Zpět

Praha - Strašnice 1925
Článek z časopisu Radioamatér, č. 11 ročník IV.

NOVÁ PRAŽSKÁ VYSÍLACÍ STANICE



Technický průvodce stanicí


Vyžadovalo by mnoho místa, abych podrobně pojednal o výstavbě a funkcích jednotlivých součástí naší nové stanice a proto se omezím jen na nejdůležitější popis tak, aby čtenáři našeho listu učinili si představu o současném stavu této moderní americké vysílací stanice.

Jaké jest uspořádání celého souboru vysílacího? Nuže vezměme si k ruce plánek zobrazený v obr. 1.


obrázek 1.

Na Vinohradech ve Fochově třídě, v budově "Orbis" nalézá se východisko celého vysílání, t.j. "studio" čili vysílací atelier (na obrázku označeno I.). Zde umístěn jest pouze výborný mikrofon, před nímž konají se veškeré produkce, přednášky, koncerty atd, vůbec vše co má býti předmětem vysílání. Kromě mikrofonu jest zde ještě aparát telefonní, t.zv. signalisační, k dorozumívámí se s vlastní vysílací stanicí, několik km (ve Strašnicích) odtud vzdálené.

Ke "studiu" přiléhá bezprostředně mistnost druhá, t.zv. kontrolní ( viz obr. označ. II.), kde umístěny jsou další součásti vysílacího souboru, t.j. zesilovač místní čili první amplifikace, kterým se zesiluje proud pomocí místních baterií, aby nevznikla žádná nežádaná ztráta energie po dosti dlouhé lince, než dostane se proud několik km dlouhým drátovým vedením do vlastního vysílače ve Strašnicích. V téže místnosti jest současně instalováno důmyslné přijímací zařízení, pomocí něhož možno současně vysílání nejen poslouchati, ale ihned regulovati, eventuelně opravovati a říditi průběh celého vysílání.

Přejděme nyní po lince do vlastní budovy vysílacího ústředí ve Strašnicích ( označeno III.).


obrázek 2.


Zařízení naší 5kW stanice tvoří zde šest skříňových bloků s rozvodnými deskami a dokonalou isolací, která zajišťuje naprostou bezpečnost operatérům stanici obsluhujícím. Skříňové bloky jsou značné velikosti (přes 2 metry výšky ) a seskupeny jsou vedle sebe ( viz obr. 2. ) v tomto pořadí:

Jak je z připojených obrázků patrno, sestává celá stanice z vlastního 1/2 kW vysílače, který jest připojen na veliký zesilovač dvoulampový. Každá lampa jeho jest o deseti kW a anody obou jsou vodou chlazeny.

1. Vysílač ( na obrázcích třetí skříň ) jest složen z oscilátoru ( 2 lampy po 1/4 kW ) a modulátoru ( rovněž 2 lampy téže energie ). Soubor těchto lamp pracuje v paralelním, t.zv. Colpittově zapojení. Výstup z vysílacího bloku oscilačně - modulačního jest upraven pro vstup do 5 kW zesilovacího bloku a odtud teprve jde do anteny přes blok ladící. Lampy modulační i oscilační dostávají anodové napětí 1500 Volt a to z motorgenerátoru stejnosměrného, ve strojovně stanice umístěného. Tento generátor dodává též menší napětí 1000 Volt lampě zesilovače, ( pátá skříň ), při čemž redukce tohoto napětí děje se pomocí sem vloženého odporu. Žhavěcí napětí těchto lamp obnáší 14 Volt. K jemnému naladění vlny vysílací jest zde kondensátor otočný o proměnlivé kapacitě se vzduchovým dielektrikem. Modulace provádí se proudem konstantním, t.zv. modulací Heisignovou.

2. Vlastní zesilovač ( skříň pátá ) má elektronové lampy dvě po 10 kW, t.j. o anodovém napětí 10.000 Voltů, takže celková výkonnost jeho činí 20.000 Voltů. Toto stejnosměrné napětí získává se ze sítě 3fásového proudu 220 Volt pomocí zvláštního usměrňovače ( dříve transformátorem na napětí 10.000 Volt přeměněného ). Topné napětí lampy zesilovače obnáší 22 Volt a vyrábí se rovněž zvláštním generátorem. Lampy zesilovače mají malé záporné předpětí a to dodává jim rovněž malý generátor o 250 Voltech.

3. Ve čtvrté skříni jest umístěn usměrňovač pro anodové napětí zesilovače, jehož podstatou jest 3fázový transformátor 200 až 17.000 Volt. Tři lampy usměrňovací podobají se celkově elektronovým lampám zesilovače, avšak mají jen dvě elektrody. Jsou rovněž jako ostatní lampy chlazeny vodou studenou, v stálé cirkulaci se nalézající. Proudění vody obstarává vodní pumpa. Vysílá-li se zmenšenou energií ( což děje se nyní ve stadiu zkoušek stále ) lze měniti zde vysoké napětí na straně sekundérní na 7.100, respekt. 4.500 Volt.

4. Okruh ladící ( poslední skříň napravo ) zahrnuje v sobě výstupní část zesilovače, meziokruh a vazbu s antenou. Na hořejší části panelu patrny jsou dva tepelné ampermetry, z nichž jeden patří antennímu okruhu, druhý meziokruhu. Tím jest značně ulehčeno ladění, které provádí se zde jednak hrubě ve stupních, jednak prostřednictvím zvláště důmyslně upravených závitů indukční cívky. Další zajímavé zařízení v této části jest ono, jímž lze se během provozu stále přesvědčovati a tak kontrolovati výkon stanice tím, že odebírá se antenímu okruhu malá část energie, dostačující ale po usměrnění lampou k pohonu hlasitě mluvícího telefonu ( amplion ).

5. a 6. Skříňový blok první a druhý v řadě představují rozvodné soupravy pro střídavý a stejnosměrný proud. Celý prostor za těmito šesti bloky ( vyjímajíc nádržku na chlazení lamp vodou, antenu a motory generátorové ) obehnán jest kovovou sítí a z důvodů bezpečnostních, takže přístup osobám nepovolaným je tím zabráněn, Jediné dvéře, automaticky se otevírající, tvoří vchod do prostoru vysílacího. Jakmile se tyto otevrou, vypne se samočinně proud z veškerých zařízení. Stanice uvádí se v chod stisknitím jediného přepinače. Celá aparatura jest tak dokonale provedena po stránce bezpečnostní a hlavně isolační, že není možno obsluhujícím přijít k úrazu!




obrázek 3.


Antena, v současném provozu se nalézající, jest na železných stožárech ( nyní ) 40 m vysokých a vytvořena jest třemi prameny drátu se svodem uprostřed. Jest to známý tvar T anteny. Uzemnění tvoří pravý labyrint drátů v úhrnné délce 10 km. Aby se zamezily jakékoliv ztráty vyzařované energie, uzemňují se nyní všecky kovové součásti celého okolí stanice i železné oplocení přes 400 m dlouhé.

O stanici možno s chloubou říct, že její zařízení odpovídá nejmodernějším požadavkům doby a že přispějě svým působením k rychlému a mohutnému vzrůstu naší obce radioamatérské.


Část nové amplifikace umístěná na rozvodné desce v místnosti kontrolní

Inž. J. Hlaváček.

Zpět