením bylo zjištěné PSV - 1,0 v celém rozsahu. První spojení byly na stanice vysílající z kopců na moravsko - slovenském pomezí. Sice jsem se dovolal, ale reporty byly asi o 5S slabší než na dipól zavěšený jižním směrem. Což je v pořádku, protože tímto směrem má mít anténa minimum. Reporty ze směrů kterým měla anténa "táhnout" byly slabší asi o 1S. V tomto provedení se tedy nepotvrdil žádný "zázračný" zisk, ale směrové účinky ano. Proti klasické CB anténě také drátovka nachytá víc krátkovlnných stanic, které u ručního Dragona mírně prolézaly do signálu a často mírně, ale znatelně snižovaly čitelnost. Anténa byla i citelně citlivější na dálkové signály přicházející odrazem od ionosféry.
Druhý pokus byl s anténou 55m, nataženou přes zábradlí ochozu také západním směrem v podobě polorhombické antény.
Konec antény opět v trávě, začátek na druhé straně od rozhledny, k anténnímu transformátorku byl napojen asi desetimetrový kabel a Allamat 295.
Prvním postřehem byl tentokrát rozdíl mezi originálním světle zeleným lankem, které i v porostu doslova svítí a obyčejným černým lankem o které se v trávě a křoví spíš přerazíte než aby jste si ho všimli. Zde možná soudruzi generálové kdysi cosi nedomysleli, je to poučení pro dnešek, pokud by bylo potřeba nenápadně táhnout přízemní anténu nebo vedení pro polní telefon. Jako kontrolní srovnávací stanice posloužil kolegův Albrecht s pětiosminou na stožárku. Výsledek byl podobný jako v předchozím případě, stanice mimo hlavní lalok byly potlačeny o několik S, ale ještě se na ně dalo dovolat. Stanice v hlavním laloku udávaly signál vesměs stejný nebo o 1S slabší než z pětiosminy. Allamatka tentokrát na krátkovlnný "brajgl" netrpěla.
Otázkou je, jak se na funkci polorhombické antény projevila kovová konstrukce rozhledny. K vyzkoušení na nějaké celodřevěnné někdy v budoucnu snad dojde. Prozatím se nepotvrdil žádný výjimečný zisk, reporty byly v nejlepším případě stejné jako na klasickou anténu.
Dále se u vojenských radiostanic používala i přízemní drátová anténa. Následující obrázek je z návodu k RF10:
Tuto anténu jsem zkoušel při Rozhlednách 2013 se záložní stanicí SY101. Použil jsem 55m dlouhý drát vždy se třemi čtvrtvlnnými radiálami na začátku a konci, se stejným vojenským transformátorem jako u polorhombické antény. Anténa byla natažená "jak se dalo", tedy přes keře v různé výšce a navíc dvakrát zalomená, možná neměla optimální vlastnosti, především směrovost musela být zhoršená - ale nakonec šlo o typické "polní" podmínky, kdy není čas lámat si hlavu a ztrácet čas , HI. Účinnost pro vysílání byla slabší než u polorhombické antény, protistanice v účinném směru dávaly reporty zhruba o 2S slabší než na dipól. Zajímavé je, že na příjem byly slyšet všechny stanice ze stejného směru slyšitelné i na dipól, asi díky výborné citlivosti ručky. Stanice mimo vyzařovací lalok nás na tuto anténu neslyšely a ani u nás nebyly většinou slyšitelné. Tato přízemní anténa může být zajímavou alternativou pro omezení nežádoucích rušivých stanic mimo požadovaný směr - stačí natáhnout drátovou anténu přes keře nebo podobný porost požadovaným směrem a připojit ke druhé stanici.
Pro armádní použití byla zřejmě hlavní výhodou směrovost - jednosměrný poměrně úzký lalok zaručoval dobré spojení v požadovaném směru a potlačení nežádoucích. Pro všesměrovou komunikaci měli vojáci dlouhé prutovky a půlvlnnou závěsku. Rozhodovala i snadná instalace a nenápadnost - představa že za války někdo bude skládat a ladit něco jako CB anténu a poté ji vystrčí nad stromy je dost šílená. A co z toho se může využít pro CB? Směrovost se může hodit pro vysílání, ale především pro příjem na rozhledně např. v pohraničí, kdy je často žádoucí omezit příjem ze zahraničí nebo odsměrovat nežádoucího "gumáka" . Další výhodou je snadná instalace - stačí uvázat na ochoz, spustit, natáhnou požadovaným směrem a hotovo. Není třeba kontrolovat PSV, dolaďovat, anténa je okamžitě připravena k provozu. Třicetimetrovou drátovku na rozdíl od klasické pětiosminy smotáte do kapsy, do druhé dáte ručku a můžete vyrazit k nejbliší rozhledně....