Článek byl původně publikován na zrušeném blogu v březnu 2019
Delta sto tři, delta sto tři, já delta sto, příjem....... Néééé, nebudu zde vytahovat televizní "modré porno".
Jedná se o jeden z posledních výrobků pardubické Tesly z oboru spotřební elektroniky, kompletním označením - stolní radiomagnetofon Delta K103 Tesla ANP471.
Vyráběn byl pravděpodobně v roce 1991, údajně v poměrně malém počtu asi dvou tisíc kusů. Proto je málo známý a dnes poměrně vzácný. Někdy se ale stane něco jako zázrak a když se na internetovém inzertním portálu objevila nabídka na prodej dokonce tří těchto přístrojů za rozumnou cenu, navíc asi hodinu cesty od mého bydliště, bylo rozhodnuto a druhý den byla jedna z nabízených Delt doma. Na dalším obrázku je Delta s odmontovaným horním krytem:
Radiomagnetofon byl vyvíjen údajně ještě před rokem 1989 a tomu odpovídá i použitá součástková základna. Rozhlasová část obsahuje pouze rozsahy VKV CCIR a OIRT, samotný tuner je ale velmi kvalitně provedený. Obsahuje dva vstupní tranzistory samostatné pro každé pásmo. Vysokofrekvenční část je navíc kompletně a dokonale zaplechovaná do stínicích krytů. Pokud tedy někdo udává jako důkaz kvality v inzerátu nějakého tuneru že "hraje i bez antény", zde se vám to určitě nestane. Ladění rozhlasové části je přes tehdejší novinku - napěťovou syntézu s obvodem MHB193. Naladěné stanice je možno uložit do deseti předvoleb - použitý IO jich ale umí až 16. Přijímaný kmitočet je zobrazen digitální stupnicí, která je nejslabším a nejproblematičtějším místem jinak vydařeného přístroje, a tak se k ní ještě vrátím.
Nízkofrekvenční zesilovač je na bázi obvodů A2030D, východoněmeckých kopií TDAček, ale subjektivně se mi zdá jako lepší než u přeloučské věže SM580/550 a o třídu lepší než Solo (proti kterému navíc nešumí). Udávaný výstupní výkon je 10W sinus, 15W hudebních. Vpravo je kazetová mechanika, shodná s přenosným Condorem a s podobným elektronickým ovládáním. Údajně už ale používá kvalitnější motorky než byly polské u Condora. Na dalším obrázku je detail zadní strany mechaniky magnetofonu:
Magnetofon má jen jednu funkční nevýhodu - absenci automatického řízení záznamové úrovně. Ta se ale pro kvalitní nahrávky stejně většinou nepoužívá. Záznamová i reprodukční úroveň signálu magnetofonu je indikována bargrafem s 2x6 diodami, což mi přijde zbytečně hrubé - použitý IO umí až 12 diod. Pravý bargraf při příjmu rozhlasu zároveň slouží jako indikátor síly signálu. Magnetofon obsahuje i vypínatelný omezovač šumu s IO MA151, nejde ale o klasický systém Dolby (ten má v licencovaném provedení pouze SM260/261), spíš o kopii systému DNL pracující pouze při reprodukci. Na dalším obrázku je pohled na odkrytovaný přístroj zespodu:
Zajímavý je plošný spoj koncového stupně, návrh spojů a rozložení součástek je vzorem pro konstrukci koncového stupně s TDAčky tak, aby zesilovač byl stabilní, bez brumů a nežádoucích vazeb. A ještě pohled na zadní stěnu, což je navíc jediné místo, kde se oficiálně dozvíte, že Delta je výrobkem Tesly:
Dovezený přístroj byl v dobrém vzhledovém stavu, kompletní a v zásadě i funkční. Prvním viditelným nedostatkem byly trochu hnutá dvířka kazetové mechaniky i přední panel, zdá se že tato Delta v minulosti buď spadla na pravou stranu nebo schytala nějakou ránu. Navíc byly i poškozené západky předního panelu, ale to se vše podařilo opravit a z nejhoršího srovnat. Mechanika magnetofonu byla v pořádku a tak jediný servisní zásah nakonec byl pár kapek oleje do ložisek hřídelek.
A nyní k digitální stupnici. Ta je nejkontroverznější a nejméně povedenou částí celého přístroje.
Že je zbytečně velká a složitá, poskládaná z logických obvodů CMOS, to by u stolního síťového přístroje zase tak zásadně nevadilo. Zkrátka na přelomu osmdesátek a devadesátek nebylo u nás nic jiného k dispozici. Bohužel její konstruktér se snažil ušetřit na nepravém místě a časová základna není řízena krystalem, ale pouze RC oscilátorem se známým časovačem 555. Následkem je nestabilní údaj stupnice, větší přesnost než +- 100kHz nemůžete očekávat a navíc se údaj posouvá i s teplotou, dobou zapnutí a stárnutím přístroje. U této Delty se tak při naladění na R. Beat s kmitočtem 107.6MHz zobrazil údaj 108.5! Naštěstí to ale není žádný vážný problém a po odkrytování horní stěny lze údaj stupnice snadno dostavit trimrem pod otvorem na horním krytu stupnice. Jak už jsem ale zmínil - s nějakou absolutní přesností, běžnou u přístrojů s kmitočtovou syntézou, nelze počítat.
Poslední drobností ještě byla prasklá podsvětlovací žárovka, přístupná po demontáži předního panelu. Je to běžně dostupná "bezpaticová" žárovka 12V 1.2W do kontrolek a podsvícení u aut.
