Zpět

Rámové antény

Aktivní univerzální rámová anténa

Jednoduché zapojení rámové antény s násobičem Q, náhodně objevené ve starém Amatérském rádiu 5/1970 na straně 166.

Patří k těm konstrukcím, které možná u zkušenějších bastlířů vyvolají nedůvěru, především umístěním odbočky v polovině cívky a řízením zpětné vazby. Musím ale konstatovat, že čím podivněji na první pohled vypadá, tím líp pracuje a nezaslouží si, aby upadla do zapomnění. Výsledkem několika pokusů je následující upravené zapojení:

Pro vyzkoušení jsem použil kdysi postavený pokusný rám 30x30cm, vinutí má 2x10 závitů opředeným drátem o průměru cca 0,3 mm.Je nutné nechávat mezi závity mezery zhruba o síle drátu a nevinout závit těsně vedle závitu, jinak kapacita mezi závity omezí ladicí rozsah. Ten omezí i vazební kondenzátor do báze tranzistoru, vzhledem k malé kapacitě ladikondu o to výrazněji. Ladicí kondenzátor byl fóliový ze starého japonského tranzistoráku, předpokládaná kapacita 270 + 150 pF. Proto má rámovka vlastně dva rozsahy, první s jednou sekcí ladicího kondenzátoru vychází asi od 750 do 1650 kHz, druhý po připojení druhé sekce a přídavného kondenzátoru asi 500 - 800 kHz. Původní tranzistory 156NU70 jsem neměl, proto jsem použil tehdejší "luxus" - OC170. Napájení je zvednuté na 3V z jednoduchého důvodu - držák na jednu tužkovku není ke koupi, vždy minimálně na dvě. Výsledkem prvního pokusného zapojení byla chodivá konstrukce, která příjemně překvapila svými vlastnostmi. Především nasazení zpětné vazby je měkké a plynulé, kam se hrabou pentodové audiony :-) Selektivita těsně před nasazením vazby je natolik vysoká, že omezuje přijímané NF pásmo. A tak jsem ještě přistavěl detektor a jednoduchý NF zesilovač. Výsledkem je skutečně univerzální rám, který nejen může pracovat jako výborná anténa, ale znouze poslouží i jako jednoduchý přijímač s překvapivě dobrou selektivitou, v praxi se téměř nelišící od superhetu. S odpojenými sluchátky je přídavný zesilovač bez napětí, nevybíjí zbytečně baterie. Lépe pracuje s vysokoohmovými sluchátky, ale s trochu nižší hlasitostí utáhne i obyčejná 50 ohmová vojenská sluchátka.

Krátkovlnná jednozávitová rámovka.

Základ konstrukce je z dřevěných latí, ladicí kondenzátor vzduchový 380 + 320 pF. Smyčku tvoří jeden závit koaxiálního kabelu RG213 o průměru 90 cm, kdy střední žíla je samotnou smyčkou a plášť stíněním. Stínění je v horní části přerušeno, aby netvořilo závit nakrátko, ve spodní části jsou obě části spojeny. Signál se odebírá opět vazební smyčkou o velikosti 1/5 hlavní smyčky, její stínění musí být také v horní části přerušeno.
Původně předpokládaný rozsah této antény byl 4 až 12 MHz. Kapacita mezi střední žílou a stíněním kabelu ale posunula ladění na 4 až 9 MHz. Jinak ale rámovka funguje celkem dobře, s výsledkem jsem podstatně spokojenější než u následující středovlnné.

Středovlnná rámová anténa.

Klasická konstrukce, s křížovou kostrou z dřevěných latí o velikosti 90x90 cm. Vinutí mělo 10 závitů lakovaného drátu, hrana vnějšího závitu má cca 60 cm, jeden vazební závit o velikosti hrany 25 cm spojený s koaxiálním kabelem, přívodem k přijímači.

O rámových anténách jsem od uživatelů slyšel jen samou chválu, možná jsem od nich očekával příliš. Výsledek nebyl zrovna oslnivý. Rámovka sice pěkně ostře ladila i směrovala, ale byla celkem málo citlivá. Příčiny mohly být dvě - deset závitů se ukázalo jako málo, k proladění byly nutné obě sekce ladicího kondenzátoru, vzduchového o kapacitě 38O + 320 pF. Vazební závit byl také v poměru k velikosti hlavního vinutí malý. Rámovka se tedy ukázala jako vhodná k příjmu především středně silných a silnějších stanic na kmitočtech, kde je víc vysílačů z různých směrů současně. DXy se však nekonaly
Proto jsem se nakonec rozhodl k přestavbě - počet závitů stoupl na patnáct, vazební vinutí se zvětšilo na 45 cm. Výsledek však překonal veškerá očekávání, bohužel směrem do mínusu. Citlivost nijak zásadně nestoupla, výrazně se zhoršila směrovost i ostrost ladění. Z velké části byl příčinou zvětšený vazební závit, který měl příliš těsnou vazbu na ladící vinutí. Navíc se projevil zajímavý efekt - na ostrost minim směrové charakteristiky začalo mít vliv zapojení ladícího kondenzátoru, tedy ke kterému konci vinutí je připojena jeho kostra, i když je jinak celé ladící vinutí "ve vzduchu", nespojené s vazebním. Pokorně jsem se vrátil k původní velikosti vazební smyčky. Stejně se ale nemůžu zbavit dojmu, že původní desetizávitová varianta fungovala líp.

Zpět