Zpět

Krystalky

Krystalky byly a stále jsou oblíbeným tématem začátečníků.



Na obrázku je nejjednodušší zapojení krystalky, kdy laděný obvod mezi anténou a uzemněním tvoří jen cívka. Kondenzátor je zastoupen mezizávitovou kapacitou cívky a hlavně kapacitou mezi anténou a zemí. Dále je v zapojení už jen detektor a sluchátka. Ladí se změnou počtu závitů cívky, buď běžcem jako na obrázku, nebo přepínáním odboček cívky. Podle starých pramenů by taková samoindukční cívka měla mít přibližně 250 - 300 závitů lakovaného drátu na kostře o průměru cca 10 cm.

Mnoho plánků a schémat je také v novějších knížkách, namátkou třeba "Od krystalky k modelům s tranzistory" od Pavla Šraita. Když jsem si kdysi s krystalkami hrál, asi nejvíce se mi osvědčilo následující zapojení:



Podle knížky má cívka 20+20+30 závitů na průměru 30 - 40 mm.

Zatímco první zapojení je skutečně vhodné spíš jen pro první pokusy, případně pro příjem velmi silné místní stanice, druhé umožní příjem silných stanic bez větších problémů. Má ale ještě rezervy.
Největším problémem je přímé spojení antény s laděným obvodem, které sníží jeho přeladění a také jeho zatlumením trochu sníží dosažitelnou selektivitu. Tedy - pokud budeme skutečně poslouchat jen například Liblice, problém to nebude. Ale krystalka skutečně umí více.
Mnoho zajímavých zapojení najdeme ve starých časopisech a knížkách z dvacátých a třicátých let. Výkony tehdejších vysílačů se pohybovaly v kilowattech, později v desítkách kilowattů. Přesto se na krystalky poslouchalo. Jedno zajímavé schéma bylo otištěno v časopise Radioamatér pod názvem "Velekrystal":

Ladicí cívka má asi 60 závitů, na ni jsou i odbočky pro připojení antény. Vazební vinutí pro detektor je vinuto slabším drátem mezi závity ladicího vinutí.

Zatímco po stránce citlivosti a selektivity je tato krystalka skutečně dobrá, narazil jsem na jiný problém, který asi ve třicátých letech, kdy bylo krátkovlnné vysílání ještě v plenkách, neznali. Při přímém spojení antény s odbočkou ladicí cívky se v signálu objeví neodladitelná směs silných krátkovlnných stanic. Příjmu silných místních stanic to sice až tolik nevadí, a vůbec ne přes den. Ale večer a v noci, kdy je šance i na krystalku s dobrou anténou slyšet zhruba desítku až dvě desítky silnějších tředovlnných stanic, je to nepříjemné. Přepojení antény na horní konec laděného obvodu situaci zlepší, krátkovlnný brajgl se tak omezí jen na otevřený kondenzátor. Ale tím zase přijdeme o hlavní výhodu tohoto zapojení - selektivitu.
Řešení se našlo, v podobě samostatné antenní cívky. Co je ale důležité - vazba mezi antenní a ladicí cívkou musí být pouze indukční, vzájemné kapacity je třeba omezit na minimum. Spoje tak musí být prostorově oddělené, nesmí vést blízko sebe. Antenní cívka musí být na straně k ladicí cívce uzemněná, anténa se připojuje na konec vzdálenější. Velmi dobře a názorně je to nakreslené na následujícím obrázku, přebraném ze stránek crystalradio.net. Vhodné by ještě bylo umístit cívku na ležato, aby přívod především od anteny nešel okolo ladicí cívky, ale nejlépe úplně z druhé strany cívky, než je ladění.

Pokud někoho mate zapojení sluchátka, v návodu je použito piezoeletrické sluchátko, které se pro stejnosměrný proud chová jako kondenzátor. Odpor 47kOhmů je nutný pro uzavření stejnosměrného obvodu diody. Pokud seženete klasická vysokoohmová "rádiová" sluchátka s impedancí 4000 Ohmů, odpor 47k vypusťte.

Tato krystalka má antenní okruh neladěný, aperiodický. Ještě o něco zvýšit citlivost a selektivitu je možné vyladěním i antenního okruhu do rezonance. Tím vzniklo konečné zapojení, které je na následujícím obrázku:



Cívka je na novodurové trubce o vnějším průměru 50mm. Má celkem 75 závitů s odbočkami po 25 závitech, lakovaným opředeným drátem o průměru 0,3mm. Antenní cívka má asi 30 závitů slabým lakovaným drátem.

Při zkoušení této krystalky s anténou dlouhou 27m a kvalitním uzemněním bylo večer slyšet na středovlnném pásmu cca 20 stanic. Poslech je samozřejmě odlišný od kvalitnějších přijímačů, stanice se vzájemně prolínají, mizí a zase se objevují.


Zpět