Článek z časopisu Československý radiosvět, číslo 12, ročník 1927
Za dosavadního stavu jest v Československu činno pět rozhlasových stanic. V prvé řadě jest to vysílač strašnický, pracující dle udání pěti kilowatty antenní energie, dalším jest vysílač brněnský s dvěma a půl kW v anteně, a posléze bratislavská stanice s energií asi půl kilowattu. Jmenované tři vysílače používají normálních rozhlasových vln, pod kterýmžto pojmem rozumíme pásmo 200 až 600 metrů. Na vlnách delších pracuje výpomocná stanice kbelská (asi 1100 m) hlásící se podobně jako strašnická slovy: "Haló - Praha" a vysílač v Košicích na Slovensku pracující na vlně asi 1800 metrů. Vysílací energie posledních dvou stanic nebývá spolehlivě udávána a nebude asi valná, vzhledem k malému donosu těchto stanic a soudě dle posudků lidí snažících se zmíněné stanice vyhledati v místech poněkud odlehlých. Co do síly, při poslechu jednotlivých stanic možno jmenovati v prvé řadě vysílač strašnický a za ním čestně brněnský. Bratislavský vysílač má vlnu dosti nevhodně vřazenu mezi několik interferujících stanic, takže běžný posluchač v Čechách bratislavského vysílání přímou cestou nezná. Jest potřeba velkého enthusiasmu, chceme-li jakýsi "radio-guláš", který i při nejpečlivějším ladění a při použití dokonalých a selektivních přijímačů vylézá na vlně 300 m z našeho tlampače, prohlásiti za representaci Slovenska. Jak sami bratislavští tvrdí, jest prý mnohem výhodnější v samotném městě si na krystal vyladiti silnější Vídeň. Zatím máme slíbeny pro Bratislavu a pro Košice vysílače silnějších výkonů. Československo má býti v budoucnu zastupováno též projektovaným vysilačem v Moravské Ostravě. Dofejme, že všechny plány se do jara uskuteční na posílenou jarní sezony, která se vždy vyznačuje upadajícím zájmem o rozhlas.
Kdežto brněnský vysílač jest vždy charakterisován čistým přednesem, nelze to vždy a všude tvrditi o vysílači strašnickém. Pamatujete se snad dobře a snad mnohý měl sám příležitost posouditi oprávněnost stesků na určité skreslování přednesu, zejména ve večerních hodinách. Snad technické vedení Radiojournalu pražského samo nevěří těmto stížnostem, když občas jako odpověď uveřejní dopis z některého koutu Evropy neb Afriky, kde si někdo pochvaluje, že uprostřed šramotu statické elektřiny slyšel "čistě" Prahu. Naším úmyslem není mentorování, ale prosté konstatování faktu, že strašnické vysílání pravidlem zkreslováno jest, nasloucháme-li mu ve vzdálenosti větší než 80-100 km. Chybí nám ovšem bohatý materiál, kterým jistě disponuje Radiojournal, abychom mohli činiti určité závěry k tomu, do jaké míry jsou působeny určité závady přímo vysílacím zařízením a jaký podíl jest možno přičítati fysikálním podmínkám, které ovládají příjem po překročení okruhu, ve kterém není třeba bojovati s fadingem. Naše osobní zkušenosti s přijímáním Prahy v různých částech repobliky v místech obydlených i neobydlených poukazují k tomu, že určitou porci zkreslování možno vysvětliti nedosti vyfiltrovanou vlnou. Vybudíte-li kmity přijímače za účelem získání záznějového příjmu, shledáte během přestávky, kdy vlna není modulována ani řečí, ani hudbou, že záznějový tón nezní čistě flétnovitě jako vlny jiných stanic, nechceme-li daleko jíti řekněme jako brněnské. Vlna strašnického vysílače není však rušena pulsací usměrněného proudu (o frekvenci pulsace 300 period) tou měrou jako zvláštním bubláním, které dle našeho mínění jest zaviňováno buď vadou některého z generátorů dodávajících stejnosměrný proud pro anody a náboj mřížek nebo nedostatečnou