Článek z časopisu Československý radiosvět, číslo 1 ročník 1929
Bratislavský vysílač, jehož obrázky přinášíme, montuje se již na místě - ve Feribách u Bratislavy. Obr. 1 představuje celkové uspořádání vysílače.
Obrázek 2 ukazuje nejdůležitější oddíly: budící oscilátor, isolační a modulační unity, které jsou duší pozoruhodného vysílače. Jinak, soudíce dle fotografií vysílacího zařízení a proponovaného, dle záruky dodavatele - fy. Marconi i zajištěného výkonu 12 kW v anteně, bude tato stanice pro československé posluchače zajímavou novinkou. Vysílací zařízení sestává z deseti oddílů: základního oscilátoru budícího, neutralisovaného budícího stupně, který isoluje další zesilovací a modulační stupně od jich vlivu na mateřský oscilátor budící, potom následuje oddíl zesilovací a modulační, zprostředkující zesilovače, oddělení mohutných zesilovačů, usměrňovací zařízení, ladící zařízení, transformátory a generátory, rozvodna a kontrolní přístroje a posléze chladící zařízení. Ve vysílači používá se lamp chlazených vzduchem i modernějších lamp chlazených vodou. Mateřský, budící oscilační okruh má lampy žhavěné ze 14 Voltové akumulátorovébaterie a vysoké napětí odebírá z 1000 Voltového dynama pro stejnosměrný proud. Jiné dva motorgenerátory zapojené v sérii dodávejí proud o napětí 3000 V pro střední zesilovací stupně. Koncové vodou chlazené lampy jsou napájeny z usměrňovače napětím měnitelným mezi 8500 až 10.000 Volt. Vysokofrekvenční kmity zesilují se a posléze modulují na svém dalším postupu ke konečné fási, kde jsou odevzdávány anteně jako modulovaná rozhlasová energie.
Základní uspořádání vysílače typu P.A.5. vyznačuje se tím, že vysokofrekvenční energie není modulována teprve ve svém posledním výchozím stupni, nýbrž akustická modulace aplikuje se již v zesilovacích stupních, při čemž zmíněným isolačním unitem neutralisuje se jakýkoliv zpětný vliv na stálost budících kmitů. Výhoda tohoto uspořádání spočívá nejen v úspoře proudu potřebného pro pohon, ale dle tvrzení Marconiho společnosti též ve zvýšené modulaci anténního proudu (80%) a poměrně snadném rozšíření a zvýšení výkonu připojením dalšího stupně vysokofrekvenčního zesilovače. Maximální výchylky anténního proudu při silné modulaci mohou dosahovati až dvojnásobku základní energie, t.j. 24 kW. Bude tedy Bratislava výkonnější, nežli poněkud pohaslá hvězda Langenberg v době, kdy byla ještě kypící mládím. O velikosti vysílače svědčí to, že se doprava vyžaduje pro vysílací zařízení asi 50 beden a dalších 20 beden pro záložní díly.
Antenu nesou dvě samostatné věže výšky 95 metrů, dodané Vítkovicemi, svými špičkami 180 m od sebe vzdálené a svojí spojnicí orientované od severozápadu na jihovýchod. Anténu představuje 80 m dlouhá prisma vyztužená obručemi o průměru více než 1 metr a na konci ve výši zakončená dvěma vodorovnými rameny, které dle žádané délky vlny mohou býti buď prodlouženy nebo zkráceny, případně vůbec vynechány. Antena končí v jakési lepší hlídačské boudě umístěné přímo pod středem anteny a v ohnisku paprskovitě zakopaných uzemňovacích drátů. Uzemňovací dráty vstupují do země však teprve v okruhu asi 8 metrů od zmíněného domku, který jest pouze úkrytem ladícího zařízení anteny. Vlastní vysílací budova jest od antenního svodu a zmíněného domečku vzdálena asi 80 m směrem JJZ a přenos energie z vnitřku budovy, kde jest vysílací zařízení, děje se zvláštní vysokofrekvenční linkou. To uspořádání má za výhodu, že budova vysílače jest přístupna snadno ze silnice a její železobetonová konstrukce nestíní a nepohlcuje vyzařování antenní. Antena pracuje na druhé harmonické základní vlny a osa největšího vyzařování jest namířena na Ružomberok, to jest tak, aby nejlépe zásobovala Slovensko dobrým rozhlasem. Stanice jest umístěna poblíž osady Feriby asi 4 km východně od Bratislavy při Malém Dunaji.
Zpráva z časopisu Československý radiosvět, číslo 3 ročník 1929.
Dokončení stanice bratislavské uvázlo pro mrazy a sníh, který zdržel montování vysokých stožárů antenních. V budově stanice bylo již vysílací zařízení téměř dokončeno a anglický inženýr fy. Marconi koná již prozatimní zatěžkávací pokusy s umělou antenou, to jest uzavřeným okruhem, kde vyzařovací odpor otevřené anteny nahražen jest ztrátovým odporem zařazeným v okruh.
Zpět