Nová brněnská vysílací stanice

Článek z časopisu Radioamatér, číslo 2 ročník 1926.

V posledních dnech dočkali jsme se na Moravě své vlastní pravé telefonické stanice, která do poslední doby byla nahrazována starou stanicí telegrafní systému Huth, která byla pro telefonický účel již kolikráte rekonstruována. Nová stanice brněnská, jak je jistě známo, je původu anglického, firmy Marconi Wireless Telephon Co. v Londýně. S montáží počalo se v polovině měsíce prosince za vedení inž. Davise.
Přistupme však ihned k celkovému technickému popisu, jež naše čtenáře bude jistě zajímati.

Stanice brněnská, tak jako pražská, je rozdělena na vlastní vysílací stanici, která umístěna jest mimo Brno a na studio na Nové ulici č. 18 v Brně. Studio neboli atelier byl vybudován za vedení inž. Slavíka, o němž v příštích číslech Radiožurnálu přineseme podrobnější zprávu. Ve studiu umístěn je pouze mikrofon a signální telefon, spojující studio s vysílačem. Užívaný mikrofon je známý patentovaný systém "Syrkes", zakládající se na principu magnetisačním. Výhody tohoto systému proti dříve užívanému uhlíkovému jsou značné, poněvadž je schopen sledovati s největší přesností hudební vibrace, dřívějším skreslované. Zachycený hlas mikrofonem mění různě proud, který vchází ve vedlejší místnosti do pětilampového vstupního sesilovače odporového, který slabý proud vzniklý v mikrofonním okruhu zesiluje a vyvádí do telefonní linky (vzdušné) přes 5 km dlouhé, končící ve vysílací stanici v Komárově. Mimo usměrňovače, kerý nabíjí akumulátory pro zesilovač, je zde kontrolní přijímač, který umožňuje operatérovi vyrovnávati diference síly zvuku, vysílaného stanicí. Na konci telefonní linky ve stanici vysílací umístěn je třílampový zesilovač, který vyrovnává ztráty vzniklé v lince.

Nyní přistupme k vlastní stanici, která, jak již bylo řečeno, umístěna jest jižně od Brna na závodišti, t.zv. Ráječku u Komárova. Stožáry jsou železné, 75 m vysoké, na nichž umístěny jsou dvě anteny, o podélné ose severozápadní. První "T" antena je as 60 m dlouhá, tvořená ze 4 drátů od sebe vzdálených 120 cm, se svodem šikmým, tvořeným taktéž ze čtyř rovnoběžných drátů, vedoucím oknem k nové aparatuře. Druhá antena "L" tvořena je dvěma dráty s normálním svodem, jíž se užívá pro vysílání telegrafie a telefonie od 750 m výše.

V prostorném sále budovy umístěna jest vedle staré Huthovy nová Marconiho stanice,

jež skládá se ze sedmi skříní, jejichž funkce jsou následující:
1. Souprava dvou skříní usměrňovače (o 4 lampách á 700 W).
2. Pomocný (malý) oscilátor (1 skříň) o 1 lampě téže výkonnosti.
3. Velký oscilátor (o 2 lampách předcházejících).
4. Dvě skříně modulátoru o 7 lampách á 700 W a jedné menší předmodulační.
5. Automatický rozvaděč stanice.

Nyní pojednejme o celkovém postupu funkce stanice. Třífázovým proudem oslavanským pohání se alternátor o 500 voltech a o 300 periodách v celkové výkonnosti 12 kW,

