Antény jako je Miniwhip, aktivní smyčka nebo jiné aktivní antény potřebují napájení, zpravidla po kabelu. K tomu je potřeba napájecí výhybka. Schéma bylo v originálním návodu k Miniwhipu:
Předpokládal jsem, že jde o jasnou a jednoduchou věc, kde není prakticky co komentovat a vysvětlovat. Setkal jsem se ale s dotazem, zda bude k Miniwhipu fungovat běžně dostupná napájecí výhybka k televizním anténám?
Proč? I když princip napájecí výhybky je stejný v obou případech, zásadně se liší kmitočty, pro které jsou navrženy. Zatímco anténa pro televizi nebo FM či DAB rozhlas pracuje s kmitočty cca 50 - 700MHz a v televizní výhybce proto postačí tlumivka s pár závity na maličkém feritovém jádru a kondenzátor s malou kapacitou, my pracujeme s kmitočty více jak 100x, někdy až 1000x nižšími, pro které taková tlumivka představuje téměř zkrat. Kondenzátorem s malou kapacitou naopak nízké kmitočty neprojdou. Proto je nutné v každém případě součástky ve výhybce vyměnit za jiné s indukčností a kapacitou doporučenou v návodu. Tlumivky SMCC s potřebnou indukčností jsou běžně dostupné v prodejnách se součástkami. Samotný základ výhybky přitom můžeme použít a ušetřit si práci. Další součástky - dioda chránící před přepólováním a pojistka chránící před zkratem - jsou potom vhodné především pokud se anténa napájí z akumulátoru. U gelových olověných akumulátorů nebo automobilového akumulátoru je potom pojistka v přívodu nutná kvůli riziku požáru při zkratu.
Komunikační přijímače mívají většinou nízkoimpedanční anténní vstup přes konektor typu PL, BNC, CINCH, výjimečně JACK. Dále všechna autorádia, ta jsou vybavena některým ze dvou typů specifických antenních konektorů. K nim se připojuje přímo anténní svod z koaxiálního kabelu, opatřený příslušným konektorem.
Potom ale ještě existuje druhá skupina, která má tzv. vysokoimpedanční anténní vstup, určený pro přímé připojení klasické drátové antény a uzemnění. Jsou to zpravidla všechny běžné komerční přijímače. Přípojná místa můžou mít několik podob. Nejběžnějším provedením jsou klasické zdířky určené k zasunutí "banánků". S nimi se setkáme prakticky u všech elektronkových a u většiny starších tranzistorových přijímačů. Příklad takových anténních vstupů je na obrázcích:
Také se můžeme často setkat se specifickým anténním konektorem, který se často vyskytoval u rádií Tesla ze sedmdesátých a osmdesátých let, některých západoněmeckých a sovětských rádií. Podobal se anténním přípojkám starších televizorů pro 300 ohmovou dvojlinku. Zásuvky i vidličky bývají označeny nápisy AM a symboly antény a uzemnění. Pro ně se svého času vyráběly jak samotné vidličky, tak i kompletní přípojné kabely. Vidličky a zásuvky pro připojení rozhlasových VKV antén bývaly označeny symbolem dipólu a nápisem VKV 300 Ohmů, televizní potom nápisem VHF nebo UHF. Ty samozřejmě do zásuvky pro AM anténu zasunout přímo nelze, ale rozměry samotných kolíčků jsou u všech typů stejné, kolíčky lze z vidliček snadno vyjmout a použít samostatně. Příklad vidíme na dalším obrázku:
Dále se potom můžeme u zahraničních přístrojů setkat se šroubovými nebo pérovými přípojkami, označenými nápisy "antena" a "ground", symboly antény a uzemnění, nápisem AM apod, do kterých se připojí samotné dráty.
