Zpět

Rozhlasový vysílač Liblice

Výňatek z článku "40 let čs. rozhlasu", z časopisu Amatérské rádio číslo 5 ročník 1963


Tesla a ti druzí
Laskavostí správy radiokomunikací se nám naskytla opravdu instruktivní příležitost ke srovnání. Kbely, Strašnice, staré Liblice, to bylo. A býval to Huth, Standard Electric, Marconi, Philips, Telefunken, Lorenz, a čert ví, kdo ještě. Vejdete-li do nových Liblic, nenajdete nic z toho. Tesla, Tesla, Tesla, Závody Rudých letnic, všechno domácí výroby z roku 1958. Jak jiné podmínky mají pro udržování řádného provozu vysílače proti pánům Jandlovi a Vlachovi ředitel vysílače soudruh Sahula a jeho pracovníci. Řídí tu chod provozovny do posledního šroubku domácí provenience a při nesnázích se mohou opřít o vyvinutý domácí radiotechnický průmysl. Tak tomu nebylo ještě v roce 1948!

Jak to šlape po čtyřicítce
Jsme samozřejmě zvědavi především na technickou stránku dnešního provozu moderního středovlnného rozhlasového vysílače a tu nám ochotně vysvětluje OK1BB (Slovan a radioamatér všude bratra má). Rozdělení na programovou a technickou složku existuje i dnes. Čs. rozhlas zpracovává signál až po výstup z Vinohrad, odtud je v péči spojů. Přichází po zvláštní lince do některého ze tří linkových zesilovačů a příposlechového zesilovače, aby byl možný poslech na vstupu. Odtud přichází na limitační zesilovač, kde se souměrně zesiluje. Zpětná vazba omezuje výkyvy dynamiky tak, aby nedošlo k přemodulování. Moduluje se anodově. Potřebný výkon do modulačního transformátoru dodává dvoučinný stupeň ve tř. B s RD50XH.
Vysokofrekvenční část začíná budícím systémem Tesla SB2, jenž je opatřen jednak dvěma krystalovými oscilátory, jednak dvěma laditelnými oscilátory v termostatech. Násobí se pouze dvakrát. Signál z budiče jde na vstupní obvod s RE400F, odtud pí-článkem na RD8XK, na výstupu je opět pí-článek. Na něj jsou navázány tři RD50XH paralelně. Modulovaný signál přichází na sdružovač a přepínač antén, nesymetrickým vedením k anténě, kde je přizpůsobovací člen CL, a do antény. Ta nejlépe viditelná anténa ze širokého okolí je protiúniková, vysoká 277,37 m a její vyzařovací diagram je kruhový. Když se tak člověk dívá z blízka na ty koncové RD50, ani se nechce věřit, že jim slouží všechno, co je natlačeno v celé té rozlehlé budově. Stačí však pohled na měřidla, která ukazují 400 A na žhavení při 20 V a vědomí, že je tu docela příjemné teplo. Oni zde totiž topí chladícím vzduchem! Dole v přízemí sají úctyhodné ventilátory chladný venkovní vzduch, jímž se ofukují elektronky. Oteplený vzduch se přivádí zpět do klimatizačního zařízení, kde se míchá s vnějším chladným, čistí na filtrech, ovlhčuje a vhání do prostor vysílače.

Prémie jsou, když není fofr
Obrovské příkony, proudy a napětí také vyžadují svoje. Tak například není možné zapojit žhavení najednou. Magnetodynamickými účinky proudového nárazu by se žhavící vlákna rozlámala. Ona to vlastně vlákna nejsou, když jsou tlustá jako malíček. Žhavení se proto zapíná postupně, jak jsou samočinně spínány do krátka předřadné odpory. Usměrňovače jsou tyratronové. Vzhledem k napětí - 16 kV stř - jsou pak pochopitelné miniaturní rozměry žhavicího "transformátorečku". Déle trvající zpětný zápal by ovšem působil zhoubně a proto je tu důmyslná ochrana. Zkratovým proudem se indukuje impuls, jímž se zablokuje mřížka tyratronu a odpojí napětí, a po chvíli se tyratron opět připojuje. Po několikrát opakovaném nezdaru operace se odpojí napětí působením bimetalového zpožďovacího obvodu trvale. Takových ochran je tu celá řada - nelze připojit anodové napětí, dokud nejsou vlákna dostatečně nažhavena, nelze vstoupit do kobky, dokud není napětí odpojeno. Správný postup při uvádění do chodu je důmyslně svázán předem stanoveným programem a vše je blokováno proti lidským chybám. Ke složitosti zařízení přispívá ovšem i to, že vysílače jsou vlastně dva a stejně tak i pomocná zařízení. Některá ústrojí (např. usměrňovače vn) jsou i trojmo. Tato důslednost zaručuje provoz pro posluchače téměř bezporuchový. Pak by člověk řekl, že k provozu není třeba lidí. Opravdu, je tu hodně řídké osídlení. Nicméně přes všechnu automatizaci a blokování práce dost. Provoz se sleduje jednak na velínu uprostřed haly, jednak na jednotlivých agregátech a při vstupu nás OK1BB upozornil: Kdyby něco bouchlo, stůjte na místě a nemotejte se, protože pak je fofr a moc práce. Závady se nám objeví na prémiích. Prémie se také řídí podle nákladů, na něž mají vliv úspory všeho druhu, i energie. Míníme nahlas, že by tedy šlo trošku stáhnout výkon, ale jsme ubezpečeni, že taková "malá domů" neprojde nepozorována.
Směny jsou čtyři, a největší tuml má ta noční, po druhé hodině, kdy se končí program. Po krátké přestávce se píská pro měření OIR, pak se provádějí domácí měření kmitočtové charakteristiky, nelineárního zkreslení a hluku, zbývá hodina na údržbu a od půl páté ráno se jede ven nanovo.


Pěkný poslech na kmitočtu 638 kHz!

1)Oscilátory, měřící pole, linkové zesilovače a příposlech.
2)Zprava doleva - Budící stupeň a výkonový zesilovač jednoho z vysílačů. V popředí velín, na němž je soustředěno ovládání a signalizace příslušného vysílače.
3)Sdružovač a anténní přepínač, umožňující volbu libovolné kombinace antén a vysílačů.
4)Gramofonový motor (uprostřed) řídí program postupného zkratování předřadných odporů při zapojení žhavícího obvodu.
5)Jedna z koncových elektronek RD50XH.
6)Usměrňovací tyratrony jednoho z usměrňovačů se zdroji mřížkového předpětí pro blokování v případě zpětného zápalu
7)Kompresory pro pneumatické obvody spínačů, odpojovačů, apod.
8)Dmychadla chladícího vzduchu a klimatizace















Zpět