kterýžto vzniklý proud vede se do olejového transformátoru vzestupného, jímž transformuje se na 11 000 volt proudu třífázového. Transformátor umístěn je vedle usměrňovacích skříní, majících 4 lampy o výkonnosti 700 W, uspořádané zapojením tak, že se využívá obou půlperiod střídavého proudu. Vlákno lamp usměrňovače napájí se tímže proudem z druhého sekunderního vinutí o napětí 12,5 voltu. V druhé skříni umístěn jest spouštěč alternátoru a vypínač anodového proudu stejnosměrného, který rozvádí se k lampám oscilátorů a modulátoru, které napájí.
V třetí skříni umístěn je malý oscilátor s ladící soupravou, který působí jako primerní generátor o magnetické vazbě. Oscilace zde vzniklé vedou se na mřížky velkého oscilátoru o 2 lampách, který vzniklé oscilace malého oscilátoru jen zesiluje a vyvádí pomocí anteny do prostoru.
Poslední 2 skříně tvoří modulátor o 7 lampách dříve již jmenované výkonnosti, zapojené paralelně, mající každá své vlastní mřížkové předpětí. Osmá lampa modulátoru je napájena na mřížce proudem z výstupního zesilovače. Vzniklý anodový proud osmé lampy sleduje vibrace původního mikrofonního proudu a napájí mřížky sedmi modulačních lamp paralelně zapojených. Proud modulátoru o velké intensitě, sledující rytmus hudby nebo řeči, vede se do tlumivky zapojené v hlavním oscilátoru, kde na základě principu konstantního proudu oscilátoru a měnlivého proudu modulátoru se vysokofrekventní proud moduluje a vysílá antenou. Všechny lampy kromě usměrňovacích jsou topeny 11 akumulátory firmy "Pražské akumulátorovky" o vybíjecí intenzitě 200 A. Spotřeba lamp je 117 amper při 12,5 voltech. Akumulátory jsou nabíjeny vlastním agregátem o výkonnosti 6 kW.
Sedmá skříň stanice obsahuje rozvaděč pro automatické zapojování stanice. Jediným vypínačem uvede se automat umístěný ve strojovně v chod, čímž i celá stanice.

O bezpečnostní stránku, tak jako u pražské a všech moderních stanic, bylo dbáno. Při funkci stanice zavrou se automaticky dveře k aparatuře, takže přístup k vodičům za činnosti stanice je nemožný.
Dle prvních pokusů, které se začaly konati 30. ledna, můžeme míti naději na dobrou stanici, jejíž modulace je velice dobrá a silná. Nosnost jistě daleko překoná staré, takže můžeme míti naději na silný vzestup krystalových přijímačů na Moravě.
Stanice brněnská ihned po dohotovení vstopila svou silou mezi první vysílače v Evropě. Již v době pokusného vysílání, které řídil pan inž. Davis, jevil se velký zájem o novou stanici, která tak svojí výkonností posluchače nezklamala. Zprávy, které došly brněnskému "Radiojournalu" z celé Evropy, ba i z Asie a Afriky, svědčí o mohutném dosahu na poměrně malou intensitu antenní. Téměř po celé Moravě a východních Čechách lze pouhým krystalovým přijímačem velmi silně zachycovati brněnský rozhlas. Modulace stanice je výborná, možno říci lepší vídeňské, ba i pražské.

Postavením nového vysílače byl učiněn první krok k rozšíření amatérismu na Moravě i na Slovensku. Druhým takovým krokem je, podle vzoru pražského, zařazení "Národního divadla" v rozhlas, jehož vysílané programy (jednou za čtrnáct dní) budí ve veřejnosti čilý zájem. Podle statistiky ředitelství pošt v Brně vzestoupil počet předplatitelů z 3000 na 7000, což znamená na tak krátký čas velké číslo.
Bylo by si snad ještě přáti, aby činitelé Radiojournalu pochopili hlasy moravských amatérů a program brněnské stanice rozšířili alespoň do té míry, jako je pražský, čímž nejen vnesou do rozhlasu svou povinnost vůči těm, kteří přijímají na pouhý krystal, ale i všem těm ostatním, hlavně zahraničním Čechoslovákům, kteří si jistě raději poslechnou program své národnosti, nežli cizí.

Napsal Vladimír Mikulášek

Zpět