Poté už jsem Deltu opět smontoval a zařadil do běžné služby :-)
Na nějaké podrobnější hodnocení je zatím příliš brzy. Přece jen už je to téměř třicet let starý stroj a má svoje "mouchy". Po přehrání jedné kazety začal magnetofon samovolně vypínat a navíjecímu trnu se nějak nechce už ani naprázdno - něco se děje kolem navíjecí spojky. Digitální stupnice už stačila odcestovat ze 107.6 na 107,4 :-) Takže - v současné době na Deltu hraju, ale jde o to aby se projevilo vše co ještě není úplně v pořádku a ještě jednou (?) do ní budu muset vlézt. Obecně - jedná se o první a asi i poslední přístroj, kde se v Tesle objevila digitální stupnice a ladění když už ne kmitočtovou, tak alespoň napěťovou syntézou. Konstruktéři se pokusili o radiomagnetofon funkčně i vzhledově odpovídající západním standardům. Dohnat se je bohužel ale úplně nepodařilo, i když to byl velký pokrok - například i v porovnání s přeloučskou věží SM550, která měla tuner bez předvoleb, laděný kondenzátorem přes knoflík. Zajímavé je i to, že až na nálepky na zadní stěně se ani nedozvíte, že výrobcem je Tesla. Bohužel, přes nesporný technický pokrok proti jiným výrobkům z Tesly a možná i relativně příznivou cenu 4600Kčs Delta komerční úspěch neměla.
Třicáté výročí sametové revoluce je téma, které nelze nezmínit v souvislosti se spotřební elektronikou. Jestli za tu dobu proběhla skutečná revoluce, bylo to právě v sortimentu i cenách spotřební elektroniky. Takto vypadala nabídka (radio)magnetofonů před třiceti lety:
Vlevo je radiomagnetofon KM350 za 3900,-Kčs, vedle vidíme "walkman" tuším KM340 za 1650,-, vzadu dodnes ceněného Condora za 4170,-Kčs.
Jediné, co z toho bylo prodejné byl ten Condor. Pašované walkmany z Číny se tehdy běžně prodávaly tak za šest stovek, monofonní radiomagnetofon za 1500,- , stereo "jezevčík" za tři tisíce. Přeloučská "věž" SM580 stála asi sedm tisíc, stolní HiFi kazeťák SM260 pět a půl, bratislavský (údajně) Hifi receiver T820 asi osm tisíc, slušný gramofon z Přelouče kolem 2 -3000,-. Malá nebo ruská barevná televize stála kolem deseti tisíc, černobílá kolem pěti, barevné velké Oravy mezi 15 - 20 000,- Kčs podle velikosti obrazovky a výbavy (dálkové ovládání, teletext nebo SCART měly jen lépe vybavené typy), video asi dvacet tisíc, satelitní souprava kolem pětadvaceti.....
Na dnešní výplaty a kupní sílu si to směle vynásobte deseti. To byly pálky, co?????
Zpět k radiomagnetofonu "Delta" z bývalé tesly Pardubice. Na dnešní poměry by cena byla naprosto nesmyslná, ale v tehdejších souvislostech to alespoň zkraje nevypadalo vůbec špatně. Když si vezmete, že celkem malý radiomagnetofon KM350 stál 3900,- a zde za 4600,- dostanete stolní přístroj s parametry blížícími se HiFi a s do té doby u nás nevídaným elektronickým laděním a digitální stupnicí.... Ovšem masivní dovoz relativně levných, i když ne vždy kvalitních výrobků ze západu a spíš ještě z Asie v kombinaci se stoupajícími platy znamenal jediné - krach prakticky všech výrobců spotřební elektroniky v Česku i na Slovensku. Ještě zhruba celá devadesátá léta dokázala přežít jen výroba televizorů na Oravě.
Pro továrny Tesla to znamenalo konec výroby a sklady plné nevyužitelných součástí a komponentů z nedokončené výroby. Stejný osud stihl i Deltu a osazené desky se v roce 1995 objevily ve výprodeji.
Hliníkovou Almes skříň jsem snížil a zúžil na standardní šířku 43cm, opatřil předním panelem a desky z Delty do ní vestavěl. Vzadu vlevo je vlastní tuner, vlevo vpředu digitální stupnice, vpravo deska se syntézou MHB193 a vzadu zdroj, který jsem si musel dostavět, protože originální nebyl v nabídce. To ovšem byl ten nejmenší problém. Proti Deltě je zde ještě vlevo vzadu nad deskou tuneru navíc analogový ukazatel vyladění, tehdy známý jako "tunoskop". Pro indikátor síly signálu jsem proti originálu využil dvanáct ledek.
Ještě jeden pohled zezadu. Časem přibyla ještě přípojka pro přídavný RDS dekodér, přepínací mezifrekvenční filtry se šířkami 230 - 150 - 110kHz a venkovní trimr pro jemnou korekci digitální stupnice. Na polovinu devadesátých let dokonalý přístroj :-) Ovšem myslím že to byla labutí píseň českého rádiového a HiFi bastlení. Záhy ceny elektronických výrobků a komponentů klesly natolik, že v kombinaci se stoupající technickou náročností, složitostí a kvalitou se to prostě nikomu nevyplatilo.
A představte si, že tento tuner občas používám dodnes. Zde se sešel s originální Deltou, díky možnosti užších filtrů hlavně jako doplněk pro poslech vzdálenějších stanic.