obsluhou těchto generátorů, k čemuž by nás poukazovalo učiněné pozorování, že některé dny jest vysílání lepší a jindy horší kvality po řečené stránce. Pro důkazy není potřeba choditi s přijímačem na 100 km daleko od vysílače a v samotné Praze lze rozeznat dny vysílání čistšího a dny vysílání rušeného rachotem kolektoru. Naproti tomu jest dobře známo, že mnohem snažší úlohou jest filtrovati proud střídavý o harmonicky probíhající křivce, nežli proud buzený stejnosměrným dynamem, kdy jest nám pracovati s nevypočitatelnými nepravidelnostmi vlivem lamel kolektoru, vlivem míjení se rotorových drážek se statorovými a pod. Pulsující napětí na anodách nebo na mřížkách lamp má za následek nežádoucí modulaci vlny frekvencí, která se nepříznivě utkává s frekvencí akustickou vycházející z atelieru a tím způsobováno zkreslování - nečistý příjem. Podobnou vlastnost měl i první vysílač Lipska před rekonstrukcí. Z tohoto rušení nutno rozeznávati ono huhlání, které může být způsobováno v zalidněných okresích, kde laciné jednolampovky v očekáváni silnějšího příjmu jsou obsluhovány použitím zpětné vazby do té míry, že přijímač osciluje na vlně nepatrně se odlišujíci od vlny přijímané stanice. Nejtragičtější na tom jest to, že že rušitel zpravidla není si vědom svého trestného počínání, neboť vše posuzuje podle svého malého měřítka - nevelkého výkonu jednolampového přijímače a nechceme tvrditi, že jest to akt sociální msty vůči majiteli silnějšího přístroje, který podobné rušení slyší tím větší měrou, čím dokonaleji zesilujícího přístroje používá.
Technický ředitel Radiojournalu p. inž. Svoboda nás ve své brožuře "O vysílači firmy Western Electric Co. 104-A" (nákladem E.S.Č.) seznamuje s přednostmi Alexandersonovy vysílací antény a vypočítává výkon strašnického vysílače na 5,3 kW. Pisatel této stati byl již třikrát návštěvou ve vysílací stanici strašnické při různých vycházkách a měl vždy tu smůlu, že nikdy neviděl na anténním ampérmetru cifru 10,5 Amp, nýbrž 9 Amp, což by dle výpočtů v knize citovaných odpovídalo výkonu 3,9 kW v anténě. Věcí hodnou zmínky jest proměnlivá velikost dekrementu útlumu strašnické vlny. Některého dne jsou posluchači pražští velice spokojeni s vlnou, dá-li se snadno během pražského vysílání bez obtíží vyladiti cizina. Jindy, kdyby se namáhali jak chtěli, nedocílí s tvrdošíjnou interferencí Prahy ničeho - sedí jim neústupně na celé škále ladícího kondensátoru.
Polední a odpolední koncerty z ciziny, nezřídka i vysílání strašnické, jest rušeno interferencí harmonických vln kbelských vysílačů, o čemž jsme se v těchto místech již zmiňovali. Za stávajících okolností se nedá ničeho dělati a a nutno trpělivě poslouchati vídeňské, berlínské, lipské a vratislavské koncerty smíšené se silným pískáním kbelského telegrafu. Tragickým momentem tohoto rušení jest, že neodborný laik velmi často se domnívá, že se jedná o zůmyslné rušení nějakého sousedního amatéra se zpětnou vazbou (zejména ladí-li kbelští, a to dělají nejméně desetkrát za odpoledne) nebo dokonce pokládá tuto interferenci za nedovolené amatérské vysílání, ačkoliv znalost Morseových značek nás ujistí, že jest to známý OKP. Rušení petřínskou stanicí jest naštěstí velmi řídké a bývá to ponejvíce večerní relace s Bělehradem, která asi na pět minut působí vrásky na čele pražského radiofanouška.
Útěchou na tyto stesky jest, že podobné stížnosti nejsou pouze specialitou Československa, ale také zahraničním posluchačům jest dáno okusiti podobných slastí, jak sezná čtenář při prohlížení cizích časopisů.
Zpět