Klasické audiony se síťovými elektronkami vesměs vyhoví jako nenáročné přijímače pro poslech místních AM stanic. Napájení ze sítě má ale mnoho nevýhod. Tou největší je nebezpečí pro nezkušeného bastlíře od síťového a anodového napětí. Další věc, na kterou narazíme při snaze o dokonalejší využití audionu je síťový brum. Přes veškerou snahu se ho většinou nelze úplně zbavit. Existuje několik možností - pro audiony na amatérských pásmech se používal oddělený síťový zdroj, nejlépe se stejnosměrným filtrovaným žhavicím napětím, postavený raději dál od samotného přijímače. Tím se ovšem většinou nezbavíme rizika pro laické okolí, spíš kvůli propojkám ještě stoupne.
Další možností jsou audiony tranzistorové. Existují také bateriové elektronky, je možnost žhavit běžné síťové elektronky z 6V nebo 12V akumulátoru a anodové napětí získat z měniče. Těmto možnostem se chci také do budoucna věnovat.
Nejjednodušší možností jsou klasické elektronkové audiony s nízkým anodovým napětím. Zde je první pokus, jednolampovka s 12V napájením. Na následujícím obrázku je schéma:
Je tak jednoduché, že už jednodušší snad ani být nemůže.
Použil jsem sovětskou elektronku 12Ž1L z vraku radiostanice. Ta je přímým analogem, nebo spíše sovětskou kopií německé RV12P2000. Žhavení má 12V 75mA a stejné napětí ji postačí i jako anodové. Zapojení je tak jednoduché, že už jednodušší snad asi být nemůže. Elektronka je v triodovém zapojení - druhá a třetí mřížka jsou spojené s anodou. Kromě audionového detektoru už zbývá jen cívková souprava. Pro anténu jsou dvě zdířky. První s klasickou vazbou anténní cívkou, ta má víc závitů než ladicí a bude společná i pro dlouhovlnný rozsah. Druhá je pokusně zapojena přes malý kondenzátor na horký konec laděného obvodu, pro provizorní krátké antény.
Původní objímka elektronky, pocházející z vraku radiostanice, je upravená. Především jsem ji zkrátil, aby se na běžné šasi vůbec vešla. Také nezbylo než vytrhnout zespodu propojku, která přímo na objímce propojovala stínění, jeden pól žhavení, katodu a třetí mřížku.
Na obrázcích není ještě namontovaný přepínač rozsahů. Cívková "souprava" je na kostře o průměru 8mm s ferrocartovým jádrem, původem ze starého sovětského televizoru. Čela cívek jsou vyseknutá z kartonu, zalepená ke kostře a napuštěna lakem. Samotné cívky jsou vinuté divoce, vinutí "závit vedle závitu" není pro velkou vlastní kapacitu vhodné. Ladicí vinutí pro střední vlny (druhé odspodu) je z lakovaného drátu o průměru 0,3mm a má 120 závitů. Lepší by jestě bylo vysokofrekvenční lanko, ale toho je na pokusy škoda. Pod ním je anténní vinutí drátem 0,2mm, o 200 závitech. Je vzdálené několik mm od ladicího, kvůli omezení vzájemné kapacity cívek a společné i pro dlouhé vlny. Zpětnovazební vinutí o cca 40 závitech je těsně nad ladicím vinutím.
Nahoře je dlouhovlnná cívka o zhruba 350 závitech, zapojená jako přídavek ke středovlnné. Pod ním je ještě dalších asi 50 závitů přídavné dlouhovlnné zpětnovazební cívky.
Anténu je možné také připojit před další zdířku a malý kondenzátor 6,8pF přímo na laděný obvod. Tato možnost by měla být vhodná především pro nouzové antény o délce několika metrů. S běžnými anténami je příjem lepší přes vazební cívku.
První zkušenosti jsou poměrně dobré. Samozřejmě, takto jednoduchý přijímač není žádný zázrak. Šlo o pokusnou konstrukci, úmyslně jsem proto použil součástky horší kvality, jako fóliový ladicí kondenzátor a cívky vinuté obyčejným drátem na poměrně malé kostře. S jakostnějšími součástkami a pečlivějším provedením by se vlastnosti jistě zlepšily. Přesto je selektivita citelně lepší než u krystalky a o něco lepší než u jednoduché dvoulampovky. Přes den hrají na středních a dlouhých vlnách všechny silné stanice, včetně Country rádia. Při prvních pokusech po setmění jednolampovka zachytla na středních vlnách zhruba čtyřicet stanic.
Po pečlivém celonočním průzkumu éteru při poslední "Krystalové noci", která byla rozšířena i na jednoduché audiony, se počet zachycených stanic zvýšil na padesát. Při přesném určení kmitočtu bylo výhodné druhé rádio s digitální stupnicí, kdy se na něm naladil stejný program jako na jednolampovce a propísknutím vazby zkontroloval skutečný kmitočet - některé středovlnné stanice vysílají na několika kmitočtech současně, někdy i nedaleko od sebe. Příjemným překvapením bylo, že pokud nešlo o stanice s velkou silou - například Liblice, jednolampovka je schopná při pečlivé práci s laděním a zpětnou vazbou odladit i stanice na sousedních kanálech středních vln.
Na středních vlnách jsou výsledky velmi dobré, na dlouhých o něco horší, to je zřejmě dáno tím že dlouhé vlny jsou jen jako jednoduchý "přídavek". Jak už jsem napsal výše, i v provedení cívek a jakosti součástek jsou ještě rezervy. Otázka je, nakolik by se zvýšil výkon jednolampovky přepojením z triodového na pentodový audion - zapojením kladného předpětí na druhou mřížku a uzemněním třetí mřížky. Historická zapojení audionů s malým anodovým napětím také někdy měla na mřížkový odpor přivedené kladné předpětí místo jeho přímého spojení se zemí. To jsou všechno náměty pro případné další pokusy.