Pokud používáme anténu se svodem z koaxiálního kabelu s impedancí 75 Ohmů, stojíme před problémem jak ho k rádiu připojit.Zde bude nutné opět transformovatt impedanci ze 75 Ohmů nahoru.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se vyráběla přípojka pro společné televizní antény, označená jeko PSR - přípojná šňůra rozhlasová. Ta měla souosý konektor pro připojení do zásuvky STA označené R, na konci krabičku s kmitočtovou výhybkou rozdělující AM a FM pásma, symetrizačním transformátorem na 300 Ohmů symetrických pro FM anténní vstup a transformátorem pro signály AM pásem. Tato šňůra je použita na předchozím obrázku, dále si ji můžeme prohlédnout zde:
Na obrázku vidíme zcela vpravo kmitočtovou výhybku rozdělující pásma AM a FM. Uprostřed je potom transformátor s hrníčkovým jádrem transformující impedanci pro AM rozhlas, v tomto případě nejdůležitější část šňůry. Vlevo vpředu je potom symetrizační článek pro FM rozhlas.
Pro transformaci se tato šňůra samozřejmě výborně hodí. Ale dnes se s ní setkáme jen výjimačně, takže většinou si budeme muset poradit sami. Použijeme jednoduše stejný transformátorek, jako u antény, jen opačně zapojený:
Opět použijeme trifilární vinutí na toroidu FT50/43 nebo podobném o 3x15 závitech, zapojených tentokrát tak aby se signál transformoval na vyšší impedanci. Na dalších obrázcích je upravená šňůra, kde se původní transformátorek nedochoval. V pouzdru je proto nový navinutý na toroidu a připojení k rádiu přes banánky:
Další problém nastane, pokud rádio, ke kterému chceme anténu připojit, má vidličku s ochranným kolíkem, třížilový napájecí kabel a kostru spojenou s ochranným vodičem elektrické sítě, jak je nakresleno na následujícím obrázku:
Potom je už rádio jednou uzemněno přes elektrickou síť a připojením uzemněné antény vyrobíme druhé uzemnění. Tím vznikne uzavřená smyčka: uzemnění u antény / anténní kabel / rádio / ochranný vodič / uzemnění ochranného vodiče / země. Ta potom většinou (ale ne vždy) citelně zhorší příjem, protože tato smyčka pracuje sama jako anténa a zachycuje především rušivé signály z elektrické sítě. Navíc rušení z elektrické sítě přivede až k samotné anténě. Další problém může vzniknout s rozdílem potenciálů. Zvlášť u starých sítí TN-C nemusí mít nulový vodič potenciál země, ale také uzemnění elektrické sítě může být z jiného materiálu než naše uzemnění antény a potom celá soustava začně fungovat jako elektrický článek.
V žádném případě nesmíme takový problém "vyřešit" jednoduchým odpojením ochranného vodiče! Ochranný vodič zajišťuje bezpečnost při poruše pracovní izolace a nesmí se odpojovat - při poruše se místo "vyražení" pojistky nebo jističe z takového rádia stane smrtící nástroj!
Radioamatéři často doporučují kvalitní uzemnění přimo v ham-shacku, ke kterému se připojí v jednom společném bodě vše co používáme - včetně rádia a ochranného vodiče elektrické sítě. I taková sestava má smysl, v případě rušení šířícího se po eletrické síti stojí za vyzkoušení. Podle mé zkušenosti se stává, že se rušení skutečně sníží, hlavně na nízkých kmitočtech, na krátkovlnných pásmech většinou nepomůže. V každém případě ale je vhodné přerušit zemní smyčku na anténní straně.
Na obrázku jsou naznačené dva způsoby. Můžeme navinout anténní transformátor místo třemi dráty čtyřmi a zapojit je podle horního provedení. Druhou možností je samostatný oddělovací transformátor poblíž přijímače, podle spodní varianty.
Při použití aktivní antény vyžadující napájení lze použít výhybku s oddělovacím transformátorem, také podle původního návodu k Miniwhipu:
Ještě bych zmínil jeden specifický problém, a to jsou tzv. "univerzální" přijímače populární především ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století. Jsou to elektronkové přijímače bez síťového transformátoru, kde je napětí sráženo předřadnými odpory a jejich kostra je přímo spojena s elektrickou sítí. Poznají se alespoň u výrobků Tesly podle písmena "U" v typovém znaku, jsou to například "Talismany", "Rytmusy" a podobné. Podle natočení vidličky se na jejich kostře může objevit i fázové napětí, které je od antenního a zemního přívodu oddělené jen kondenzátory. Na jejich izolační stav už vzhledem ke stáří nelze spoléhat. Laikům kteří se v dané problematice neorientují lze jen doporučit, aby se těmito přijímači raději vůbec nezabývali.